Souhrn v tabulce.
Tabulka ke stažení v PDF / v excelu.
Čitelnější v mobilu (vloženo jako obrázek)
| Okruh | Datace | Autor / kategorie | Dílo | Obsah díla |
| 1 | 9. stol. | Konstantin | Proglas | předmluva k evangeliím; 111 veršů původně v řečtině, následně stsl., zdůrazňuje právo člověka na konání bohoslužeb v mateřském jazyce (sv. Pavel – raději 5 slov, kterým rozumíme, než 10 tis nesrozumitelných) |
| 9. – 10. stol. | sv. Kliment/mnich Goras | Panonské legendy | první původně stsl. psané dílo u nás; legendy; Život Kons. (starší, složitější, autor sv. Kliment Lechický); Život Metodějův (mladší, kratší, autor mnich Goras); hodnota nejen literární, ale i faktografická, politický podtext (polemika s bavorskými kněžími) | |
| překlad | Zákon sudnyj ljudem | soupis právních norem; pouze překlad doplněný o několik “našich” §§ | ||
| údajně Metoděj | Nomokánon | |||
| Paterik | ||||
| konec 9. stol. | přímí žáci C + M | Kyjevské listy | modlitby; psány nejstarší formou hlaholice; opis najezen koncem 19. stol. v Kyjevě ve velmi dobrém stavu; dodnes spory s Bulhary o místo vzniku | |
| 11. stol. | Pražské hlaholské zlomky | |||
| Legenda o svatém Václavu | ||||
| 10. -11. stol. | údajně sv. Vojtěch | Hospodine, pominuj ny | starosl.+ stará čeština; lid se obrací k bohu a prosí o mír a dostatek | |
| 12. stol. | neznámý | Svatý Václave, vévodo české země | stará čeština; duchovní píseň; prosba národa k patronu českých zemí; původně 3 sloky, v 16. stol. 9 slok | |
| 2 | svatováclavské legendy | Život sv. Václava | ||
| První legenda o sv. Václavovi | ||||
| Druhá legenda o sv. Václavovi | ||||
| Kristiánova legenda | z ní vychází dvě mladší literárně hodnotné legendy: Když již vycházelo slunce a Když slunce spravedlnosti rozlévalo paprsky | |||
| svatoludmilské legendy | Legenda o svaté Ludmile | |||
| Kristiánova legenda | psána latinsky, nejstarší spis českého autora, líčí počátky VM a život sv. Václava a Ludmily, jejich smrt a zázraky; Kristián údajně strýc sv. Vojtěcha | |||
| svatovojtěšské legendy | Canapariova legenda (Vita prior) | |||
| Brunova legenda (Vita altera) | ||||
| 2 | Verše o umučení sv. Vojtěcha | básnická skladba; vylíčena Vojtěchova touha po řeholním životě | ||
| svatoprokopské legendy | Život sv. Prokopa starobylý | |||
| Život menší (Vita minor) | první opat Sázavského kláštera; | |||
| Život větší (Vita maior) | ||||
| 3 | 12. stol. | Kosmova kronika česká | Chronica Boemorum; psána latinsky; není jen literatura faktu, ale vyprávění; rozlišuje, co slyšel (důvěryhodnost svědků) a co sám zažil; Kosmas = vzdělanec evropské úrovně; následníky např. Kanovník vyšehradský (není tak kvalitní, ale zato silně protiněmecký), mnich sázavský (doplnil kroniku o slovanskou liturgii, také protiněmecké) | |
| 14. stol. | Zbraslavská kronika | autor Petr Žitavský; psána latinsky; autor klade důraz na morální hodnocení zachycených událostí | ||
| poč. 14. stol. | Dalimilova kronika | veršovaná česky psaná; autor neznámý | ||
| 14. stol. | Vita Caroli (Život Karlův) | někdy počítána mezi kroniky; psaná latinsky; paměti Karla IV. o svém životě | ||
| 4 | 13. – 14. stol. | rytířská epika | Alexandreis | veršovaný staročesky psaný epos o životě a smrti Alexandra Velikého; údajně alegoricky postava Přemysla Otakara II. |
| rytířská lyrika | kurtoazní poezie (Jan Lehár) | |||
| duchovní písně | Svatý Václave, vévodo české země | |||
| Ostrovská píseň | ||||
| Kuhnutina modlitba | ||||
| právní spisy | Rožmberská právní kniha | |||
| 5 | 14. stol. | Vita Caroli (Život Karlův) | ||
| Latinsko-český slovník | ||||
| anonym | Alexandreis | |||
| Zbraslavská kronika | ||||
| Spor duše s tělem | ||||
