1. Staroslověnské písemnictví Velké Moravy a raných přemyslovských Čech

Autor

Starší česká literatura, Okruh č. 1

Staroslověnština
  • 9. století
  • kníže Rastislav požádal roku 862 byzantského císaře Michala III., aby do jeho země poslal učitele křesťanství, již by hlásali lidu víru ve srozumitelném jazyce
  • 863 – příchod Konstantina (Cyrila) a Metoděje na Velkou Moravu (tzv. cyrilometodějská mise = poselstvo)
  • pronikání křesťanství → ze západu (z východofrancké říše, expanze) → z východu (z Byzance)

 

 Význam cyrilometodějské mise:

  • oba bratři – věrozvěsti – šířili na Velké Moravě křesťanství
  • vytvořili nový jazyk zvaný staroslověnština – jeho základem byl makedonský dialekt z okolí Soluně, který byl našim předkům srozumitelný
  • do staroslověnštiny přeložili základní křesťanské bohoslužebné texty
  • vytvořili písmo zvané hlaholice – připomínalo azbuku (hlaholice byla ale složitá, a tak ji později nahradila jednodušší cyrilice)
  • vytvořili první literární památky na našem území – tyto památky jsou psány staroslověnsky (stsl.)

 

  • staroslověnština – nejstarší jazyk Slovanů
  • staroslověnsky psané texty jsou prvními písemnými doklady o existenci slovanských jazyků.
  • staroslověnština byla knižním, spisovným jazykem, který zastupoval tehdy neexistující národní slovanské spisovné jazyky ve všech oblastech – v liturgii, v duchovním i světském písemnictví, próze, poezii, v dílech originálních i v tvorbě překladové.
  • jazykovým podkladem staroslověnštiny bylo nářečí, jímž hovořilo slovanské obyvatelstvo v okolí Soluně, rodného města obou bratří.
  • užití jihoslovanského, soluňského nářečí praslovanštiny, tedy původního jazyka společného všem Slovanům, pro západní Slovany (Velkou Moravu) nebylo problematické, neboť tehdejší nářečí tohoto jazyka byla vzájemně srozumitelná. To umožnilo jak vznik staroslověnské literatury na Velké Moravě, tak následný rozvoj v dalších centrech slovanského písemnictví. Staroslověnština je právě pro svůj jazykový základ zařazována mezi jihoslovanské jazyky.
  • staroslověnské památky vzniklé na Velké Moravě se však nedochovaly v původních zápisech, nýbrž jsou doloženy až v mladších opisech. Také co do úplnosti se velkomoravské památky, např. biblické texty, dochovaly pouze z části
  • Na Velké Moravě, a též následně v přemyslovských Čechách, byla pro zápis staroslověnštiny užívána abeceda vytvořená Konstantinem – hlaholice. Až na přelomu 9. a 10. století se v hlavním městě první bulharské říše, Preslavi, začala prosazovat cyrilice, která představovala upravené majuskulní (velké) písmo řecké (alfabetu).
  • Cyrilice u pravoslavných Slovanů nakonec hlaholici zcela nahradila a stala se základem i jejich dnešních národních abeced

 

Staroslověnské písemnictví
  • Nejstarší slovanská literatura je výsledkem christianizace (pokřesťanštění) Velké Moravy
  • Z literární tvorby vzniklé na Velké Moravě se památky v rukopisné (tj. původní, moravské) podobě nezachovaly. Doloženy jsou až jejich mladší opisy z různých slovanských prostředí, především pak z Bulharska, Rusi, Chorvatska a Srbska.
  • Výjimkou jsou zřejmě Kyjevské listy, které představují velkomoravský překlad latinské mešní knihy s modlitbami podle římského ritu
  • Nejzávažnějším výsledkem literární činnosti cyrilometodějské misie je staroslověnský překlad bible. Byl zahájen snad již v Byzanci, kdy podle zpráv Konstantin začal překládat evangeliář (úryvky z evangelií podle církevního kalendáře). Na základě tohoto textu nebo snad i nezávisle byl Konstantinem posléze na Velké Moravě pořízen úplný překlad všech čtyř evangelií. Pro liturgické potřeby bylo nutné přeložit i celý žaltář a výbor z apoštolu (tj. Skutků apoštolských a epištol). Úplný překlad bible završil Metoděj překladem starozákonních knih s výjimkou knih Makabejských.

 

Literární staroslověnské památky velkomoravského období

PROGLAS

  • Veršovaná předmluva k evangeliu
  • autorem je pravděpodobně sám Konstantin Filozof (svatý Cyril)
  • pravděpodobně první literární památka sepsána ve staroslověnštině
  • délka 111 veršů
  • Zdůrazňuje právo člověka na konání bohoslužeb v mateřském jazyce
  • Evangelia napsali: Marek, Matouš, Lukáš, Jan

PANONSKÉ LEGENDY (=Moravsko- panonské legendy)=> častější Život Konstantinův a život Metodějův

  • legendy o soluňských bratřích jsou zaměřeny především na jejich život a staví se na obranu jejich díla

Život Konstantinův

  • starší
  • Psán složitější formou
  • Využívá rétorické prvky, metafory, citáty z Písma
  • autor Svatý Kliment Lechický (-město)
  • žák, přítel, spolupracovník

Život Metoděje

  • mladší, kratší, vzácnější, v originále nedochovaný
  • autor mnich Goras- vrchol staroslověnštiny->nejdokonalejší památka
  • Těžiště je ve vypravování
  • stručnější, počítá se čtenářovou znalostí Života Konstantinova a popisuje především spory s bavorskými biskupy

