Stylotvorný proces je také úzce spojen s komunikačním procesem, protože způsob, jakým je obsah zpracován a jak jsou využity jazykové prostředky, může ovlivnit komunikační strategii a dosažení komunikačního cíle.
Styl textu je podmíněn okolnostmi a podmínkami, za nichž text vzniká.
Jazykový projev (také známý jako komunikát nebo text) je základní složkou celé komunikační události. Jde o jednotku sdělování.
Stylotvorný proces = způsob, jakým je obsah zpracován a jak jsou využity jazykové prostředky (výběr, uspořádání v celek).
Stylotvorný proces je ovlivněn slohotvornými činiteli, které jsou souhrnem komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci. Existují dva typy slohotvorných činitelů:
- Subjektivní (osobní, individuální) – jsou podmíněni osobností autora, jeho stanoviskem, věkem, vzděláním, povahou atd.
- Objektivní (obecný) – autor je nucen k nim přihlížet.
(podrobněji viz níže)
Výsledkem působení objektivních a subjektivních činitelů jsou individuální rozdíly ve stylizaci a kompozici komunikátu. Individualitu lze nejvíce uplatnit ve stylu prostěsdělovacím, uměleckém (V. Vančura, J. Hašek, V. Páral, B. Hrabal, J. Škvorecký atd.) a publicistickém. Styl odborný a styl administrativní dávají nejmenší možnost uplatnit autorský styl.
Styl
Výběr jazykových prostředků a jejich využití a uspořádání v jazykových projevech, při vzniku textu apod.
Jazykový projev = výsledek činnosti (hotový text) nebo proces, který se právě teď děje. Synonymní výraz = verbální komunikát. Širší termín: komunikát nebo diskurz → v různých oblastech se užívá různě; v jazyce označuje text nebo soubor textů k určitému tématu nebo s určitým zaměřením.
Ve všech komunikátech lze pozorovat stylovou složku: stylově neutrální / stylově příznakovou.
Jazykový projev (komunikát = jednotka sdělování) je výsledkem řeči.
Komunikát – celistvý, spojitý, uzavřený útvar znakové povahy; zahrnuje mj. verbální komunikát, synonymním termínem k termínu verbální komunikát je jazykový projev a v současnosti už i text.
Vzniká v určité komunikační situaci.
Komunikát se běžně skládá z více výpovědí, mezi nimiž je vzájemný vztah.
Sjednocujícím základem komunikátu je
téma = předmět sdělování (např. dovolená u moře),
- jedno téma, jež se dělí na řadu dílčích témat,
- několik témat v jednom projevu (jedno přechází v druhé);
obsahem komunikátu je souhrn podaných informací.
Jazykový projev je promyšlený (má úvod – hlavní část – závěr), jednotlivé části (většinou odstavce) na sebe navazují.
Podstatou tematické posloupnosti je tematické navazování následujících výpovědí na výpovědi předcházející.
Pojem. Réma (jádro výpovědi, ohnisko) vyjadřuje nové skutečnosti, kontextově nezapojeno. Réma poznáme podle toho, že je možné se na něj zeptat.
Slohotvorní činitelé
= faktory určující výběr výrazových prostředků a ovlivňující výsledný styl komunikátu.
= všechny okolnosti, které se podílejí na utváření jazykového projevu/texu a ovlivňují jeho výslednou podobu.
Podle povahy rozlišujeme slohotvorné činitele:
A: objektivní (odraz objektivních okolností)
B: subjektivní (odraz původce komunikátu, subjektu)
A: S.Č. OBJEKTIVNÍ
- Základní funkce komunikátu, cíl komunikace a záměr (intence) tvůrce
- Ráz komunikátu
- Situace a prostředí komunikátu
- Charakter adresáta
- Forma komunikátu
- Míra připravenosti komunikace
- Užitý kód jazykové komunikace
- Téma komunikátu
1) Základní funkce komunikátu, cíl komunikace a záměr (intence) tvůrce Základní funkce komunikátu: sdělná (dorozumívací, komunikační, sdělovací) Další specifické funkce:
- direktivní (řídící)
- operativní (správní)
- uvědomovací a získávací
- persvazivní (přesvědčovací)
- esteticky sdělná a další
2) Ráz komunikátu
projev veřejný x projev soukromý
Oficiálnost komunikace (např. slavnostní ráz) vyžaduje:
-uváženou volbu výrazových prostředků (často i knižních)
-porušování stereotypu vyjádření (modelová komunikace)
-doplnění o citace klasiků a významných osobností
-často obrazná vyjádření
x
Neoficiálnost komunikace (např. gratulace mezi blízkými osobami)
3) Situace a prostředí komunikátu
Komunikační situace:
- v širším slova smyslu: souhrn všech objektivních a subjektivních činitelů
- v užším slova smyslu: dána prostředím, jeho kvalitou a okruhem adresátů Prostředí např.:
-soukromé x veřejné
-známé x neznámé Vlivy fyzikálního charakteru:
-hluk x klid
-světlo x tma
-pořádek x nepořádek
4) Charakter adresáta
Někteří autoři zahrnují charakter adresáta k subjektivním činitelům (Hubáček, 1985), jiní k objektivním činitelům (Jedlička a kol. 1970). Někteří autoři řadí adresáty k prostředí. Jiný styl se uplatňuje při komunikaci se známým adresátem/neznámým adresátem.
5) Užitá forma komunikátu
Jde o rozdíl mezi komunikáty mluvenými x psanými. Rozlišuje se:
a) stylová sféra komunikátů mluvených (příznačná pro styl prostěsdělovací, řečnický, méně pro odborný)
-většinou nepřipravené komunikáty, příp. polopřipravené
-přímý kontakt s adresátem, nezprostředkovaný
-vedle prostředků jazykových (lingválních) i prostředky paralingvální (tempo projevu, sila, hlasitost, dynamičnost, intonace) a extralingvální (mimika, gestikulace)
b) stylová sféra komunikátů psaných (příznačná pro ostatní styly)
-promyšlená výstavba textu
-členění textu
-grafické prostředky
6) Míra připravenosti komunikace
Rozlišujeme:
a) komunikáty připravené (obvykle psané projevy)
b) komunikáty nepřipravené (obvykle mluvené projevy)
Na výsledné podobě stylu komunikátu se podílí kromě míry připravenosti projevu i zkušenostní komplex tvůrce textu a jeho schopnosti komunikace.
7) Užitý kód jazykové komunikace
Rozlišujeme komunikaci:
a) verbální (mluvená/psaná podoba kódu)
b) neverbální
c) smíšenou
8) Téma komunikátu
Někteří jazykovědci téma komunikátu nepovažují za slohotvorný činitel (např. Hausenblas).
Protože styl nevytvářejí jen verbální prostředky a jejich uspořádání, ale také integrita prostředků tematických a kompozičních (koherence textu či promluvy), lze téma chápat jako faktor slohotvorný (např. Čechová).
Styl nelze odtrhávat od tématu, neboť text je třeba sledovat jako celek.
B: S.Č. SUBJEKTIVNÍ
1) intelektuální a rozumová vyspělost komunikanta, schopnost abstrakce a logického myšlení
2) znalost a ovládání kódu komunikace
3) životní zkušenosti, kulturní a společenský rozhled
4) vzdělání
5) znalost tématu jazykové komunikace
6) povahové a mentální vlastnosti komunikanta
7) věk, pohlaví
8) vztah k adresátovi a další