| Podkoní a žák | ||||
| Legenda o sv. Prokopovi | ||||
| Vita maior | ||||
| Legenda o sv. Dorotě | ||||
| rytířské eposy | Tristan a Izolda | |||
| lyrické básnictví | Jezu Kriste, ščedrý kněže | |||
| 5 | 14. stol. | Bůh všemohoucí | ||
| světská lyrika | Stratilať sem milého | |||
| Drievo sie listem odievá | ||||
| Otep myrrhy | ||||
| Přečekajte všie zlé stráže | ||||
| filolozof. a teolog. lit. | Spis Tkadleček | |||
| dramatická tvorba | Mastičkář | |||
| Hra veselé Magdalény | ||||
| próza | Deník Václava Šaška z Bířkova o.. | … jízdě a putování Lva z Rožmitálu z Čech až na konec světa v letech 1465-67 | ||
| satira | Podkoní a žák | |||
| Píseň veselé chudiny | ||||
| Hradecký rukopis | ||||
| 6 | 14. – 15. stol. | Tomáš Štítný ze Štítného | Knížky šestery o obecních věcech křesťanských | |
| Kodex Klementinský | ||||
| Knížky o šašiech | ||||
| Řeči sváteční a nedělní | ||||
| Exempla | ||||
| Sborník vyšehradský | ||||
| Milíč z Kroměříže | Nedonošený plod | |||
| Matěj z Janova | Pravidla Starého a Nového zákona | |||
| Konrád Waldhauser | Postila studentů svaté pražské university | |||
| Jan Hus | Rozprava o odpoustcích a Proti papežské bule | |||
| O šesti bludiech | ||||
| O církvi | ||||
| O českém pravopise | ||||
| Výklad viery, Desatera a Páteře | ||||
| Dcerka čili O poznání cesty pravé | ||||
| Knížky o svatokupectví | ||||
| 6 | 14. – 15. stol. | Postila | ||
| Husovy listy | ||||
| Jeroným Pražský | Řeč o chvále svobodných umění | |||
| Jakoubek ze Stříbra | Traktáty | |||
| Zjevení sv. Jana | ||||
| Vavřinec z Březové | Husitská kronika | |||
| Mikuláš z Pelhřimova | Táborská kronika | |||
| Jan Želivský | Collecta | |||
| Petr Chelčický | O boji duchovním | |||
| O trojím lidu | ||||
| Řeč o základu zákonů lidských | ||||
| Sieť viery pravé | ||||
| Postilla | ||||
| Jistebnický kancionál | ||||
| Václav Šašek z Bířkova | Deník Václava Šaška z Bířkova o.. | |||
| Další spisy | Budyšínský rukopis | |||
| Žaloba Koruny české | ||||
| Porok Koruny české | ||||
| Hádání Prahy s Kutnou Horou | ||||
| Václav, Havel a Tábor | ||||
| Husovy dopisy | ||||
| 7 | 15. stol. | Jan ze Žatce | Oráč z Čech | |
| neznámý | Tkadleček | |||
| Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic | O lidské ubohosti, O lakotě, O štěstí | latinsky píšící, moralizující verše | ||
| Žaloba k sv. Václavu, O položení Prahy a mravech jejích obyvatel | latinsky píšící, prozaická politická a didaktická tématika | |||
| Augustin Olomoucký | ||||
| Jan Skála z Doubravky “Dubravius” | O rybnících | latinsky psaný hospodářský spis | ||
| Řehoř Hrubý z Jelení | překlad Chvály bláznovství | český překlad satiry Erasma Rotterdamského | ||
| Napomenutí Pražanům | ||||
| 7 | 15. stol. | Viktorin Kornel ze Všehrd | působil na pražské univerzitě jako mistr, byl významným úředníkem a právníkem; psal česky i latinsky; hlavní představitel národního humanismu, usiloval rozvoj literatury v češtině; hojně cituje antické autory (především Cicerona); obdivoval se římskému právu – opravdový humanista | |
| O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery | právní spis; čerpal materiál v zemských deskách (český právní zákoník); dílo nebylo ve své době příliš úspěšné; v díle se snaží podpořit úsilí měšťanstva v zápase měst se šlechtou | |||
| O napravení padlého | překlad díla Jana Zlatoústého; Viktorin zde vytyčil program českých humanistů – český vzdělanec by měl psát česky a tím rozvíjet češtinu; obrana krásy češtiny | |||
| Mikuláš Konáč z Hodiškova | Pravidlo lidského života | překlad z indického souboru bajek | ||
| Řeči a naučení hlubokých mudrců | čítanka antického myšlení | |||
