12. Vývoj české literatury do roku 1848 a dále (s důrazem na doznívání některých rysů z předchozích období, zejména baroka)

Starší česká literatura, Okruh č. 12

Národní obrození

fáze (1775 – 1805) obranná – Cíl: zabránit poněmčení, oživit českou řeč a literaturu, působit na co nejširší vrstvy národa – tzv. generace Dobrovského
. fáze (1805 – 1830) ofenzivní – Cíl: snaha co nejvíce uplatnit český jazyk, vyrovnání se jiným evropským jazykům, zejména němčině, v této fázi vznikají jazyková a historická díla – tzv. generace Jungmannova
Fáze „politická“ (1830 – 1848) vyvrcholení obrozeneckých snah

období vítězství národního obrození, které se stalo již celonárodním hnutím. Tzv. generace Palackého
politické požadavky, práva pro český národ, tím pádem zároveň definitivní rozchod s Němci, kteří byli schopní sympatizovat s kulturním, ale ne s politickým hnutím
řešit postavení Slovanů v rámci Rakouska
ekonomický rozvoj, rozvoj průmyslové revoluce – vytváří se silná vrstva měšťanstva
František Palacký, Karel Havlíček Borovský
proti rakouskému absolutismu, proti národnostnímu útisku
požaduje „ne řeči, ale činy“
novinář, redaktor c. k. Pražských vlasteneckých novin, Slovanu (noviny)
Karel Sabina, František Matouš Klácel
důležitou roli hrála i česká šlechta – ta je sice poněmčená, ale uvědomuje si svou příslušnost, odvolává se na historické právo zemí Koruny české; šlechtici slouží jako mecenáši (sponzoři) kulturních institucí; otázka šlechty a její účasti při „národním obrození“ je ovšem trochu složitější – šlechtici často vyznávali tzv. zemský patriotismus, to znamená, že bojovali za práva ne českého národa, ale českých zemí obecně; tato varianta se hodně uplatňovala u německých rodů v Čechách – autonomie našeho území pro ně byla přijatelná, ale pod německou nadvládou, ne pod českou
vzniká politický program českého měšťanstva – dva proudy:
liberální (pozvolnými prostředky dosáhnout cíle)
radikálnější
ve 40. letech dochází k radikálním projevům dělnictva – rozbíjení strojů v textilních továrnách (luddismus)
národní požadavky: český jazyk ve školách, na úřadech, české zastoupení v rakouském aparátě
Zlomový okamžik nastal v letech 1848–49, během revolučního hnutí. Národní hnutí se od této doby přesunulo i s řadou svých představitelů na půdu politiky (dostalo se do rukou vznikajících politických stran).

Revoluční rok 1848 – 1849

Příčiny

snaha odstranit přežitky feudalismu, které brání kapitalistickému vývoji – robota
nespokojenost s politickým uspořádáním po Vídeňském kongresu (nespokojenost s absolutismem, konzervatismem)
vzrůst národního cítění (zejména utlačovaných národů v habsburské monarchii)
národní požadavky v Itálii a Německu (snaha o sjednocení)
sociální konflikty, sociální neklid (spjat se zhoršováním podmínek – nezaměstnanosti), v předchozích letech také neúroda (zejména brambor = jídla lidu), to vedlo ke zvyšování cen a tudíž nespokojenosti

Průběh revolučního roku v Čechách:

března 1848 radikální demokraté svolali lidové shromáždění do Svatováclavských lázní. Radikální demokraté (mladí přátelé, studenti, kterým se nelíbila politika – Emanuel Arnold, Karel Sabina, J. V. Frič, Vilém Gauč). Zúčastnily se asi tři tisíce lidí. Projednávaly se zde požadavky pro císaře:
státoprávní požadavky (samostatnost Čech v rámci Rakouska)
národnostní požadavky (rovnoprávnost češtiny a němčiny v úřadech a na školách) – čeština se stala ve 30. letech 19. století jazykem literárním, ale úředním jazykem až v roce 1926
liberální požadavky (svoboda tisku, zrušení cenzury, svoboda shromažďování)
sociální požadavky (zrušení roboty, zlepšení postavení dělníků) – robota zrušena 9/1848

