VÝRAZOVÁ STYLISTIKA
Zabývá se slohovou charakteristikou/platností výrazových prostředků.
Výrazové prostředky mohou být stylově:
- příznakové
- nepříznakové
Příznak = symptom, distributivní, charakteristický rys s určitým významem, charakteristická vlastnost (funkce) něčeho.
Slohová bezpříznakovost → jevy, které zaujímají středové postavení v jazykovém systému (vyskytují se v nejrůznějších jazykových projevech).
Slohová příznakovost zahrnuje jevy vybočující z předpokládaného středového postavení (vyskytují se v omezených obrazcích komunikace a v omezených komunikačních situacích). Slohová příznakovost je proměnná v čase, dynamická, dochází k posunům na ose hovorovost – neutrálnost – knižnost.
✔ pohyb na této ose může být obousměrný
✔ některé neutrální jazykové prostředky (JP) mnohou časem směřovat ke knižnosti
✔ některé hovorové JP mohou časem směřovat k neutrálnosti
✔ archaické JP mohou být znovu frekventovaně užívány (jde spíše o ojedinělé případy)
Automatizace a aktualizace výrazových prostředků v textu = proces:
aktualizované užití výrazových prostředků se automatizuje,
automatizovaný prostředek může být nově aktualizován (každá inovace v daném kontextu je aktualizací).
Výrazové prostředky jsou hodnoceny jako:
- automatizované (výrazový prostředek je užit ve shodě se zvyklostí textů vznikajících za stejných komunikačních okolností, objektivních slohotvorných podmínek – ve shodě se stylovou normou)
- aktualizované (výrazový prostředek je užit neobvykle – v neshodě se zvyklostmi, normou textu; takový prostředek aktualizuje vyjádření, je tedy vlastně aktualizující)
Slohová charakteristika jazykových prostředků (patří to sem???)
Druhy výrazových prostředků:
◆ hláskové (resp. grafické)
◆ výslovnostní
◆ morfologické
◆ slovotvorné
◆ lexikální
◆ syntaktické
Stylové vrstvy – knižní, neutrální, hovorová, stylové oblasti
Český jazyk je soubor výrazových prostředků, který je vnitřně diferencovaný, a to z hlediska teritoriálního, funkčního a sociálního. Zahrnuje komplexní útvary: spisovný jazyk, teritoriální dialekty, interdialekty a poloútvary: profesní mluva, slang, argot.
Knižní vrstva: obsahuje prvky vhodné ve vyšším stylu a při zvláštních příležitostech. V běžné komunikaci se většinou nepoužívá. Používá se ve formálních kontextech. Formální a archaické výrazy, struktura vět pečlivě vybírána pro estetický dojem. Oblast projevů, literatury…
Neutrální vrstva: obsahuje slovní zásobu, gramatické a pravopisné tvary, které se hodí při většině příležitostí. Běžné, neformální situace → srozumitelné vyjádření bez nadbytečné formality, běžné komunikační formy, oblast: Běžná komunikace, informační texty
Hovorová vrstva: obsahuje prvky, které se hodí především v neformální, běžné ústní komunikaci mezi uživateli spisovného jazyka. V písemných projevech a ve vyšším stylu mohou tyto prvky působit vulgárně. Využívá se slang, hovorové výrazy. Struktura vět uvolněná a může obsahovat zkratky. Věty krátké, jednoduché. Hovorová, neoficiální slovní zásoba. Oblasti: Hovor, rozhovory, přátelská komunikace.
Stylové oblasti = skupiny projevů vyznačujících se stejnými nebo podobnými charakteristickými rysy podle uplatnění jednotlivých slohotvorných činitelů“ (existuje tedy oblast projevů psaných a mluvených, oblast projevů veřejných a soukromých atd.)
Členění jazyka:
- Vertikální: sociální a funkční
- Horizontální: regionální, územní (stratifikace)
Poloútvary: nemají úplnou jazykovou strukturu.
→ nestrukturní útvary
→ slang, profesní mluva, argot
(sociolekty)
Spisovný jazyk:
Knižní vrstva, Neutrální vrstva, Hovorová vrstva
Nespis.:
Obecná čeština, Nadregionální, Regionální (han., msl., laš.)
Nářeční skupiny, podskupiny, Místní nářečí