| Jan Hasištejnský z Lobkovic | Zpráva a naučení synu Jaroslavovi | soubor pravidel života mladého šlechtice | ||
| Elegie o jeho putování | ||||
| Martin Kabátník | Cesta z Čech do Jeruzaléma a Egypta | cestopis; osobní zážitky | ||
| 8 | 16. stol. | Beneš Optát, Petr Gzell, Václav Philomates | Gramatika česká | první česká mluvnice opatřena kritickými poznámkami Jana Blahoslava |
| Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic | filosofická próza a básně | |||
| Jan Blahoslav | ||||
| Jan Amos Komenský | ||||
| Jan Skála z Doubravky | historik a spisovatel, sepsal soubor humanistických rad panovníkovi ´´ | |||
| Jan Campanus Vodňanský | básník a dramatik, hudební skladatel | |||
| Jan Jessenius | lékař, matematik, popularizoval přírodní vědy, provedl první veřejnou pitvu v Praze | |||
| Řehoř Hrubý z Jelení | ||||
| 8 | 16 stol. | Hynek z Poděbrad | první známá oběť syfilis v Evropě; | |
| Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic | ||||
| Václav Vratislav z Mitrovic | ||||
| Historie o bratru Janu Palečkovi | knížka lidového čtení; velmi oblíbená zábavná próza | |||
| Jiří Melantrich | tiskařská a vydavatelská činnost | |||
| Jan Blahoslav | biskup JB; básník, překladatel, pedagog; psal česky; významně přispěl k vývoji českého jazyka a jazykovědy; nelibě nesl užívání hovorových slov a nářečních tvarů; bojoval za vyšší vzdělání všech členů JB; vzdělání má být spojeno se zbožností; usiloval o ustálenou jazykovou normu; pěstoval kulturu mluveného projevu | |||
| Akta jednoty bratrské | soubor historických zpráv a pramenů k dějinám jednoty; významná historiografická práce, díky které poznáváme více dějiny JB; jde o 8 svazků | |||
| Filipika proti misomusům | filipika = bojovný proslov, misomusové = odpůrci vzdělání; spis proti biskupu Janu Augustovi, který nebyl nakloněn vzdělání bratří | |||
| překlad Nového zákona | první překlad Nového zákona do češtiny z původních jazyků; ovlivnil další překladatele k překladu Starého zákona – oba součastí Bible kralické; jazyk a styl se staly vzorem spisovné češtiny až do konce 18. století | |||
| Musica | učebnice hudební teorie pro zpěváky s radami pro skladatele písní | |||
| Šamotulský kancionál | JB přispěl svými písněmi do Šamotulského kancionálu (později ivančického); považován za nejkrásněji upravený bratrský kancionál | |||
| Gramatika česká | frazeologie, skladba a slovník, dobová přísloví; sloužila jako jazyková příručka při překlad Nového zákona; zasazoval se o oddělování mluvy hovorové od spisovné; vnímal češtinu citově a řeč krásně | |||
| Václav Hájen z Libočan | katolický kněz, vlastenec, výborný vypravěč a kronikář | |||
| 8 | 1541 | Václav Hájen z Libočan | Kronika česká | výpravná beletrizující kronika; není to vědecká práce založená na práci prameny, a tudíž není historicky věrohodná; Hájek si některá fakta upravoval podle svých autorských potřeb a fantazie a některá důležitá data zapomněl zmínit úplně; kronika nicméně podává díky autorovým literárním schopnostem kompaktní obraz o české minulosti; díky své čtivosti a ucelenosti byla oblíbená po celá staletí a mnozí umělci se z ní inspirovali ve svých dílech; od Praotce Čecha – korunování Ferdinanda I. Habsburského českým a uherským králem |
| 9 | Jan Amos Komenský | učitel národů; protestant; zastával zásady při výuce (názornost, systematičnost a soustavnost, přiměřenost…); 3 manželky; procestoval Polsko, UK, Švédsko… | ||
| Spisy teologické a filosofické | ||||
| 1619 | Listové do nebe | fiktivní dopisy chudých Kristu, stěžují si na bohaté, vzájemné rozhovory chudých a bohatých s Kristem. Výrazně ovlivněno myšlenkami Jednoty bratrské (chudoba, rovnost, přísnost). Útěšný spis, obhajoba křesťanství jako jediného východiska | ||