Národní výbor vypracoval petici pro císaře
Císař odpovídá tzv. Kabinetním listem – slibuje nápravu, ale lid je zklamán
Pražské červnové povstání (u nás revoluce potlačena jako první)
Na 12/1848 nastupuje na trůn František Josef I. (zaujímal ostře protirevoluční stanovisko)
V květnu 1849 odhaleno „Májové spiknutí“ – mezi zatčenými byli také Arnold, Sabina, Frič; vydáno 25 rozsudků smrti (ty však nebyly vykonány) => nakonec byli amnestováni.
1851 Bachův absolutismus (ministr vnitra Alexandr Bach)

Biedermeier

Biedermeier byl městským stylem první poloviny 19. století, tedy období absolutismu, kdy představoval jakýsi únik od politického života k idyle domova a rodinného krbu. Měšťané si oproti předchozímu období polepšili, proto si mohli dovolit kupovat lepší věci – ne ovšem velmi nákladná umělecká díla, svou pozornost soustředili spíše na užité umění (nábytek, porcelán, šperky, a podobně).

Architektura biedermeieru je jednoduchá a elegantní a měla vliv na pozdější slohy jako bylo například Art Nouveau. Biedermeier je jakousi měšťanskou obdobou empíru. V malířství pozorujeme motivy jako například měšťanské pokoje, dvorky či zátiší, populární byly rovněž portréty. V nábytku je středem pozornosti stůl (často kulatý či oválný, stojící na jedné silné noze ve středu) a jednoduché, ale elegantní židle.

Ze známých českých osobností této doby jmenujme alespoň hudebního skladatele Franze Schuberta, malíře Antonína Machka, Antonína Mánesa a Josefa Navrátila, či rakouského spisovatele a malíře (narozeného na Šumavě) Adalberta Stiftera. Nemůžeme zapomenout ani na nejznámější osobnost českých kuchyní Magdalenu Dobromilu Rettigovou.

Osobnosti tohoto období:

Doznívání baroka v písmácké tradici 19. století:

Josef Dlask

Narozen r. 1782 na rodinném statku v Dolánkách u Turnova
Zemřel r. 1853 tamtéž • Český písmák, sedlák a rychtář na Bukovině
Okolo roku začal zapisovat svoje paměti
Roku 1805 se oženil s Marií roz. Formánkovou z Modřic
Roku 1813 převzal hospodářství
Měl velmi dobré vztahy s hrabětem z Hrubého Rohozce
Díky němu byl rybářský domek v Dolánkách využíván jako škola
Roku 1821 se stal rychtářem
Získal nadprůměrné vzdělání
Široce poznal svůj kraj při poutních slavnostech (Stará Boleslav, Vambeřice, Praha, Tábor)
Dobrý řemeslník, investoval a přestavěl statek do dnešní podoby
Postavil spínací most přes Jizeru (na vlastní náklady) podle plánu, který si přinesl z Vambeřic – peníze získával ze zemědělství, které po napoleonských válkách vynášelo (len, jetelové semínko, ovocnářství)
Novátor – r. 1827 ve svém kraji poprvé úspěšně použil umělé hnojivo Pokus o létání s křídly z husího peří – neúspěšný (porovnal lidskou a husí váhu) Utopil se při rybolovu v řece Jizeře
Pochován na hřbitově v Jenišovicích

Dílo:

Zápisky sedláka Josefa Dlaska

Několik částí
JÁDRO SVĚTA – téměř doslova opsaná tehdy oblíbená knížka VEJTAH SVĚTA (Jiří Václav Paroubek) – kniha otázek a odpovědí – původně určená pro školní děti – možná přepisoval předčítání (odlišný pravopis, nedodržuje interpunkci, stejná slova píše pokaždé jinak, někdy nepochopil správný smysl věty)
Suma celého vejtach (světa)
a/ DÍL PRVNÍ / O MÍLÍCH
b/ DÍL DRUHÝ / O ČTYŘECH DÍLÍCH SVĚTA
c/ DÍL TŘETÍ / O DRUHÉM DÍLU SVĚTA, JENŽ JEST ASIA
d/ DÍL ČTVRTÝ / O TŘETÍM DÍLU SVĚTA, JENŽ JE AFRIKA
e/ DÍL PÁTÝ / O ČTVRTÉM DÍLU SVĚTA, JENŽ JEST AMERIKA A NOVÝ SVĚT SW NAZÝVÁ
f/ DÍL ŠESTÝ / O ČTYŘECH MONARCHIJÍCH SVĚTA
g/ PŘÍDAVEK ROZLIČNÝCH PAMĚTÍ A HODNÝH VĚCÍ I PRO POTĚŠENÍ
POZNAMENANÉ PŘIHODĚNÉ PAMÁTKY V ZEMI ČESKÉ? V NÍŽTO MNOHOZ GRONIKY ČESKÉ VYTAŽENO JEST – události českých dějin – POSELKYNĚ STARÝCH PŘÍBĚHŮ ČESKÝCH (Jan František Beckovský) – vychází z HÁJKOVY KRONIKY ČESKÉ – od VEJTAHU se líší – nejde o doslovný přepis – zkrácené výpisky z vybraných událostí – zběžný rukopis, nedokončená slova
LÉTA OD NAROZENÍ BOŽÍHO
první zápis: 646 Příchod Čecha prvního do Čech od stvoření světa (léta) 5843 za Konstantina císaře třetího a dle počtu dvacátého čtvrtého
poslední zápis: 1526 Novovoměstský rádhauz v Praze stavěn byl
POVĚTRNOSTI V ČECHÁCH – pro sedláka počasí velmi důležité – vypisoval je z NOVÉHO KALENDÁŘE HOSPODÁŘSKÉHO NA ROK PŘESTUPNÍ 1844 – počasí od roku 428 př. Kristem – jen roky 1746 – 1827
DLASKŮV ZÁPISNÍK A JINÉ DLASKOVY RUKOPISY – obrazové přílohy
Z HISTORICKÉHO KALENDÁŘE VYTAŽENO – zápisy historických událostí z let 1591 – 1699 – KALENDÁŘ HISTORICKÝ (Jan Rulík) – 4. díl – zápisy řazeny chronologicky – jen některé události, vynechává většinu osobních jmen
PAMĚTIHODNÉ OD ROKU 1713 – KAZATEL PODIVNÝ (František Jan Jarolím Bartoň) – výjimečná kniha – typický barokní tisk – květnatá čeština, latinské citáty a odkazy na teologické texty – náročná četba – přehledný zápis
VYPSÁNÍ Z KNIHY VÁCLAVA MAJSNERA Z TURNOVA – Václav Antonín Majsner – turnovský měšťan, úředník, člen městské rady, primátor a vrchnostenský aktuár – dochováno několik listů jeho pamětí 1538 – 1744 – velmi zkrácené výpisky (1538 – 1736) z originálu
VEJTACH Z JISTÉHO PSANÍ JEDNOHO VOJÁKA, KAPRÁLA FRANTIŠKA SMRTĚ, KTERÝ V POSLEDNÍ VOJNĚ (BYL), KTERÁ SE OD ČESKÝCH HRANIC U TEPLIC AŽ K LAJPCIKU SBĚHLA, KTERÝ TAKTO SVÉ MANŽELCE AŽ Z FRANKFURTU DO TURNOVA? ROZENÝ JIRCHÁŘÍČKOVÝ, DNE 11. LISTOPADU 1813 ODEPSAL – dopis turnovského vojáka manželce (Anna Baudyšová)– velmi zajímavý
Z GEOGRAFIE – výpisky z neznámé knihy geografie – špatně čitelné, jiná úprava stránek – v deníku zezadu
FRAGMENT – list rozhodně patřil k zápisníku – psán stejným rukopisem, chybí stejné části jako originálu na první straně nápis „PAMĚTIHODNOSTI“ novodobě připsáno „DLASK“ – fotografie listu nezvěstná – nouzový přepis
DLASKOVA KRONIKA
V deníku zachycuje život na svém rodném statku
Nejstarší informace získal zřejmě z vyprávění rodičů či sousedů
První zápis je z r. 1500 – Zavedla se voda k Turnovu na mle(j)n podkostelský
1707 – Vyhořelo město Turnov dne 20. dubna (dopsáno jinou rukou)
Kolem r. 1805 navazuje informacemi ze svého života, které píše až do své smrti (osobní zážitky, počasí, dění v obci, regionu i v monarchii, občas i ve světě)
Zápisky nejsou pravidelné, vynechává si prázdná místa, na která pak dopisuje informace, které se dozvídá, přeskakuje i na jiné stránky a jeho deník se stává nepřehledným
Před vydáním byly chronologicky seřazeny – některé události zdvojeny
1805 – Draho. Pšenice korec za 50 zl. žito též 50 zl. ječmen 32 zl. Toho roku sem se ženil 25. září 1805. Ještě dálej,…
Dne 26. září, když byla středa, sem se ženil.
1809 – narození syna Josefa
1853 – poslední zápis
ZTRACENÉ ZÁPISY – vydání z r. 1898 připravené učitelem Václavem Vaňkem – dva zápisy – nyní chybí – obsahově zajímavé, zřejmě autentické
EDIČNÍ POZNÁMKA – vysvětlení úprav
GENEALOGIE DLASKOVA RODU
KALENDÁŘ CÍRKEVNÍCH SVÁTKŮ
SLOVNÍČEK MÍSTNÍCH JMEN A NEZNÁMÝCH SLOV

