Stylová diferenciace češtiny
Styly lze diferencovat na různé úrovni obecnosti:
Styly subjektivní:
- singulární styl (styl jediného projevu) – nejnižší úroveň
- autorský (individuální) styl – styl jednoho autora
- styl umělecké či vědecké školy nebo směru
- dobový či generační styl – vznikající v jisté epoše vývoje
Styly objektivní:
(bez přímé závislosti na jednotlivých autorech, mají obecný ráz)
- funkční styly
- (na vyšším stupni zobecnění) styly věcné, estetizující, styly oficiálních veřejných projevů, styly projevů soukromých až intimních
Z hlediska vertikálního členění (od antiky – estetický/literární pohled na styl):
- a) vyšší styl – slavnostní; básně; typické užívání knižních, místy až archaických jazykových prostředků; obřadní projevy, slavnostní a mimořádné příležitosti (slib, přísaha, nástup prezidenta do funkce), oddávání na svatbách, oslavy jubileí, děkovné projevy, udílení odměn, titulů apod.
- b) (pro)střední styl – próza, řečnictví; žádné stylově nápadné prostředky, jen prostředky neutrální.
- c) nižší styl – úřední dopis; prostředky hovorové.
Styl každého projevu je v procesu vzniku ovlivňován mnoha faktory. Výsledný výběr a uspořádání výrazových prostředků vyhovuje určité funkci. Podle funkce projevu dělíme OBJEKTIVNÍ STYLY na FUNKČNÍ STYLY.
Počátky teorie funkčních stylů: Pražská škola (Pražský lingvistický kroužek), B.Havránek a V.Mathesius → hlavní kritérium třídění stylů: funkce projevu → nadřazena ostatním slohotvorným faktorům.
Současná česká lingvistika vychází při charakteristice funkčněstylové diferenciace spisovného jazyka z Jedličkova pojetí tří rovin stylových jevů:
- stylová sféra (oblast) = stylová oblast se stejnými nebo podobnými rysy
- stylová vrstva = soubor specifických jazykových prostředků pro danou stylovou sféru
- stylový typ = soubor stylových norem uplatňujících se ve stylových sférách
Primární funkční styly a funkce jejich textů:
- styl prostěsdělovací → funkce textů (prostě)sdělná
- styl odborný:
-vědecky odborný,
-prakticky odborný (návod),
-popularizační
→ fce komplexně pojatá odborně sdělná
- styl administrativní → regulativní, operativní
- styl publicistický → sdělná, persvazivní, působící ovlivňovací, esteticky sdělná – beletristické žánry
- styl řečnický → sdělná, persvazivní, působící ovlivňovací, esteticky sdělná – některé žánry
- styl umělecký → esteticky sdělná
Sekundární funkční styly:
vznikají vyčleněním ze stylů primárních, příp. jejich průnikem
1) reklamní – z publicistického, manipulativní fce
2) esejistický – z publicistického, uměleckého a odborného
3) učební – z odborného stylu, protože učebnice není odborný text, má regulativní a direktivní funkci
4) konverzační – má kontaktovou fci = fatickou (nejde o obsah)
5) epistolární – styl dopisů významných osobností s estetickou funkcí
Nově se konstituují stylové oblasti komunikace manažerské, komunikace v oblasti informačních technologií. Specifický charakter má komunikace církevní, neboť zasahuje většinu primárních stylů (srov. texty odborné, řečnické, publicistické, umělecké, administrativní i prostěsdělovací v rámci církevní komunikace).