Próza v prvním desetiletí ČSR. Vrcholná tvorba autorů starší generace. Čapek Chod, Benešová. Literatura tematizující 1. světovou války: Hašek, Kopta, Konrád. Legionářská literatura: Medek.
- na počátku století prohloubení orientace na Francii, Rusko i severní Evropu (patrné od konce předchozího století)
- v prvním desetiletí mravní otázky inspirované ruskou literaturou (Dostojevskij a Tolstoj)
- překlady od roku 1909 Minaříkova Knihovna slovanských autorů
- vliv Francouzů – český realismus a naturalismus (Flaubert – věcnost, Maupassant – úsečná drsnost, Zola – naturalistická „nemravnost“; Wild – ironie)
- pokračoval vliv autorů německých, rakouských a německy psané literatury v Čechách a na Moravě
- překladatelé (Hanuš, Jelínek) odmítali formální věrnost lumírovců – byli přesvědčeni, že formální prostředky (např. veršová schémata) mají v různých jazycích jinou funkci
- na počátku století publikovali prozaici starší generace – realismus (Jirásek, Holeček, Rais, Nováková, Stašek, Winter)
- Winter Mistra Kampana (1909), Jirásek Bratrstvo (1900-1909) a Temno (1915), Holeček monumentální román Naši (1. díl v letech 1898 a 1901), romány Teréza Novákové Jiří Šmatlán, Na Librově gruntě, Děti čistého živého (Drašar až 1914)
- próza zaměřená na každodenní bytí, na střetání mravních, sociálních a existenciálních pohnutek v jednání obyčejných lidí, neosobní způsob vyprávění, věrné zachycení mluvy i zvyků, realistická drobnokresba, tematika historická a venkovská.
- rozšiřuje se humoristická, lidová a zábavná próza (Herrmann)
- objevuje se ich-forma, polopřímá řeč, vnitřní čas, metaforická pojmenování
- na konci století prolínání realismu s naturalismem = nezaujatě líčí současný život (temné stránky), lidské chování produktem dědičnosti a okolního světa (J. K. Šlejhar, V. Mrštík, K. M. Čapek Chod, A. M. Tilschová)
Karel Matěj Čapek-Chod (1860-1927)
- prozaik, dramatik, novinář
- studia práv nedokončil
- začíná jako novinář/redaktor v Olomouci, od r. 1900 redaktor v Národních listech v Praze
- Chod je přídomek, který si vymyslel (pocházel z Chodska)
- psal o lidech duševně narušených, sociálně vyloučených, soustředil se na hru s jazykem – archaismy
- naturalista – studium sociálního prostředí, projevy sexuality, rysy chorobnosti a úpadku společnosti (hlavně měšťanské)
- představitel tzv. Pražského románu – prostředí a obyvatelé Prahy
Romány: Turbína (1916) – zpochybňování a zesměšňování podnikatelského záměru
Kašpar Lén, mstitel (1908) – ironická variace na námět zločinu a trestu poukazuje na krutou nevypočitatelnost lidských činů a vášní (příběh o muži, který se rozhodne pomstít svůdce své milé, umírá na tuberkulózu přímo u soudu)
Antonín Vondrejc (1917-1918) (básník bojuje se svým životem), Jindrové (příběh vypovídá o mravní odpovědnosti slepce k dítěti, 1. světová válka)
Novely: Humoreska, Vilém Rozkoč (žižkovská periferie) – příběh dolíčen v Řešanech
Divadelní hry: Slunovrat, Básníkova nevěsta
Božena Benešová (1873-1936)
- básnířka, spisovatelka
- redigovala přílohu Žena v umění
- přátelila se s F. X. Šaldou a Růženou Svobodovou (romantické prózy)
- svá poslední díla již pouze diktovala
- hutný, věcný výraz psaní, promyšlená stavba
- zabývá se osudy mladých dívek, konflikt se způsobem měšťáckého života
Básně: Verše věrné i proradné
Román: Člověk, válečná trilogie – Úder, Podzemní plameny, Tragická duha
Povídky: Kruté mládí, Tiché dívky
Avantgarda
- kolem roku 1910 nastupuje první avantgardní skupina = předválečná moderna
- avantgardní umění reagovalo na změnu v životě (převratné objevy vědecké a technické), nové vědomí prostoru, času a hodnot = moderní svět (rychlovlaky, letadla, velkoměsta, ruch práce, film, sport, cirkus, varieté) ® téma uměleckých děl
- nejvíce výtvarníci – sdružení Osma (Emil Filla, Bohumil Kubišta aj.) a poté do Skupiny výtvarných umělců
- architekti a malíři (P. Janák, J. Gočár, J. Chochol, V. Hofman, E. Filla, V. Špála)
- literatura (František Langer a bratři Čapkové, Josef byl výtvarník i prozaik)
- kritikové a dějepisci výtvarného umění (V. V. Štech, V. Kramář, A. Matějček).
