Tahák: přehled pojmů atd.

Úvod
– disciplíny psychologie (základní, speciální, aplikované)

– směry psychologie (behaviorismus, psychoanalýza, humanistická ps., kognitivní ps.)

Determinace lidské psychiky

Vnitřní a vnější činitelé determinace lidské psychiky

vnitřní – biologická výbava, vrozená
vnější – podmínky prostředí, psychologické (exoprostředí), fyzikální

– genotyp, fenotyp (vzájemný vztah genotypu a fenotypu při vývoji O)

genotyp = genetická výbava získaná při početí, souhrn všech zděděných elementů
fenotyp = prostředí; výsledek interakce určitého genotypu a určitého prostředí (G + P = F)

= souhrn všech vnějších znaků a vlastností jedince

Teorie determinace vývoje lidské psychiky :

environmentalistické – výchova je primární, je jedno, s čím se narodíme
nativistické – záleží, s čím se narodíme, to ostatní už nemá vliv
interakcionalistické – oba vlivy jsou důležité, vnitřní i vnější
individualistické – vše má vliv, neplatí žádné zákonitosti, vyvíjíme se novým způsobem, každý člověk je jedinečný

Vědomí, nevědomí

– základní charakteristiky vědomí (pojem,úrovně a stavy vědomí)

– vědomí = stav bdělosti, nabytá zkušenost, mysl (celý mentální komplex)

– definice: Vědomí je stav psychiky člověka, ve kterém si uvědomuje svou existenci, je tedy stavem pohotovosti k duševní činnosti.

– fce vědomí: monitoring (sledování okolí) + controlling (ovládání jednání)

stavy: normální bdění, spánek, změněné stavy vědomí (halucinace, hypnóza), patické stavy vědomí při organických či duševních poruchách apod.
úrovně: vědomí – podvědomí, předvědomí – nevědomí

– pozornost (pojem, vlastnosti, druhy, udržení pozornosti)

= zaměření a soustředění vědomí

– pozornost označuje zaměřenost či soustředěnost duševních činností na určitý objekt nebo děj.
– pozornost je mentální proces, jehož funkcí je vpouštět do vědomí omezený počet informací, a tak ho chránit před zahlcením velkým množstvím podnětů
– pozornost se dává do souvislosti nejen s vědomím, ale také s kognitivními (poznávacími) procesy (vnímání, paměť, učení, myšlení, představy, fantazie, intuice, ad.).

a) bezděčná (pasivní) – vrozená (někdo bouchne do stolu, já se automaticky podívám, co se děje)
b) záměrná/ cílená (aktivní)

Vlastnosti pozornosti

selektivita (výběrovost) – schopnost zaměřit pozornost na významné vnější a vnitřní podněty, důležitá je i schopnost ignorovat bezvýznamné stimuly
koncentrace (soustředěnost) – vyčlenění omezeného počtu psychických obsahů, kterými se vědomě zabýváme
distribuce (vigilita, rozdělování) – pozornosti mezi několik podnětů či činností (ale je to možné jen v omezené míře)
kapacita (rozsah) – množství objektů, které člověk dokáže postřehnout současně nebo ve velmi krátkém časovém úseku (přibližně 4-5objektů), G. Miller 7±2podněty
tenacita (stabilita, stálost) – bodová fixace má jen velmi krátké trvání (do 5 sekund)
fluktuace a oscilace (těkání) pozornosti – pokud je pozornost narušena jiným podnětem

stadia spánku:

spánek = změněný stav vědomí; reverzibilní stav chování s odpojenou percepcí
stadia: (5 fází – 4 stadia non-REM a 1 stadium REM)
* non-REM
* REM (perioda mezi REM a non-REM trvá cca 90 -100 min.)

4. Vnímání (percepce)

– vnímání (pojem, vlastnosti)

– kognitivní (poznávací) proces

– specifická záležitost, každý vnímá jinak

– kognitivní schopnost založená na smyslovém zobrazování reality

– ORGANIZACE A INTERPRETACE SENZORICKÝCH INFORMACÍ (je to proces, jehož výsledkem jsou vjemy, které se mnohdy značně liší od neúplných údajů zaznamenaných našimi smysly)
-počitek vs. Vjem

– počitek = smyslový dojem (čití = procesy, při nichž naše smyslové orgány přijímají informace z prostředí) – barva, chuť, vůně, zvuk…X vjem = produkt vnímání, spojení více počitků, organizovaná senzorická data (není to pasivní odraz vnějších daností!)

