Varianty psycho-testu

Varianty testu.

Varianta A
Varianta B
Varianta C
Varianta D
Varianta E
Varianta F
Varianta G

Varianta A

Vědomí – stav psychiky člověka, ve které si uvědomuje svou existenci, stav bdělosti, jako nabytá zkušenost; schopnost uvědomovat si něco, obrátit pozornost na naše prožívání, sebeuvědomění. Subjektivní zkušenost. Opakem vědomí – ztráta v. zánik sebeuvědomění a seberegulace, vegetativní existence. Vědomí využívá jazyka jako opory, k pojmenování, vysvětlení, vnitřní řeč. Je to schopnost uvědomit si sebe sama jako individualitu oproti okolnímu světu; schopnost správně interpretovat vlastní prožitky.

Heredita = dědičnost

Vnímání – percepce – interpretace senzomotorických informací; procesy, při nichž lidé uchopují, vybírají, organizují a interpretují čití. Kognitivní (poznávací) schopnost (proces), je založen na smyslovém vnímání reality (oči, uši, čich, hmat, chuť), vznikne, když se spojí počitky dohromady, proces utváření obrazu vnějšího světa – vnímáme ho prostřednictvím smyslů. Vnímání je nejjednodušší, primární poznávací schopností, založené na smyslovém zobrazení reality.

Temperament = jedna ze složek osobnosti, vrozená záležitost, nejde příliš měnit, ale lze se s ním naučit pracovat (nakládat sociálně přijatelným způsobem). Emotivita, vrozená záležitost (daná věc), určuje individuální typ reaktivity a dynamiky psychiky, určuje reaktivitu a dynamiku naší psychiky, naší reakce, projevuje se ve způsobu prožívání, v chování, ve vegetativních reakcích (červenání, klepání nohou, rukou).

Sociální učení

nápodoba/imitace = dělám, co vidím (malé děti)
identifikace = ztotožnění, ztotožňujeme se s názory svého vzoru, přebíráme vzory (jeho zvyky, postoje, názory…)

Učení = interakční proces organismu s kontextem, který vede ke změně chování a tvoření nových struktur

Funkce fantazie

úniková – primární
tvořivá – sekundární

Fantazie = představy, které přitahují naši zkušenost, představa, ke které si něco domyslíme – jiná forma předmětu; obrazové novotvary, které nejsou reprodukcí vjemu z paměti.

Interfikcionalistické teorie (vývoj lidské psychiky) – působí vnější i vnitřní vlivy – prostředí a geny

Percepce = vnímání

interpretace senzomotorických informací; proces utváření obrazu vnějšího světa – vnímáme ho prostřednictvím smyslů. Vnímání je nejjednodušší, lze říci primární poznávací schopností, jež je založena na smyslovém zobrazení reality. Vnímání je poznáváním přítomnosti, je založeno na aktuálním kontaktu s poznávanými objekty. Patří mezi základní procesy orientace člověka: proces odrazu předmětů a jevů, které v daném okamžiku působí na smyslové orgány (oko, ucho, hmatová tělíska v kůži, chuťové pohárky aj.), které jsou receptory čili přijímači podnětů.

Eidetické představy – velmi živé představy – fotografické paměť, silná zraková představivost; svou ostrostí a úplností se téměř neliší od vjemů. Eidetismus je schopnost člověka vytvořit si velmi živě obraz něčeho, co právě viděl nebo slyšel. Vyskytuje se u umělců a u dětí.

Druhy fantazie (Klinger)

volná
projektivní– vázaná na motivaci
rekonstrukční – vybavení si představ a předmětů a jevů na základě popisu
tvořivá – se vyznačuje tvorbou zcela nových obrazů;
bdělé snění – vytoužená budoucnost

Fantazie = jsou obrazové novotvary, které nejsou reprodukcí vjemu z paměti, dříve vnímané skutečnosti. Jsou jimi například sny, denní snění. Utvářejí se na základě podnětů z vnitřních zdrojů. Představy, které přesahují dosavadní zkušenost.

Varianta B

Nálady – jedna z vlastností emocí, jsou déle trvající a kolísavé; málo intenzivní prožitky, které však mají dlouhodobý charakter (melancholická, depresivní, euforická); psychické stavy dočasné. Veškeré prožívání má více či méně zřetelnou citovou komponentu. Je-li relativně výrazná a stabilní, označujeme ji pojmem nálada.

Empatie – jeden z aspektů emoční inteligence, schopn. naslouchání a vcítění se do druhých

Fantazie – iluze = představy přesahující dosavadní zkušenost; obrazové novotvary, které nejsou reprodukcí vjemu z paměti, dříve vnímané skutečnosti. Jsou jimi například sny, denní snění. Utvářejí se na základě podnětů z vnitřních zdrojů.

Charakter – jedna ze složek osobnosti (získaná), jimiž jsou určovány způsoby chování člověka vůči sobě, druhým lidem, společnosti, hodnotám, činnostem – rozvoj kolem 2,5 let. Neurčitý pojem v psychologii (mnoho různých definic). Formuje se výchovou, vzděláváním, hodnotami společnosti = jak se chováme k sobě a okolí.