| 1622 | Přemyšlování o dokonalosti křesťanské | adresuje své ženě, která žije opuštěna ve Fulneku.”Manželko má milá , klenote můj po Pánu Bohu nejdražší!” 12 kapitol o správném životě křesťana. | ||
| 1623 | Truchlivý | po smrti ženy začal psát první dva díly, další dva dokončil až po vestfálském míru. Dialogický traktát, neobsahuje ironii, nadsázku jako Labyrint. Hluboká inspirace knihou Jobovou. Vystupují v něm personifikované entity Truchlivý, Rozum, Víra a Kristus. V závěru útěšného spisu se otevírá naděje na příchod Krista a jeho blažené říše na zemi. Komenský byl ovlivněn i chiliasmem – očekávání příchodu Boží říše trvající tisíc let, ukončení dějin. Sám věřil na zjevení a stýkal se s vizionáři. | ||
| 1623 | Labyrint světa a ráj srdce | “Labyrint je vrchol naší barokní prózy vůbec.” Černý | ||
| 9 | 1650 | Jan Amos Komenský | Kšaft umírající matky JB | kšaft=závěť, zklamání z vestfálského míru, postava matky symbolem Jednoty, zdůrazňuje úlohu českého národa, připravuje věřící na možný zánik Jednoty bratrské. |
| Spisy pedagogické | ||||
| 1631 | Brána jazyků otevřená | Již za jeho života vyšla v mnoha jazycích a zajistila mu proslulost. Učebnice latiny a vedle ní moderních jazyků. 1000 paragrafů na různá témata, žák si pamatuje pomocí průpovídek. | ||
| 1658 | Orbis sensualium pictus | Svět v obrazech; vychází z Brány, obrázky sám předkreslil. Učebnice, obrázkový slovník. Původně latina, ale později dvojjazyčně s angličtinou, němčinou, ale i maďarštinou a češtinou. Dialog mezi učitelem a žákem, začíná větou: “Pojď synu a uč se maudřeti (později upraveno na Uč se moudrým býti). Žák dopovídá otázkou: Co to je moudrý?”. 150 kapitol na různá témata s obrázky. Zde uplatnil svou zásadu škola hrou. | ||
| 1627-38 | Didactica magna | Velká didaktika; je první z velkých spisů Jana Amose Komenského o pedagogice a školství. Jde o jedno z prvních soustavných didaktických děl vůbec a nejvýznamnější didaktické dílo Komenského. | ||
| Pavel Skála ze Zhoře | Chronologie církevní | 16 000 stran, nikdy nebylo vydáno, dějiny křesťanství od počátku. Dějiny vnímá jako boj pravé reformované církve s Antikristem. | ||
| 1634 | Petr Stránský u Stránky | O státě českém | latinský spis, psaný encyklopedickým způsobem, popis kraje, státoprávního postavení, o obyvatelích, náboženských proměnách, přidružených zemích (Morava, Slezsko, Lužice), knížatech a králích, zákonech, sněmech, mincovnictví. Podal zde celkový výklad o českém království před rokem 1620. Kniha je psána v duchu tolerantní, snášenlivé, svobodymyslné České konfese. | |
| 1618 | Okřik | spis na obranu českého jazyka, svou vroucností je srovnatelný s Blahoslavem, Žerotínem, Balbínem. | ||
| Pavel Ješín z Bezdězí | Posmrtná paměť českým hrdinům popraveným 1621 | spisek věnován jejich vzpomínce, protihabsburský, protikatolický | ||
| 10 | Pavel Ješín z Bezdězí | Svatováclavská bible | Měla nahradit zakázanou Bibli kralickou, jde o jezuitský – tedy katolický překlad i výklad Bible, který odpovídal potřebám církve. Přesto z části vychází z Bible kralické, která měla jazykově velmi zdařilé zpracování. | |
| 1621-1688 | Bohuslav Balbín | psal pouze latinsky; jezuita, učitel na jezuitských školách, později jezuitský historik | ||
| Učené Čechy | literární a kulturní dějiny českých zemí | |||
| Rozmanitosti na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého | „encyklopedie“, vlastivěda, etnografie a zeměpis dohromady | |||
| Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého | vydáno až za NO; obhajoba češtiny, podle něj je využitelná ve všech oblastech literatury, národ má právo na vlastní jazyk | |||
