Neustálý vývoj v oblasti informačních technologií umožňuje uplatňovat další formy odborné komunikace, z nichž se postupně profilují svébytné útvary psané – multimediální text (zde se verbální složka sdělení kombinuje se složkou vizuální), psané v kombinaci s projevem mluveným – poster nebo prezentace s využitím aplikace Microsoft PowerPoint, příp. s handoutem.
Profesionalizmy v současné době: pronikají do spisovného jazyka a obohacují terminologii oborů, pronikají do publicistiky, do obecného úzu, odtrhují se od regionálního základu, a tak posilují integrující tendence
Následkem migrace a vyrovnáváním životních zájmů mezi městským a venkovským obyvatelstvem dochází ke stírání nářečních rozdílů a odumírání dialektů.
Vývoj slovní zásoby: S novými pojmy se šíří nová pojmenování.
Aktualizací výrazového prostředku chápeme jako jeho užití v novém (druhu) (kon)textu, a to jako ozvláštnění tohoto (druhu) (kon)textu, aktualizace je projevem dynamiky jazykového vyjadřování. Následným opakovaným užíváním takovéhoto výrazového prostředku v určitých druzích (kon)textů dochází k jeho automatizaci.
Pozadí aktuálního stylistického dění:
- stylistika deviační = pro styl jsou důležité jevy a prostředky výrazně se lišící od „normálu“, normy, neutrálního vyjadřování, „odchylky“, prostředky ozvláštňující
- stylistika excepcionální = zaměřuje se na markantní slohovou aktivitu, pomíjí celkovou výstavbu textu -> styl = zkrášlující doplněk textu, vyzdvihují prostředky expresivní a estetizující nad ostatní
- stylistika korpusová = užitečný metodologický prostředek výzkumů
Profilování paradigmatu současné stylistiky – otázka, zda je styl věcí autorského záměru, nebo je styl záležitostí recepce a interpretace textu → souvisí s otevřeností a nekonečnou variabilitou textu
Silná vazba stylistiky především na psané texty a jejich interpretace, jen na okraji stojí interpretace textů mluvených a zde víceméně jen projevy, přednášky, oficiální oslavné řeči. Zaostává analýza dialogů.
Problematika:
- a) socio-stylistická = výzkum sociálních skupin s odlišnými styly dorozumívání, s odlišnými kódy a počínání si při oficiálních a privátních příležitostech, odlišné vyjadřovací styly urč. společenských menšin (např. etnické, ženy), podíl automatizmů a kreativity.
- b) pragma-stylistická = zda dodržujeme konvence a pravidla, nebo máme sklon je porušovat, problematika zdvořilosti
Mluvená dialogická komunikace -> směsice stylů a jejich kolize, směšování témat a cílů
Postmoderní texty = porušování stylových norem, míšení různých stylů a žánrů, setkávání stylů vysokých a nízkých -> zde je potřeba intertextová stylistika = měla by se zaměřit na současné literární (např. ženské romány, detektivky, akční literatura), esejistické, publicistické, reklamní texty
Je potřeba propracovat dialogickou, intertextovou, komplexní metodologii stylistiky
Se vznikem a rozvojem disciplín studujících stavbu textu a komunikační činnost (nauka o textu, hypersyntax, pragmalingvistika, psycholingvistika, sociolingvistika apod.) se zužuje pole působnosti stylistiky – není ale vytlačována, jen se přesněji vymezují kontury její činnosti, anebo rozplývají
Styl umělecké literatury – dříve jako funkční styl spisovného jazyka, dnes je to funkční styl neomezený na spisovný jazyk.
Vztah stylů a spisovného jazyka – styl hovorový (dle B. Havránka; dnes konverzační) – vratké postavení mezi styly, není bez výjimky uznáván x hovorová vrstva jazykových prostředků ano.
Potřeba pěstovat stylistickou komparastiku – synchronní (aktuální stav) i diachronní (z pohledu vývoje v historii až do současnosti).
Rozrůstání sekundárních funkčních stylů, které vznikají vyčleněním ze stylů primárních, příp. jejich průnikem. K tzv. sekundárním stylům se obvykle řadí styl esejistický, učební, reklamní, konverzační. Nově se konstituují stylové oblasti komunikace manažerské, komunikace v oblasti informačních technologií.
Styl esejistický se vyprofiloval jako průnik stylu odborného a uměleckého, přičemž jednotlivé texty tohoto stylu oscilují v různé míře intenzity mezi oběma styly.
Styl učební se vyčlenil ze stylu odborného jako specifický způsob zprostředkování odborného sdělení zahrnující i různé úkoly cvičení, návody k zapamatování obsahu učiva naplňující funkce regulativní a operativní (viz administrativní styl).
Styl reklamní se vyčlenil ze stylu publicistického, na rozdíl od publicistických textů mají reklamní texty kromě společných funkcí sdělné a persvazivní i funkci manipulativní.
Styl konverzační se někdy považoval za součást stylu prostěsdělovacího (z dnešního pohledu), fakticky se však jedná o styl, jehož texty mají funkci fatickou (kontaktovou). Jejich podstatou je komunikace pro komunikaci, snaha o navázání a následné udržování komunikace (např. konverzace v tanečních, hovory o počasí s neznámým spolucestujícím ve veřejném dopravním prostředku).
Poněkud na ústupu je v současnosti i v budoucí perspektivě styl epistolární (styl dopisů), který však zahrnuje široké stylové pásmo – od korespondence osobní přes administrativní a tzv. otevřené dopisy určené ke zveřejnění (např. v masmédiích) až po korespondenci uměleckou. Současný vývoj informačních technologií silně upozaďuje tento někdejší klasický způsob psané komunikace mezi lidmi a institucemi.