Projevuje v kořenu slova (liší se kvantitou nebo kvalitou samohlásky nebo souhlásky x pokud se projevuje v koncovce = tvaroslovná varianta; ve slovotvorné příponě, předponě = varianta slovotvorná).
- a) hláskové prostředky (grafické)
= jevy týkající se kořene slov → je stylový rozdíl? –předpoklad: varianty mají stejný stylový příznak → př. obléct se x oblíct se, převléknout se x převlíknout se (stylově vyšší je -é-, stylově nižší -í- = hovorové); patří sem i výslovnostní (vyplývají z nedbalostní výslovnosti – př. jabko, páč, pančelka).
Hláskové varianty kvantitativní:
- Slohově rovnocenné:
→ umývárna /umyvárna → umývadlo/umyvadlo, škrábat/škrabat,
-ve starším jazyce se spíše uplatňovalo krácení, v současnosti spíše kvantita
-u cizích slov je samohlásková kvantita projevem zdomácnění, krátkost příznakem cizosti (a knižnosti) – tuberkulosa x tuberkulóza
- Slohově diferencované:
-e/-í: rozlévat x rozlívat, převléknout/převlíknout (pův. neutrální x hovorový)
mlíko – obecněčeské x mléko (neutr.), déle – dýl, méně – míň
termíny: ploténka /lék./, plamének /bot./, plaménkový motiv /výtv./, lupénka /lék./
Hláskové varianty kvalitativní:
- Slohově rovnocenné:
oddechnout/oddychnout, křupat/křoupat (samohláskové)
klovat/klobat, chřoupat/křoupat (souhláskové)
- Slohově diferencované:
úřad/ouřad, obec/vobec (neutrální/obecněčeské, expresivní)
Výslovnostní varianty
1) výslovnost nižší – nespisovné projevy, běžné dorozumívání
-lepčí, menčí, kerý, jabko, pude, čéče, pančelka, páč
2) výslovnost střední (neutrální) – běžný kultivovaný projev
-Anna-ana, mněkí, odaní
3) výslovnost vyšší (vysoká) – slavnostní veřejné projevy (pečlivá výslovnost samohlásek, souhlásek i souhláskových skupin)
-hřbitov, jako, tkanina