Vlastnosti emocí – subjektivnost, citová ambivalence (protichůdná emoce), polarita, nakažlivost, trvání, spontánnost, hloubka, neopakovatelnost, iradiace (emoce se přenese na někoho jiného), intenzita, nakažlivost, předmětnost, aktuálnost

Subjektivnost: emoce vyjadřují a odráží subjektivní vztah k předmětům a jevům; na stejné situace mohou různí jedinci reagovat různými a různě intenzivními emocemi (např. hněv nebo strach), pokud někdo reaguje výrazně odlišnou emocí než ostatní, zpravidla k tomu dochází z důvodu intoxikace (alkohol, drogy), poškození mozku nebo duševní choroby; pokud se u někoho nedostavují emoce, mluví o apatii, lhostejnosti

Alexitymie: neschopnost popsat svůj psychický stav

Spontánnost: emoce se spouštějí samovolně, s nízkou možností jejich ovlivnění rozumem,

Předmětnost: emoce se vztahují ke konkrétnímu zážitku (tím se liší od nálady, která je spíše nezacílená)

Aktuálnost: emoce se odehrávají bezprostředně, okamžitě, mají vztah k aktuálně probíhajícímu dění

Polarita: emoce lze zpravidla umístit na dimenzi libost – nelibost, jen někdy jsou nevyhraněné, ambivalentní (příjemný strach); protikladné dvojice emocí (příjemné, nepříjemné; kladné, záporné; uspokojující, neuspokojující)

Dynamičnost – mění se kvantitativně i kvalitativně ve svém průběhu podle potřeby

Asociativnost – vyskytují-li se vedle sebe dvě emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem

Iradiace – výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené, výsledná emoce iradiuje na ostatní

Přesun emocí – možnost přenosu emocí z jednoho jevu na druhý nebo na několik jevů, příp. na všechny

Vliv na paměť – emoční stavy mají vliv na paměťové procesy, pokud je nějaký údaj spojen s určitou emocí (pozitivní či negativní), jedinec si ho snáze zapamatuje; velmi silná emoce může schopnost zapamatování naopak snížit (úlek, vztek)

Inteligence – obecná rozumová schopnost, soubor kognitivních schopností, obecná schopnost řešit, myslet si; dispozice pro myšlení, učení, poznávání, chápání a adaptaci a projevuje se intelektovým výkonem. Spolu s osobností tvoří zásadní zdroj individuálních rozdílů.

Druhy inteligence

fluidní – má biologické základy ve vlastnostech mozku učit se, (kategorizace)

krystalická – je určována zkušenostmi a vzděláním, získaná v procesu učení.

praktická inteligence – schopnost řešit praktické problémy a operovat s objekty

abstraktní inteligence – schopnost operovat s verbálními a jinými symboly, projevuje se v řešení teoretických problémů

Indukce – myšlenková operace, odvozování obecných závěrů, úsudek směřující od jednotlivého k obecnému

Dedukce = vycházíme z obecného pravidla, odvozování, vyvozování nových závěrů (A=B, B=C, A=C)

Vnější determinanty lidské psychiky

Fyzikální – podnebí, potrava, civilizační vlivy

Psychologické – exoprostředí (společnost, kultura, historie, zvyky, tradice), mezoprostředí (škola, zájmy, kroužky), makroprostředí (rodina, příbuzní, přátelé) + fyzikální – podnebí, potrava, civilizační vlivy

Determinace lidské psychiky: z lat. de-terminare → určení, určování, vymezovat, vymezení, vymezování, postup od obecného pojmu k pojmům méně obecným. Psychologický determinismus znamená, že v našem prožívání a chování se nic neděje bez příčiny. Tj. co všechno má vliv na vývoj lidské psychiky, čím je podmíněna.

Faktory determinace lidské psychiky:

a) vnitřní = dědičnosti, genetika (50:50), vrozená výbava, konstituční (co se přihodí při porodu nebo po něm)
b) vnější = psychologická = exoprostředí (společnost, kultura, zvyky, tradice), mezoprostředí (škola, zájmy, kroužky), makroprostředí (rodina) + fyzikální – podnebí, potrava, civilizační vlivy

→

genotyp = genetická výbava, kterou získáváme při početí (G + P = F) G-genotyp, P-prostředí
fenotyp = genetická výbava + prostředí

Teorie determinace vývoje lidské psychiky – říkají, jak determinace funguje:

1) environmentalistická = je jedno, jakou výbavu přinášíme, vše získáváme prostředím = propedagogická teorie (nezáleží na vrozených predispozicích)

2) nativistická = narodíme se jako hotoví lidé, cokoli zvenčí už nemá příliš vliv = protipedagogická (nic výchovou nezvrátíme, vše je dáno pudově)

3) interakcionalistická = oba vlivy jsou důležité, vnitřní i vnější, vyvíjíme se podle urč. zákonitostí, vše, co na nás z vnějšku i vnitřku působí