Alois Beer: Památnosti mého podomování

Třetí svazek pamětí zachycuje období, kdy se autor, odkázaný pro chorobu na klauzuru výměnkáře, oddává vzpomínkám a dává jim literární podobu.

Zápisky nejsou jen historickým dokumentem, ale vyvolávají navíc podivuhodně pravdivou dobovou atmosféru, která toto zvláštní a ojedinělé dílo přibližuje moderní reportáži.

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)

novinář (zakladatel časopisu Květy), herec, dramatik
Na vrcholu kariéry byl na konci 40. let, kdy řídil uvádění českých her ve Stavovském divadle, organizoval český kulturní život.
V době své největší slávy byl (a stále je) nazýván Miláčkem národa.
Na konci života se vrátil ke kočovnému divadlu, zemřel v chudobě.

Dílo:

Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – divadelní hra

Komedie, jejíž název je odvozen od oblíbené slavnosti ševců. Osou příběhu je láska měšťanské dívky Lidušky a mlynářského chasníka Jeníka. V této hře poprvé zazněla píseň Kde domov můj (hudba J. Škroup)

Strakonický dudák aneb hody divých žen – dramatická báchorka

Hlavním hrdinou příběhu je dudák Švanda, který odchází do ciziny, aby vydělal peníze a mohl se oženit se svou milou Dorotkou.

Dekret kutnohorský – novela

V době doby Václava IV., na pozadí zápasu českých a německých mistrů o ovládnutí pražské univerzity, se odehrává milostný příběh vlastence mistra Bočka a Němky Hedviky.

Karel Jaromír Erben (1811-1870)

český spisovatel, básník, historik, překladatel, archivář
vystudoval práva
pracoval jako archivář města Prahy
sbíral lidovou poezii a pohádky
převyprávěl např. Zlatovlásku, Otesánka, Sůl nad zlato, Tři zlaté vlasy děda Vševěda ad.