| Tomáš Pěšina z Čechorodu | Moravopis | pětisvazkové dílo o Moravě | ||
| Adam Michna z Otradovic | Česká mariánská muzika radostná i žalostná | kancionály; píseň Chtíc, aby spal, Pod našima okny, Hajej. Můj andílku | ||
| 1619-1680 | Bedřich Bridel | jezuita; psal duchovní lyriku českým jazykem | ||
| Co Bůh? Člověk? | duchovní poema (rozsáhlá báseň), úvaha o dokonalosti boží a lidské nicotnosti, vyšší styl | |||
| 17. – 18. stol. | Felix Kadlinský | Zrcadlo bolestné Matky Boží Panny Marie | dílo oslavující Pannu Marii | |
| Jan František Beckovský | Poselkyně | česká kronika – popisuje české dějiny od nejstarších dob až do roku 1700 – podnět k jejímu napsání byla nedostupnost České kroniky Václava Hájka z Libočan | ||
| páter Koniáš | Citara Nového zákona | kancionály | ||
| Písně na evangelia nedělní | ||||
| Václav Jan Rosa | Čechořečnost | jazyková příručka, psaná latinsky, pravidla časomíry | ||
| Thesaurus linguae Bohemicae | čtyřsvazkový slovník – nedokončený – pomohl Jungmannovi při vydání jeho slovníku | |||
| Matěj Václav Šteyer | Brus jazyka českého | jazyková příručka, psaná latinsky | ||
| Kancionál český | sbírka českých katolických duchovních písní, mnoho z nich se při bohoslužbách zpívá dodnes | |||
| Věčný pekelný žalář | značně rozšířený překlad z italské předlohy, rozsáhlý barokní popis pekla | |||
| 11 | 1753-1829 | Josef Dobrovský | jazykovědec a historik; zakladatel slavistiky (soubor vědních disciplín, které se věnují slovanským literaturám a slovanským jazykům); psal německy | |
| 1792 | Dějiny české řeči a literatury | (Geschichte der bőhmischen Sprache und Literatur); zachytil souběžně s vývojem jazyka i dějiny české literatury; vývoj literatury spojoval se stavem jazyka, proto za vrcholné období považuje období veleslavínské | ||
| 1809 | Zevrubná mluvnice jazyka českého | (Ausfűhrliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache); základní význam pro ustálení spisovné češtiny v obrozenecké době; nastínil celý systém jazyka a formuloval jeho zákonitosti | ||
| 1753-1808 | Václav Matěj Kramerius | založil r. 1791 vlastní nakladatelství a knihkupecký podnik Česká expedice prvním literárním a společenským střediskem obrozenecké Prahy (scházeli se tu pražští vlastenci a vzdělanci, ale i venkovští čtenáři a písmáci a debatovali zde o literárních, společenských i politických událostech); – jako jeden z prvních pochopil význam novin, z počátku vydával týdeník Pražské noviny (1786 – 89) (Schönfeldské), později Pražské poštovské noviny, které nakonec přejmenoval na Krameriovy c. k. vlastenecké noviny. | ||
| Václav Thám | Básně v řeči vázané | obsahuje básně starších autorů, překlady z cizí poezie i původní příspěvky soudobých českých autorů | ||
| 1769-1820 | Antonín Jaroslav Puchmajer | Óda na jazyk český, Óda na Jana Žižku | ||
| 1773-1847 | Josef Jungmann | jazykovědec, básník, historik, překladatel; Jugmannova básnická škola; psal česky | ||
| Česko-německý slovník | dílo monumentální, zachytil slovní zásobu ze všech dostupných pramenů | |||
| časopisecká stať Rozmlouvání o jazyku českém | proti poněmčování ve školách, stať je zároveň i jistým jazykovým programem: požaduje uvedení češtiny do škol i úřadů, dosažení co nejvyšší literární úrovně českých děl a navazování kulturních styků se slovanskými národy | |||
| stať O klasičnosti literatury a důležitosti její | zdůrazňuje potřebu literatury, která by vyjadřovala zájmy národní společnosti, tato služebnost české literatury zůstala pak trvalým rysem celého vrcholného období Národního obrození | |||
| 11 | 1820 | Josef Jungmann | Slovesnost | dílo spojující učebnici teorie literatury pro gymnázia a čítanku |