– vlastnosti vnímání:

– selektivita, výběrovost – individuálně specifické zaměření (nápadností, velikostí, zájem, potřeba..)

– významovost, zkušenost – vnímání jedince ovlivní již získané zkušenosti (vědomosti, dovednosti)
– zlostnost, centrace, zaměřenost – vnímaný objekt (figuru) odlišujeme od pozadí (čím víc předmět kontrastuje s prostředím, tím lépe ho vidíme)

o daném předmětu; vjem nese určitý význam

– prahy vnímání – nebudou v testu

– gestalt zákony – GESTALT (TVAROVÁ) PSYCHOLOGIE

– definovala dva základní zákony:

Existuje silná, pravděpodobně univerzální tendence seskupovat vnímané podněty do určitých celků
Charakteristické znaky částí přitom nevytváří celek, nýbrž celek vtiskuje svůj ráz částem
Další gestalt zákony:

Zákon figury a pozadí – ve všech detailech dokážeme vnímat v jednom okamžiku buď jen obličeje z profilu, nebo pohár.

2. Zákon časové blízkosti – (rozsvěcení vánočních světel vnímáme z odstupu jako proud světla)

3. Zákon generalizace – (blízké oddělené body se z odstupu jeví jako spojená čára):

4. Zákon dobrého tvaru – Nedokončený obrazec vnímáme jako dokončený. Do vnímaného neúplného (či jen naznačeného) obrazce vkládáme nějaký smysluplný význam. Bílý trojúhelník dokonce vnímáme, i přesto, že mu chybí všechny strany.

5. Zákon uzavřenosti – Prvky, které se nacházejí blízko u sebe, vnímáme jako jednu součást (obrázek níže většinou vnímáme jako šikmý „templářský“ kříž). Spojení vzdálenějších prvků do celku nás většinou překvapí.

6. Zákon zkušenosti – (Veškeré vnímané objekty máme tendenci interpretovat na základě předchozích zkušeností)

7. Zákon pregnantnosti – Gestalt směřuje vždy k co nejjednoduššímu uspořádání prvků do jednoznačně definovatelného celku.

Myšlení, řeč (též kognitivní proces – zřejmě nejsložitější)

– myšlení (pojem, druhy)

– proces zpracování a využívání informací

– proces řešení problémů (tj. chápání vztahů mezi objekty a operace s informacemi a jejich

vztahy)

myšlení se realizuje souborem myšlenkových procesů či operací

Druhy myšlení

konvergentní – sbíhavé, pořád po stejných kolejích, 1 jasný výsledek, do hloubky
divergentní – rozbíhvé myšlení, hledá spoustu řešení
konkrétní – (manipulace s vjemy – vaření, praní, puzzle …)
názorné – (operace s představami – zařizování bytu, geometrické příklady…)
abstraktní – (operace se symboly – matematickými, verbálními …)

– základní myšlenkové operace

analýza a syntéza
abstrakce a konkretizace
indukce a dedukce
generalizace, zobecnění
srovnávání, uspořádání, třídění (klasifikace)

– postupy při řešení problémů

pokus a omyl
vhled – „aha“ efekty
algoritmus – vím, že když se chci pojistit, jdu do pojišťovny – je daný systém
heuristika – objemný, nový, unikátní

– funkce řeči:

– expresivní – (předřečová úroveň, pocity, přání)
– sociální, komunikační
– intencionální – podle Husserla se týká pojmovosti – netýká se obsahu myšlenky
a v tomto smyslu zůstává řeč neproduktivní.

– stadia vývoje myšlení dle Piageta – nebudou v testu

6. Představy a fantazie

– představy (pojem, funkce, eidetické představy)

– kognitivní procesy

– v mysli utvářené obrazy vznikající bez přímé účasti činnosti smyslů

– reprodukovaný obraz předmětu založený na naší minulé zkušenosti (např. v mysli obraz místa, kde jsme byli – ale už nejsou přítomny smysly; kdybychom tam byli a byly zapojeny smysly, jednalo by se o vjem)

– fce: doplňují vnímání

– relaxační fce

– eidetické představy – představy blížící se přesností a úplností reprodukce vjemům (př. fotografická paměť; nebo u dětí – kolikrát nejsou schopny rozlišit představu od vjemu, věří představám jako něčemu, co se teď opravdu děje)

Asociační zákony

Primární zákony:

podobnosti
kontrastu
dotyku (kontiguity) v prostoru
dotyku v čase
příčinnosti (kauzality

Sekundární zákony:

živosti
častosti
novosti

– fantazie (pojem, funkce)

– představy překračující dosavadní zkušenosti

– fce: úniková (únik od reality)

– tvořivá (objevy, vynálezy)

7. Temperament, emotivita

– temperament (pojem, v čem se projevuje)

– určuje individuální typ reaktivity a dynamiky psychiky

– vrozený => málo ovlivnitelný; je možné naučit člověka se svým temperamentem pracovat

– projevuje se v emočním prožívání, v chování a vegetativních reakcích (červenání, třes rukou…)

– typologie ( Kretschmerova, Pavlovova, Eysenckova, Sprangerova – na čem založeny, stručný popis)

Seznam typologií:

Ernst KRETSCHMER
Ivan Petrovič PAVLOV
Hans Jurgen EYSENCK
Eduard SPRANGER
Claude Robert CLONINGER

KRETSCHMER

Kretschmerova konstituční typologie (somatotypologie)
STAVBA TĚLA x OSOBNOSTNÍ VLASTNOSTI (+ některé psychiatrické choroby)

Typy a jejich sobnostní vlastnosti:

PYKNIK – družnost, dobrosrdečnost, smysl pro humor (maniodepresivní psychóza)
ASTENIK – přecitlivělost x chlad, uzavřenost (schizofrenie)
ATLET – netečnost, houževnatost (epilepsie)

PAVLOV

charakteristiky neurofyziologické činnosti
tři vlastnosti nervových procesů: SÍLA – VYROVNANOST – POHYBLIVOST

EYSENCK:

…navázal na Pavlova (labilita = slabost a stabilita = síla) a Junga (extro/ introvert)

kombinace dvou dimenzí:

STABILITA X LABILITA
EXTRAVERZE X INTROVERZE

SPRANGER:

– převládající hodnotové zaměření; typy:

TEORETICKÝ – rozumové poznání – potřebují chápat, rozumět, proč má něco dělat
EKONOMICKÝ – užitkovost – chce, aby jeho činnost měla smysl, užitek
ESTETICKÝ – krása – potřebují, aby to, co dělají, bylo krásné – nemusí být užitečné ani mít smysl
SOCIÁLNÍ – vzájemná pomoc (touha pomoci) – primární hodnotou je pomoc ostatním
POLITICKÝ – požitek z moci (touha po moci J) – požitek z moci, potřeba rozhodovat, mít moc
NÁBOŽENSKÝ – víra – primární hodnotou je víra

CLONINGER:

psychobiologická (neurobiologická) teorie
čtyři temperamentové dimenze osobnosti:
VYHÝBÁNÍ SE POŠKOZENÍ – vymezena póly náchylnost k úzkosti a vitality spojené s riskováním (vysoký skór = pesimistické anticipování budoucnosti, bázlivost, plachost a unavitelnost)
VYHLEDÁVÁNÍ NOVÉHO – vymezena póly explorační impulzivity a stoické uměřenosti; daná míra pátrací aktivity (vysoký skór = impulzivita, dráždivost, výstřednost, potřeba zkoumat, rychlé změny emočního ladění)
ZÁVISLOST NA ODMĚNĚ – zakotvena sociálním přilnutím proti rezervovanosti či chladu vůči okolí (vysoký skór = otevřenost, vřelost, zúčastněnost, závislost na souhlasu druhých)
PERSISTENCE (vytrvalost, odolnost) – ve smyslu pokračování v činnosti bez hledu na frustrace a únavu (vysoký skór = horlivost, pevnost, ctižádostivost, perfekcionismus)

– emoce (pojem, funkce, vlastnosti, klasifikace – emoční stavy)

– prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům a lidem

– emocionalita je specifickou dimenzí temperamentu určující základní způsob citového prožívání a chování

Fce:

orientační – podle toho se orientujeme, co v určité situaci prožíváme
regulující – regulují naše chování

Vlastnosti:

subjektivnost
trvání
intenzita
polarita
ambivalence
nakažlivost
spontánnost
neopakovatelnost (aktuálnost)
hloubka
citová iradiace

– klasifikace – emoční stavy:

INTENZITA X ČASOVÉ TRVÁNÍ

NÁLADA – nízká intenzita, dlouhá časová dotace
AFEKT – vysoká intenzita, velmi krátká časová dotace
VÁŠEŇ – intenzita vyšší než u nálady, časově neomezená

– emoční inteligence (mimo rozumovou inteligenci) – projevuje se v oblastech:

znalost vlastních emocí
zvládání vlastních emocí
schopnost sám sebe motivovat
empatie
umění mezilidských vztahů