- Novoklasicismus
- kladl důraz na intelekt, přísně vyvážená forma (podporoval ho F. X. Šalda)
- tématy se obvykle obraceli k minulosti – ukázat nadčasové, základní rysy osudu člověka ve světě – neosobní vyprávění
- František Langer Zlatá Venuše (1910), další prózy otištěny v poválečné knize Snílci a vrahové (1921), například Věčné mládí (časopisecky 1911)
- Josef Čapek Živý plamen a Karel Čapek Mezi dvěma polibky (společná kniha Zářivé hlubiny a jiné prózy, 1916).
- Antonín Sova novela Pankrác Budecius, kantor (1916)
- Viktor Dyk Krysař (časopisecky 1911-1912, knižně 1915) – protilehlý styl, jak popisnosti realismu či naturalismu, tak zdobnosti impresionismu a secese, jazyk je někdy záměrně knižní, je však zároveň i účinně střídmý, jádro sdělení nebývá na konci věty, ale je často předsunuto, pracuje s opakováními, náznaky, zámlkami – z toho těží tajuplná, „osudová“ atmosféra novely, předznamenává tak baladistickou prózu 30. let.
- blízko jsou novely Boženy Benešové a Miloše Martena.
- po několika letech se autoři rozešli různými směry ® v roce 1913 ostrá polemika Karla Čapka a F. X. Šaldy
- X. Šalda Loutky i dělníci boží (1917) a autoři mu blízcí (Sova, Benešová) směřovali k mravní kázni a duchovním, spirituálním hodnotám
- spisovatelé kolem Čapků chápali novoklasicismus jako krok k avantgardě Almanach na rok 1914 (představa umění jako svébytného řádu, vytvářeného záměrně a ukázněně, ale pozornost zaměřili k současnosti, k různotvárnosti a dynamičnosti soudobého života) Zářivé hlubiny (1912), poslední společně napsaná próza Čapků, mnohem více kubistické, další autoři Arné Novák, F. Langer, O. Theer
- Kubismus, futurismus
- časopis Umělecký měsíčník (1911) – založili mladí ze Skupiny výtvarných umělců – zprvu orientován k novoklasicismu, později propagoval avantgardní směry, zejména kubismus. Vedle Uměleckého měsíčníku se k avantgardismu hlásila divadelní Scéna.
Kubismus – vznikl v Paříži (malířský směr, zavrhl tradiční perspektivu, používal základní geometrické tvary (Picassovy portréty a zátiší) nebo zobrazoval různé polohy téhož předmětu na jednom obraze (Fillova Sklenice), narušil iluzivnost realistického proudu
- v literatuře se odrazil kubismus nepřímo – S. K. Neumann, povídky bratří Čapků
Futurismus – především směr literární – básnictví
- vznikl v Paříži stejně jako kubismus (kolem 1908)
- zakladatel italský básník F. T. Marinetti
- chtěl postihnout dynamismus moderního života
- chtěl naprostý rozchod s minulostí, chtěl utvořit umění jako předvoj zbrusu nového věku techniky
- v próze napsali výrazné dílo předválečné avantgardy bratři Čapkové v novele Zářivé hlubiny (v časopise 1912, knižně 1916)
První světová válka
- v české literatuře nenajdeme militaristický patriotismus – prosadil se u části Němců a Francouzů (viz romány Remarqua a Barbusse)
- cenzura potlačovala všechny známky nespokojenosti, či dokonce odporu proti válce ® zastaveny časopisy – radikální Samostatnost (Viktor Dyk), národněsocialistické České slovo, 1915 realistický Čas, další kulturní časopisy
- 1915-1916 zatýkání „podezřelých“ představitelů českého veřejného života i literátů Machar, Dyk a Bezruč
- ve vídeňské vojenské trestnici, v tzv. věži smrti, vznikly slavné verše Dykovy básně Země mluví: „Prosím tě, matka tvá; braň si mne, synu! / Jdi, třeba k smrti těžko jdeš. / Opustíš-li mne, nezahynu. / Opustíš-li mne, zahyneš.“ (sbírka Okno, vyšla 1921).
- májový manifest spisovatelů (vyšel 17. května 1917 v agrárním Večeru) = Projev českých spisovatelů k českému poselstvu na říšské radě podepsalo 200 signatářů – propuštění politických vězňů, svobodu tisku a shromažďování, požadoval Evropu „národů svéprávných a svobodných“
- manifest přispěl k morálnímu napřímení a sebeuvědomění lidí, zejména politických představitelů.