| Historie literatury české | souhrnný obraz vývoje české literatury | |||
| Zápisky | závěr jeho života, nebyly určeny pro veřejnost | |||
| 1795-1861 | Pavel Josef Šafařík | |||
| 1837 | Slovanské starožitnosti | vylíčení nejstarších dějin slovanských národů až do konce 1. tisíciletí, významnou myšlenkou bylo, že Slované patří vedle Řeků, Římanů, Germánů a dalších kulturních národů ke spolutvůrcům evropské kultury | ||
| Dějiny slovanského jazyka a literatury podle všech nářečí | Češi a jejich kultura chápáni jako součást slovanského celku | |||
| Tatranská můza s lýrou slovanskou | básnická sbírka | |||
| Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie | vyslovení požadavku umělecky náročné tvorby – doporučení časomíry, napsal společně s Palackým | |||
| 1793-1852 | Jan Kollár | básník, představitel myšlenky slovanské vzájemnost, v díle skloubil osobní prožitky s nadosobními ideály; | ||
| 1824-1852 | Slávy dcera | vrchol tvorby, alegorie Slovanstva; sbírka znělek s časoměrným Předzpěvem, sbírka obsahuje v konečné verzi pět částí: Sála, Dunaj, Labe, Léthé (slovanské nebe) a Achreon (slovanské peklo); živá Mína se proměnila v alegorii Slovanstva (bohyni Slávu), milostná touha splývá s vlasteneckým citem, osu sbírky vytváří představa pouti slovanskými zeměmi, hlavní myšlenky | ||
| 1799-1852 | František Ladislav Čelakovský | básník, sběratel lidové poezie, redaktor a překladatel; reprezentant literatury, která sbližovala poezii s lidovou slovesností – lidová poezie byla chápana jako odraz „národní duše“; vnímán jako Kollárův protipól ; překladatelská a sběratelská činnost | ||
| 1822-27 | Slovanské národní písně | poezie slovanských národů v původním znění i v českém překladu | ||
| 1852 | Moudrosloví národu slovanského v příslovích | slovanská přísloví a pořekadla | ||
| 11 | 1829 | Ohlas písní ruských | čerpal z ruských bylin, ale některé básně vytvořil podle vlastních představ v duchu lidové slovesnosti, básně postihují slohové zvláštnosti ruské lidové epiky i lyriky a v tom je jejich umělecká účinnost, dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů, zobrazují život ruského lidu ve šťastných i smutných okamžicích, jako je život mladých, jejich láska, poměr mezi dětmi a rodiči; dovedl mistrně vyjádřit jemné milostné stavy | |
| 1839 | Ohlas písní českých | vyjádřil v něm ráz českého života, obraz českého venkovského lidu z konce 30. let, odlišnost ruské a české poezie charakterizoval úvodním srovnáním krajinného rázu ruské a české země, častější satirické a výsměšné písně a popěvky, mířící hlavně na vrchnost a na maloměšťáka, vystihl ráz české lidové písně s její lehkostí a rozmanitostí | ||
| 1798-1876 | František Palacký | “Otec národa”, historik, zakladatel moderního českého dějepisectví, zastánce austroslavismu, angažoval se v politice | ||
| Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě | životní dílo a zároveň vrcholné dílo českého obrozeneckého dějepisectví; píše od r. 1836 německy, od 1848 česky, dokončeno 1876, 5 dílů; obsáhly dobu od začátku národních dějin po rok 1526; smysl českých dějin viděl v neustálém střetávání českého prvku s německým | |||
| Rukopis královedvorský | akce kamarádů Hanky a Lindy a dalších kumpánů:) | |||
| Rukopis zelenohorský | ||||
| 1792-1859 | Václav Kliment Klicpera | hry rytířské a historické, zpracovával motivy pohádkové i hry ze současnosti; pomocí postav dovedl vyvolat napětí mezi atmosférou hry a skutečností | ||
| 1820 | Divotvorný klobouk | většinou vítězí mladí lidé se svým vtipem a morální převahou | ||
| 1825 | Rohovín čtverrohý | |||
| 1829 | Každý něco pro vlast | |||
| Blaník | historické hry jsou většinou volným zpracováním kronikářských látek | |||