8. Charakter, motivace

– charakter (pojem), základní charakterové vlastnosti (členění, příklady)

– soubor osobnostních vlastností, jimiž jsou určovány způsoby chování člověka vůči sobě, druhým lidem, společnosti, hodnotám, činnostem
– není vrozený, ale ZÍSKANÝ!
– morální úroveň jedince, schopnost řídit se normami chování

– základní charakterové vlastnosti:

1. Související se světovým názorem (uvědomělost, altruismus)

související s pracovní činností (svědomitost, důkladnost)
vyjadřující vztah k sociálnímu prostředí (uznání, soucit, takt)
vyjadřující vztah k sobě (sebeúcta, skromnost)
mravní (čestnost, upřímnost)

CLONINGEROVA TYPOLOGIE (psychobiologická (neurobiologická teorie):

tři charakterové dimenze osobnosti:

SEBEŘÍZENÍ, SEBEDETERMINACE – kontrola a řízení vlastního chování podle zvolených cílů a hodnot
KOOPERACE – empatie, pomoc druhým, tolerance (opakem je agresivita apod.)
SEBEPŘESAH, TRANSCENDENCE – (překračování sebe samého ve vztahu k druhým lidem, k přírodě, popřípadě k nadpřirozené bytosti); soucítění (spoluprožívání s druhými lidmi i s přírodou); náboženské postoje aj.

– motivace ( pojem), motiv ( pojem, dělení)

– souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů, které zpravidla aktivizují a organizují chování i prožívání s cílem změnit existující neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho pozitivního

Motiv = podmínka uvnitř organismu, která jej aktivizuje, řídí chování

– určuje směr aktivity, její intenzitu a délku

– buď chceme něco získat, nebo se pokoušíme něčemu vyhnout

– vznik motivů: interakcí vnitřního stavu a vnějších podnětů:
– z hlediska vnitřního = POTŘEBA

– z hlediska vnějšího = POBÍDKA

– dělení motivů:

SEBEZÁCHOVNÉ – (vrozené – přežití jedince, přežití druhu)
STIMULAČNÍ – (vrozené – potřeba optimální úrovně aktivace a variabilních vnějších podnětů)
SOCIÁLNÍ – (regulují a ovlivňují mezilidské vztahy)
INDIVIDUÁLNÍ PSYCHICKÉ MOTIVY – (hledání životního smyslu, obrana sebepojetí, potřeba svobodně se rozhodovat a jednat)

Maslowova pyramida potřeb – jedna z teorií, které se:

… pokoušejí se objasnit podstatu lidských motivů

… každá z nich nabízí rozdílný způsob, jak pohlížet na příčiny lidského chování a prožívání (Sigmund Freud, Henry Murray, Abraham Maslow)

– vůle (pojem, volní vlastnosti)

– schopnost chtění a z něj vyplývajícího jednání

– psychické procesy a vlastnosti, které zajišťují řízení činnosti a dosahování cílů:

Volní procesy (motivačně-volní procesy, složky volní aktivity)

Uvědomění si vnějšího požadavku a vnitřního motivu
Volba cíle
Volba prostředků
Vědomí průběhu jednání = realizace

Volní vlastnosti:

vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle:
rozhodnost
iniciativnost, činorodost
neovlivnitelnost, odolnost
vytrvalost
sebekázeň

– postoj (pojem, jeho složky)

= získaný motiv vyjadřující jedincův vztah k určitému objektu, k věci, lidem, činnosti, skupině, události, ideji apod.

složky postoje:
KOGNITIVNÍ – poznání objektu, názory na něj, informace
EMOCIONÁLNÍ – citové hodnocení (sympatie x antipatie, lhostejnost apod.)
KONATIVNÍ – jednání či chování v souladu s předchozími dvěma složkami, popřípadě návyk

8. Učení, paměť

– učení (pojem, druhy, specificky lidské formy učení)

– aktivní individuálně typické zpracování informací, získávání zkušeností

– veškeré mentální a behaviorální změny, které jsou důsledkem životních zkušeností

Druhy učení:

habitace (přivykání)
senzibilizace (zcitlivění)
imprinting (vtiskování)
explorační chování
klasické podmiňování
operativní (instrumentální) podmiňování
učení vhledem
observační učení