 

ZÁKON SUDNYJ LJUDEM

  • Soudní zákony pro světské lidi (laiky)
  • Soupis právních norem ve Velké Moravě

 

NOMOKÁNON

  • Sbírka církevních předpisů a občanských zákonů týkajících se církve
  • Autorem byl pravděpodobně Metoděj

 

PATERIK

  • Knihy Otců
  • Vyprávění o mniších a poustevnících

 

KYJEVSKÉ LISTY

  • Nalezeny na Kyjevské Rusi
  • Překlady evangelií z Nového zákona
  • Vzácná památka
  • Jediný rukopis, který se dochoval z období staroslověnského v původní podobě (rok 990)
  • Překlad z latiny je psán hlaholicí a jedná se o zlomek (7 pergamenových listů) menší knihy (text, který se četl při mši)

Kyjevské listy jsou ojedinělým svědectvím o vyrovnání mezi východní a západní kulturní orientací.

 

PRAŽSKÉ HLAHOLSKÉ ZLOMKY

  • fragmentystaroslověnských liturgických textů z 11. století
  • Zlomky se zachovaly na dvou pergamenových lístcích, napsaných různými písaři
  • První z nich (palimpsest) obsahuje část nešporních modlitebs deseti krátkými hymny, tzv. světilnami.
  • Na druhém lístku je neúplný text velkopátečního officia podle byzantského obřadu
  • Pražské hlaholské zlomky byly s největší pravděpodobností pořízeny pro potřeby Sázavského kláštera
  • Text obsahuje řadu bohemismů

LEGENDA O SVATÉM VÁCLAVU

  • První staroslověnská legenda
  • Toto vypravování je spíše historického a politického charakteru
  • Nejedná se o legendu v pravém slova smyslu
  • Účelem díla bylo oslovit kníže Václava, po jehož smrti byla legenda záhy napsána

HOSPODINE, POMILUJ NY

Literatura v Přemyslovských Čechách (10. – 11. století)
  •  Jazyk staroslověnského písemnictví v Čechách byl pokračováním spisovného jazyka velkomoravského období (velkomoravské staroslověnštiny).
  • po smrti Metoděje-latinská liturgie, odchod učenců do přemyslovských Čech (do Polska)
  • v Čechách se staroslověnská vzdělanost dostala do konkurence s latinskou kulturou, v 10. stol. žily ještě jedna vedle druhé a navzájem se neovlivňovaly, ale v průběhu 11. stol. vytlačovala latinská vzdělanost staroslověnskou kulturu
  • útočištěm staroslověnštiny byl klášter Sázavský zal. r. 1032 opatem Prokopem (prohlášen za svatého)
  • žáci Cyrila a Metoděje přicházejí do Čech
  • 1097 – vyhnáni staroslověnští mniši ze Sázavského kláštera – staroslověnština se stala archaickým (=zastaralým) jazykem; 1347 – Karel IV. založil klášter Emauzy Na Slovanech – vzn. památky náboženského charakteru, které měly glorifikovat Přemyslovce
  • 1. světec → sv. Václav
Legendy
  • legenda = veršovaný nebo prozaický útvar; vypráví o životě, skutcích, zázracích a mučení církevních otců, oslava nějakého světce (X životy = nejsou uvedeny zázraky, ale  pouze samotný život toho daného člověka)
  •  Legendy v 10. stol jsou už prvním krokem k dějepisné próze 
  •  Život knížete Václava = 1. staroslověnská legenda o sv. Václavu – staroslověnsky, hlaholicí, autor neznámý (pravděpodobně to byli žáci Cyrila a Metoděje), není to klasická legenda → vyprávění o životě sv. Václava, cílem bylo oslavit sv. Václava a Přemyslovský rod
  • Kánon sv. Václava
  • Život sv. Ludmily

2. staroslověnská legenda o sv. Václavu – původně psaná latinsky (= Gumpoldova legenda), přeložena do staroslověnštiny, vzn. na podnět manželky Boleslava II, Emy; typická středověká legenda

Pražské hlaholské zlomky – zlomky modliteb, které vzn. nejspíš na Kyjevské Rusi, staroslověnsky, hlaholicí; na poč. 11. století se dostaly do Prahy; zlomek mešní knihy – jsou zde i bohemismy = překlady do češtiny

duchovní písně : => Hospodine pomiluj ny! (Pane smiluj se nad námi)

– lid obrací k bohu a žádá o úrodu, mír, dobrý život…; staroslověnsky (některá slova i česká a řecká); staroslověnská slova jsou chápána jako archaismy

– nejstarší duchovní píseň -10. stol.;autorství je někdy připisováno sv. Vojtěchu; přednášel, zpíval a vysvětloval ji Jan Hus v Kapli Betlémské, existuje její notový záznam;

– píseň duchovní i bojovná, zpívaná při slavnostních příležitostech nebo knížaty, když šli do boje → „1. národní hymna“; zlidověla a stala se oblíbenou

= chorál = jednohlasý sborový zpěv

Svatý Václave, vévodo české země

–  lid obrací k Václavovi aby se přimluvil u boha o posmrtný život → ryze duchovní píseň

– ve staré češtině, rýmovaná, autor neznámý; 2. nejstarší píseň (chorál) – 12. stol.; sv. Václav = patron české země – je zde líčen jako světec, ochránce národa; odrážejí se zde nové feudální poměry; kult sv. Václava byl zejména ve 12. st. velmi oblíbeným tématem

– původně měla tři sloky, poč. 16. st. měla 9 slok

– asonance = zvuková shoda na konci verše

 

 

64