| Jan za chrta dán | ||||
| Božena | ||||
| 1741-1816 | František Jan Vavák | PÍSMÁK; milčický rychtář | ||
| 11 | Knihy pamětní | zprávy o událostech z let 1770-1816 | ||
| Smlouvy neb chvalitebné řeči svatební | lidová slovesná tradice, obsahuje svatební písně, Vavák se tu cítí jako prostý člen lidového kolektivu, který zapisuje jednu z variant obřadního zpěvu svatebního | |||
| 1789 | Píseň historická o zkáze, těžkostech a trestech roboty | komentuje časové události; Vavák tu přijímá zpravodajský tón písní jarmarečních, jejich šíři a rozvleklost; vystupuje jako poučený znalec a komentátor předváděných událostí, ale neváhá vyslovit i své stanovisko k jejich významu; nejvýznamnější obsáhlá veršovaná skladba napsaná ke dni zrušení roboty Josefovým patentem berním a urbariálním; obsáhlá skladba (čítá v Knihách pamětních 1284 veršů, v definitivním textu ve Vavákově rukopisném sborníku Sbor písní 1338 veršů) nejen vyslovit radost ze zrušení roboty a dík Josefu II., ale chtěl robotu předvést také jako historický jev v celé šíři jejích forem i v celém dosahu její hrůzy; smysl pro reálné vidění i pro zevšeobecnění životních zkušeností, aniž ji chybí i jistý patos vyvěrající z kolektivního zážitku celé selské třídy; Vavák neváhá vystupovat jako mluvčí sedláků, je hrdý na svou příslušnost k stavu selskému. | ||
| 12 | 1782-1853 | Josef Dlask | český písmák, sedlák a rychtář na Bukovině | |
| Zápisky sedláka Josefa Dlaska | Několik částí | |||
| I. JÁDRO SVĚTA – téměř doslova opsaná tehdy oblíbená knížka VEJTAH SVĚTA (Jiří Václav Paroubek) – kniha otázek a odpovědí – původně určená pro školní děti – možná přepisoval předčítání (odlišný pravopis, nedodržuje interpunkci, stejná slova píše pokaždé jinak, někdy nepochopil správný smysl věty); | ||||
| Suma celého vejtach (světa) | ||||
| a/ DÍL PRVNÍ / O MÍLÍCH | ||||
| b/ DÍL DRUHÝ / O ČTYŘECH DÍLÍCH SVĚTA | ||||
| c/ DÍL TŘETÍ / O DRUHÉM DÍLU SVĚTA, JENŽ JEST ASIA | ||||
| d/ DÍL ČTVRTÝ / O TŘETÍM DÍLU SVĚTA, JENŽ JE AFRIKA | ||||
| e/ DÍL PÁTÝ / O ČTVRTÉM DÍLU SVĚTA, JENŽ JEST AMERIKA A NOVÝ SVĚT SW NAZÝVÁ | ||||
| f/ DÍL ŠESTÝ / O ČTYŘECH MONARCHIJÍCH SVĚTA | ||||
| 12 | g/ PŘÍDAVEK ROZLIČNÝCH PAMĚTÍ A HODNÝH VĚCÍ I PRO POTĚŠENÍ | |||
| Alois Beer | Památnosti mého podomování | Třetí svazek pamětí zachycuje období, kdy se autor, odkázaný pro chorobu na klauzuru výměnkáře, oddává vzpomínkám a dává jim literární podobu. Zápisky nejsou jen historickým dokumentem, ale vyvolávají navíc podivuhodně pravdivou dobovou atmosféru, která toto zvláštní a ojedinělé dílo přibližuje moderní reportáži. | ||
| 1808-1856 | Josef Kajetán Tyl | novinář (zakladatel časopisu Květy), herec, dramatik; na vrcholu kariéry byl na konci 40. let, kdy řídil uvádění českých her ve Stavovském divadle, organizoval český kulturní život; v době své největší slávy byl (a stále je) nazýván Miláčkem národa; na konci života se vrátil ke kočovnému divadlu, zemřel v chudobě. | ||
| Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka | drama; Komedie, jejíž název je odvozen od oblíbené slavnosti ševců. Osou příběhu je láska měšťanské dívky Lidušky a mlynářského chasníka Jeníka. V této hře poprvé zazněla píseň Kde domov můj (hudba J. Škroup) | |||
| Strakonický dudák aneb hody divých žen | drama; Hlavním hrdinou příběhu je dudák Švanda, který odchází do ciziny, aby vydělal peníze a mohl se oženit se svou milou Dorotkou. | |||
| Dekret kutnohorský | novela; V době doby Václava IV., na pozadí zápasu českých a německých mistrů o ovládnutí pražské univerzity, se odehrává milostný příběh vlastence mistra Bočka a Němky Hedviky. | |||