Specifické lidské druhy:

senzomotorické

KOGNITIVNÍ

fáze předoperační
fáze konkrétních logických operací
fáze formálních operací

SOCIÁLNÍ
imitace/ nápodoba
identifikace/ ztotožnění

– zákon efektu, strategie efektivního učení

– Thorndikeův zákon efektu: akty chování, které v určité situaci vedou k uspokojení, se v ní pozdeji vyskytnou s větší pravděpodobností než akty chování, které k uspokojení nevedou

ODMĚNA X TREST

APETENČNÍ X AVERZIVNÍ CHOVÁNÍ

– transfer (vysvětlit)

– využití již existujících paměťových stop (pozitivní X negativní)

– paměť (pojem, fáze, druhy)

= schopnost zaznamenávat životní zkušenosti

Fáze paměti:

vštípení/ kódování
uchování/ retence
vybavování/ reprodukce (spontánní vybavování x rekognice)

zapomínání

Druhy paměti:

senzorická/ ultrakrátká

(informace ze smyslů – vizuální informace méně než 1 sekundu. , sluchové několik sekund)

krátkodobá

(rychlost rozpadu obsahů krátkodobé paměti se pohybuje mezi patnácti až třiceti sekundami;

kapacita krátkodobé paměti se pohybuje kolem „magického čísla 7 ± 2„)

dlouhodobá

(explicitní a implicitní)

8. Výkonové vlastnosti

– schopnosti – výkonové vlastnosti (pojem, jejich utváření)

– obecné předpoklady k určité aktivitě

– vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a dobře je vykonávat

– utváření: vrozené dispozice + jejich rozvoj učením

Vlohy, nadání, talent (pojmy)

Vlohy: !! biologický, vrozený předpoklad pro rozvinutí schopností => schopnosti nepovažujeme za vrozené (vlastnosti rozvinuté na podkladě vrozených vloh v průběhu vývoje jedince)

Nadání – !! soubor dobře rozvinutých schopností pro určitou oblast lidské činnosti; nadání pro matematiku, jazyky, určitou oblast umění
!!! nadání NENÍ soubor vloh!!!

Talent/ genialita – !! zvlášť vysoký až zcela výjimečný stupeň schopnosti či nadání

– Inteligence (pojem, základní faktory, fluidní a krystalická, hlavní typy)

– soubor kognitivních schopností, účastnících se poznávání, učení a řešení problémů

– obecný základ schopností

– obecná schopnost myslet, tj. řešit problémy, učit se a účelným způsobem se adaptovat na své životní prostředí

Základní teorie:

SPEARMAN – KONCEPT OBECNÉ INTELIGENCE (g)

(IQ = (MV : CV X 100)

GARDNER – TEORIE MNOHOČETNÉ INTELIGENCE
typů (druhů) inteligence:
Lingvistická
Logicko – matematická
Prostorová
Hudební
Tělesně – kinestetická
Interpersonální
Intrapersonální

STERNBERG – TRIARCHICKÁ TEORIE INTELIGENCE
analytická – (mentální kroky či složky používané k řešení problémů)
tvořivá – (využití zkušenosti způsobem, který podporuje získání vhledu)
praktická – (schopnost poznávat každodenní souvislosti a přizpůsobovat se jim)

Základní faktory

vnímání
prostorová představivost
paměť
slovní porozumění
slovní plynulost
zacházení s čísly
usuzování

Druhy (dle modelu R. B. Cattela):

FLUIDNÍ INTELIGENCE

Schopnost uvažovat rychle a abstraktně, schopnost řešit logické problémy, rozlišit

písmena, seřadit sekvence nebo orientovat v mysli objekt ve dvojdimenzionálním

prostoru.

KRYSTALIZOVANÁ / KRYSTALICKÁ INTELIGENCE

Soubor naučených a získaných vědomostí, dovedností a odborných znalostí (např.

slovní zásoba, schopnost sečítat a odčítat …)

Metody

– pojem, druhy metod a jejich popis

Metody:

Pozorování – nejtěžší metoda
Experiment
Rozhovor
Dotazník
Těsty a osobnostní dotazníky
Kazuistika, anamnéza
Rozbor výsledků činnosti
Projektivní techniky

– podmínky nutné k vědeckému užití metody (objektivita, validita, reliabilita, standardizace)

Základní vlastnosti psychologických metod:

objektivita – data hodnotí více výzkumníků, statistiky
reliabilita (spolehlivost – stabilita v čase, vnitřní konzistence)
validita (platnost) – např. když můj dotazník neodpovídá tomu standardizovanému, potom je můj výzkum neplatný
standardizace – ověřenost

Úvod – disciplíny psychologie (základní, speciální, aplikované)