- spisovatelé se stali mluvčími demokratické jednoty národa
- přispívali i vlastní literární činností Alois Jirásek Temno (1915), drama Jan Roháč (1914), které mohlo být na scénu uvedeno až v říjnu 1918
- v roce 1917 ožívání kulturní a literární aktivity, obnova činnosti předválečných literárních skupin
- vychází časopisy: týdeník Kmen (F. X. Šalda), čtrnáctidenní revue Červen (Neumann, bratři Čapkové), týdeník Cesta (Miroslav Rutte)
Expresionismus
- dával přednost vypjatému, vášnivému a drastickému vyslovení nitra, směřování k proklamativnosti, abstraktnosti, uchopení světa v celku, nedůvěra v civilizaci, vyjadřování elementárních lidských rysů a citů
- v literatuře se tento směr rozvíjel hlavně v Německu v desetiletí 1910 – 1920
- u nás ovlivnil divadlo, drama (po válce hry bratří Čapků, Jana Bartoše, Lva Blatného), v menší míře poezii a prózu (prózu Jaroslava Durycha, Vladislava Vančury, romány staršího K. M. Čapka Choda)
- dalším představitelem je Josef Čapek soubor próz Lelio (1917), Boží muka (1917)
- Ivan Olbracht v psychologický román Žalář nejtemnější (1916), Podivné přátelství herce Jesenia (1919)
- proměňovala se tvorba autorů naturalistické orientace: Karel Matěj Čapek Chod Jindrové (1921), A. M. Tilschová dvoudílný román Vykoupení (1923), F. X. Šalda román Loutky i dělníci boží (1917) a Božena Benešová ve dvou dílech románu Člověk (1919-1920)
Literatura tematizující 1. světovou válku
- tři linie:
- Válka je nesmyslné vraždění – Fráňa Šrámek (Žasnoucí voják)
- Legionářská literatura – Kopta (Třetí rota)
- Problematika člověka ve válce – Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka)
- rozvoj vitalismu (oslava domova, života, lásky) a expresionismu
Jaroslav Hašek (1883-1923)
- prozaik, novinář
- toulá se po Evropě jako anarchista a bohém
- redaktor několika časopisů – humoresky, drobné povídky
- narukoval do Československých legii v Rusku – přispívá do legionářských časopisů
- vstoupil k bolševikům – působil jako vojenský politický pracovník
- po návratu do Čech se ocitl na mizině => uchýlil se do soukromý a psal
- Cestopisy
- Humoresky: Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psi a jiné humoresky
- Osudy dobrého vojáka Švejka
Josef Kopta (1894-1962)
- prozaik, básník, novinář
- za 1. světové války vstoupil do československých legií v Rusku
- po válce se věnoval pouze literatuře, byl redaktorem Národního osvobození a Lidových novin
- jeho poezie je nevýrazná
- romány se zaměřují na psychologii postav
Dílo: Třetí rota, Hlídač č. 47 (dílo je o traťovém hlídači. O jeho ženě se šíří klepy, že je mu nevěrná. Hlídač ohluchne a po uzdravení se dozvídá, co si o něm lidi myslí), Legionářské povídky
- Díla po 2. světové válce: Láska v pěti podobách
- Psal i pro děti
Karel Konrád (1899-1971)
- spisovatel, novinář, člen skupiny Devětsil
- ihned po maturitě narukoval, po válce studoval na Karlově univerzitě
- redaktor v Rudém právu, spoluzakladatel časopisu Trn, činný i v Barrandovských studií
- procestoval Evropu – Itálie, Francie, Polsko è psal cestopisy
- ovlivněn poetismem (útěk od politiky, důraz na lyriku a hravost, popis obyčejných věcí)
Dílo: Ve směru uhlopříčky (vzpomínky na mládí, některé příběhy jsou ale smyšlená, o mladých lidech, kteří museli odejít na vojnu), Postel bez nebes
Legionářská literatura
- popisuje situaci v období války, o návratu z války domů
- autoři prošli válkou
- vypráví o životě v legiích
- zrození hrdiny
Jaroslav Hašek – satiricky a parodicky pohlíží na legie v několika svých povídkách (čerpajících z osobní zkušenosti)
Rudolf Medek (1890-1940)
- spisovatel, voják à dosáhl hodnosti plukovník
- vystudoval učitelský ústav
- povolán do armády, absolvoval důstojnický kurz, vstoupil do československých legií
- redaktor časopisu Československý voják
- spory s Čapkem (Medek se zastával českých studentů => obvinili ho z fašismu)
- začínal jako básník – ovlivněn symbolismem
- po zániku Československa byly knihy legionářské literatury zakazovány
Dílo: Ohnivý drak (1921) (románová kronika, vytvoření Československého státu, všímá si postojů protirakouských, tvoření státu)
Veliké dny (1923) (vznik legií až po bitvu u Zborova)
Medvídci presidenta Masaryka (1927) (legionářské povídky pro mládež)