Dílo:

Kytice z pověstí národních – sbírka 13 balad

vyšla v roce 1853 v počtu 12 básní po 20 letech práce
v roce 1861 do sbírky přibyla báseň Lilie – 13 básní
inspirace lidovými mýty, písněmi, obyčeji
sbírka má 13 básní (12 balad a závěrečná báseň Věštkyně)
rozvržení je logicky promyšlené (zrcadlově protilehlé básně mají shodné znaky)

básně: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně

Znaky a motivy Kytice

mezilidské vztahy (zejména matka-dítě)
mateřská láska
dramatický konflikt je způsobený vzájemnými vztahy, jež jsou porušeny
provinění není vždy úmyslné a někdy jej lze ospravedlnit (viz Vodník)
trest je neúměrný vině

Další díla:

Prostonárodní české písně a říkadla

Slovanské báje o stvoření světa

Báje a pověsti slovanské

Realismus

projevoval se v literatuře od ½ 19. století
tvořil protiváhu k romantismu
ovlivněn rozvojem přírodních věd, techniky a výsledky revoluce 1848
prosazovala se snaha o exaktní myšlení
autoři se snaží o věrné zobrazení každodenního života, chtějí pohlížet problémy obyčejného člověka objektivně
autor stojí mimo děj
zájem se obracel k současnosti
hlavním hrdinou byl člověk z různých společenských vrstev, nebyl výjimečný
literární díla měla být odrazem soudobé společnosti, jež byla podrobována přísné kritice
autor pečlivě popisoval prostředí a charakterizoval postavy
autoři využívali nové výrazové prostředky, do řeči postav zapojovali hovorovou řeč, slang, nářečí, tím zvyšovali autentičnost a čtivost textu
oblíbenými žánry byly román, povídka a drama

Božena Němcová (1820? – 1862)

vlastním jménem Barbora Panklová (rozená Novotná) – původ nejasný
byla emancipovaná
dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice
provdala se v 17letech za fin. úředníka Josefa Němce – manželství nebylo šťastné
kvůli povolání manžela se rodina často stěhovala
po příchodu do Prahy začala psát, ihned se zařadila mezi společenskou elitu, což nelibě nesl její manžel
měla 4 děti (Karel, Hynek, Jaroslav a Teodora) Hynek umírá v r. 1853 na tuberkulózu
pochována na hřbitově na Vyšehradě
sbírala lidovou slovesnost a psala pohádky (Čertův švagr, Sedmero krkavců, Princ Bajaja, O Smolíčkovi…)

Dílo:

Babička – povídka/román

podtitul Obrazy z venkovského života
idylický život na vesnici, zvyky a proměny během roku
ústřední je postava moudré, zbožné i pověrčivé staré ženy
útěk od reality po smrti syna Hynka
poprvé vychází roku 1855, od té doby vyšlo přes tři sta českých vydání a byla přeložena do více než 20 jazyků
Tyto příběhy jsou rámovány popisy zvyků a proměn ročních období v průběhu jednoho roku.

Děj:

Babička přijíždí na Staré bělidlo u Ratibořic, aby pomohla své dceři s vnoučaty (Barunkou, Adélkou, Vilémem a Janem), zde navazuje kontakty s dalšími lidmi, s jejichž osudy se čtenář seznamuje prostřednictvím vypravování (Kristla a Míla, Viktorka, slečna Hortensie).

Divá Bára

Povídka – středně dlouhý epický žánr (2. pol. 19. stol.) – vesnická próza
převažuje spisovná čeština
Psáno er-formou
Směr: realismus s prvky romantismu
Básnické prostředky: přirovnání, personifikace, kontrast
Užití archaismů a zdrobnělin

Děj:

Hlavní postava Bára (dcera pastýře Jakuba) přišla v ranném dětství o matku. Bára je statná, nebojácná dívka s čistými lidskými vlastnostmi, nade vše má ráda slečnu Elšku (vyká jí). Pomůže Elšce získat milého. Sama je zamilována do místního myslivce. Povídka končí happy endem bez zvratu.