| 1811-1870 | Karel Jaromír Erben | český spisovatel, básník, historik, překladatel, archivář; sbíral lidovou poezii a pohádky; převyprávěl např. Zlatovlásku, Otesánka, Sůl nad zlato, Tři zlaté vlasy děda Vševěda ad. | ||
| Kytice z pověstí národních | sbírka 13 balad; vyšla v roce 1853 v počtu 12 básní po 20 letech práce; v roce 1861 do sbírky přibyla báseň Lilie – 13 básní; inspirace lidovými mýty, písněmi, obyčeji; sbírka má 13 básní (12 balad a závěrečná báseň Věštkyně); rozvržení je logicky promyšlené (zrcadlově protilehlé básně mají shodné znaky) | |||
| Prostonárodní české písně a říkadla | ||||
| Slovanské báje o stvoření světa | ||||
| 12 | Karel Jaromír Erben | Báje a pověsti slovanské | ||
| 1820-1862 | Božena Němcová | vlastním jménem Barbora Panklová (rozená Novotná) – původ nejasný; byla emancipovaná; dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice; provdala se v 17letech za fin. úředníka Josefa Němce – manželství nebylo šťastné; kvůli povolání manžela se rodina často stěhovala; po příchodu do Prahy začala psát, ihned se zařadila mezi společenskou elitu, což nelibě nesl její manžel; měla 4 děti (Karel, Hynek, Jaroslav a Teodora) Hynek umírá v r. 1853 na tuberkulózu; pochována na hřbitově na Vyšehradě; sbírala lidovou slovesnost a psala pohádky (Čertův švagr, Sedmero krkavců, Princ Bajaja, O Smolíčkovi…) | ||
| Babička | povídka/román | |||
| Divá Bára | povídka | |||
| 1821-1856 | Karel Havlíček Borovský | zakladatel české žurnalistiky; literární kritik, básník, novinář a politik; přídomek „Borovský“ odvozen od místa narození; žil v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod); byl vyloučen z kněžského semináře, odchází do Ruska; v Rusku byl vychovatelem – ztráta iluzí o Rusku; po návratu se stal novinářem; r. 1848 vydával vlastní Národní noviny; po revoluci v r. 1848 internován na 4 roky do Brixenu; symbol statečnosti, boje proti útlaku a národní svobody; po návratu z Brixenu umírá na tuberkulózu (v 35 letech); jeho pohřeb byl sledován tajnou policií, stal se manifestací proti útlaku rakouských úřadů | ||
| Tyrolské elegie | básnická skladba | |||
| Král Lávra | básnická skladba | |||
| Křest svatého Vladimíra | básnická skladba | |||
| 12 | 1813-1877 | Karel Sabina | český radikální demokrat, publicista, spisovatel a literární kritik; studoval práva a filozofii, studia nedokončil – začal se věnovat literární činnosti; byl znám svou výbornou pamětí, perfektní výřečností a velmi snadným psaním článků, statí, ale i veršů a prózy; za přípravu povstání v květnu 1849 zatčen, r. 1853 odsouzen k trestu smrti, ale nakonec r. 1857 amnestován; r. 1872 předal tajnou zprávu pražské policii; veřejnost ho prohlásila za vlasteneckého zrádce a jeho jméno zmizelo z pultů českých knihkupectví (donášel i na lidi ve svém blízkém okolí) | |
| Prodaná nevěsta | libreto (B.Smetana) | |||
| Braniboři v Čechách | libreto (B.Smetana) | |||
| Oživené hroby | nejzdařilejší a nejznámější román vycházející z vlastních zkušeností z olomoucké věznice | |||
| 1829-1890 | Josef Václav Frič | básník, prozaik, dramatik a novinář, aktivní účastník revoluce 1848; byl ve styku s tajným spolkem Repeal a revolučními demokraty, a účastnil se demonstrací a bojů na barikádách; ze stejných důvodů zatčen, vězněn a v r. 1854 amnestován; následně žil po policejním dozorem; v r. 1859 požádal o povolení vystěhování ze země; po 20 letech se z emigrace vrací do země a jeho tvorba se setkává s nechopochením; přispíval do časopisů Lumír, Květy, účastnil se almanachu Máj | ||
| Paměti (I. – IV. díl) | bibliografie – uspořádal Hugo Traub | |||
| Výbor básní | počáteční verše J. V. Friče, v nichž převládají ideály subjektivismu, titánské myšlenky |