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)

zakladatel české žurnalistiky
literární kritik, básník, novinář a politik
přídomek „Borovský“ odvozen od místa narození
žil v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod)
byl vyloučen z kněžského semináře, odchází do Ruska
v Rusku byl vychovatelem – ztráta iluzí o Rusku
po návratu se stal novinářem
ve 24 letech podrobil kritice dílo Poslední Čech (J. K. Tyl), čímž se dostal do podvědomí českých spisovatelů a F. Palacký ho doporučil jako redaktora do českých Pražských listů
1848 vydával vlastní Národní noviny
po revoluci v r. 1848 internován na 4 roky do Brixenu
symbol statečnosti, boje proti útlaku a národní svobody
po návratu z Brixenu umírá na tuberkulózu (v 35 letech)
jeho pohřeb byl sledován tajnou policií, stal se manifestací proti útlaku rakouských úřadů
Němcová mu údajně položila na rakev trnovou korunu (symbol mučedníka)

Dílo:

Tyrolské elegie – básnická skladba

Skládá se z 9 satirických zpěvů, v nichž vyjadřoval své pocity z internace do Brixenu (smutek, stesk, kritika habsb. Monarchie)

Král Lávra – básnická skladba

Pohádkový motiv krále, který skrývá dlouhé oslí uši, a proto nechává popravovat své holiče.

Křest svatého Vladimíra – básnická skladba

Nedokončení satirická bgáseň o sporu mezi carem a bohem Perunem

Epigramy – 5 oddílů (církvi, králi, múzám, vlasti a světu)

Pojmy:

Satira = krátký literární útvar, který zesměšňuje vládu, hospodářskou situaci, sociální poměry; aktuální

Elegie = žalozpěv, je básnická či hudební skladba zádumčivého, smutného až truchlivého rázu

Epigram = krátká útočná satirická báseň s pointou kritizující společnost nebo jedince

Karel Sabina (1813-1877)

český radikální demokrat, publicista, spisovatel a literární kritik
studoval práva a filozofii, studia nedokončil – začal se věnovat literární činnosti
byl znám svou výbornou pamětí, perfektní výřečností a velmi snadným psaním článků, statí, ale i veršů a prózy
kromě spisovatelské profese byl významným literárním kritikem
blízkým přítelem K. H. Máchy a vysvětlil Máchův přínos pro českou literaturu
měl vůdčí postavení mezi radikálními demokraty, stal se mluvčím
před revolucí v roce 1848 založili demokraté tajný politický spolek Repeal
za přípravu povstání v květnu 1849 zatčen, r. 1853 odsouzen k trestu smrti, ale nakonec r. 1857 amnestován
po návratu z vězení vydává povrchní a nepřínosná díla
1872 předal tajnou zprávu pražské policii
veřejnost ho prohlásila za vlasteneckého zrádce a jeho jméno zmizelo z pultů českých knihkupectví (donášel i na lidi ve svém blízkém okolí)
bránil se tím, že ho k tomu dohnala bída
do konce života musel tvořit pod pseudonymy (Arian Želinský a Leo Blass)

Dílo:

Prodaná nevěsta – libreto

Braniboři v Čechách – libreto

Oživené hroby – nejzdařilejší a nejznámější román vycházející z vlastních zkušeností z olomoucké věznice

Josef Václav Frič (1829-1890)

básník, prozaik, dramatik a novinář, aktivní účastník revoluce 1848
byl ve styku s tajným spolkem Repeal a revolučními demokraty, a účastnil se demonstrací a bojů na barikádách
ze stejných důvodů zatčen, vězněn a v r. 1854 amnestován
následně žil po policejním dozorem
v r. 1859 požádal o povolení vystěhování ze země
po 20 letech se z emigrace vrací do země a jeho tvorba se setkává s nechopochením
přispíval do časopisů Lumír, Květy, účastnil se almanachu Máj

Dílo:

Paměti (I. – IV. díl) – bibliografie – uspořádal Hugo Traub

Výbor básní – počáteční verše J. V. Friče, v nichž převládají ideály subjektivismu, titánské myšlenky