4) individualistická = člověk je jedinečný, neopakovatelný, zákonitosti neplatí, vše má vliv, ale každý se vyvíjí svým jedinečným způsobem

Identifikace = ztotožnění; přebírání vzorů (zvyky, postoje, názory…); je to vyšší forma internalizace, přebírání určitých vlastností, ale udržení individuální charakteristiky

Varianta C

Eysenckova typologie

Navázal na I.P.Pavlova (půjčil si labilitu, stabilitu), od Junga tolerizaci (extrovert, introvert)

Labilita

labilní introvert = melancholik
labilní extrovert = cholerik

Stabilita

stabilní introvert = flegmatik
stabilní extrovert = sangvinik

Environmentalistická teorie – je jedno s čím se narodím, důležité je prostředí; je jedno, jakou výbavu přinášíme, vše získáváme prostředím = propedagogická teorie (nezáleží na vrozených predispozicích). Jedna z teorie determinace vývoje lidské psychiky – říkají, jak determinace funguje.

Schopnosti – předpoklady pro úspěšné vykonávání určitých činností, dovedností; výkonové vlastnosti, nejsou vrozené, jsou rozvinuté, obecné předpoklady k určité aktivitě, utváření = předpoklad pro rozvoj = vrozené dispozice a jejich rozvoj učením.

vlohy = biologický, vrozený předpoklad pro rozvinutí schopností
nadání = soubor dobře rozvinutých schopností pro určitou oblast lidské činnosti, není to soubor vloh!!!
talent = zvlášť vysoký až zcela výjimečný stupeň schopností či nadání

Vigilita bdělosti – přenášení pozornosti z jednoho na druhé (???)

Vigilita je bdělost. Je to znak fyziologického vědomí. Bdělost je optimální stav CNS, kdy je člověk schopen adekvátně reagovat na změny vnějšího prostředí.

Genotyp = vše co získáváme při početí, genetické výbava od obou rodičů; genetická výbava, kterou získáváme při početí.

Kognitivní (poznávací) proces – vnímání, paměť, učení, myšlení; učení se intelektovým dovednostem a znalostem (př. přednáška); vnímání, prožívání emocí, citů, představy, fantazie, procesy paměti, učení, rozhodování

Charakter – jedna ze složek osobnosti (získaná), jimiž jsou určovány způsoby chování člověka vůči sobě, druhým lidem, společnosti, hodnotám, činnostem – rozvoj kolem 2,5 let Neurčitý pojem v psychologii (mnoho různých definic). Formuje se výchovou, vzděláváním, hodnotami společnosti = jak se chováme k sobě a okolí.

Paměť = zaznamenávání životních zkušeností

Složitý kognitivní proces, který se zapojuje do všech modalit psychické činnosti (percepce, vnímání, myšlení, prožívání emocí, motivace atd.). Pamětí se rozumí nějaká struktura a proces, který nám umožňuje učení a zapamatování.

Vštípení – kódování
uchování = retence
Vybavení = reprodukce (spontánní x rekognice x zapomínání)
Znovupoznání = rekognice
Zapomínání

Druhy paměti:

ultrakrátká – senzorický sklad (po dobu 0,5-3s). Tzv. senzorická paměť (ikonická-zraková, echoická-sluchová paměť) je řízena pozorností. Pozornost rozhoduje, který podnět bude podstoupen dalšímu zpracování.
krátkodobá – operační paměť (Millerovo číslo – pamatuji si 7-9 podnětů najednou, 10-30 sekund); Informace, které když nejsou udržovány opakováním, ztratí se do 10-30 s, př. Tel. číslo. Efekt novosti (lépe si pamatujeme poslední položky dlouhého seznamu, než ty uprostřed), Efekt pořadí
dlouhodobá – součást testů školní zralosti, s neomezenou kapacitou, který uchovává informace po velmi dlouhé období.

Dělí se na dva druhy paměti podle obsaženého vědění procedurální a deklarativní (vysvětlující), která se dál dělí podle informací, které uchovává na:

sémantickou a epizodickou (obsahuje zprávy a informace vázané k určité době, velmi se spojuje s autobiografickou pamětí, protože obsahuje naše zkušenosti a vzpomínky, kterých jsme se aktivně zúčastnili).

Autobiografická paměť: vzpomínky na vlastní život (osobní zážitky). Tyto informace jsou časově řazené a doprovázené emocemi, které ovlivňují schopnost znovu vybavení

Procedurální paměť: týká se veškerých znalostí, které se týkají postupů při vykonávání určitých činností (jízda na kole). Tyto vědomosti nejsou nezbytně získány vědomým učením (žonglování). Týká se i automatických činností.

Myšlení –nejsložitější kognitivní proces; proces zpracování a využívání informací, proces řešení problémů, kognitivní proces, je utvářeno jazykem (Schopnost abstraktního, pojmově logického myšlení je výsledkem schopnosti manipulace se symboly a znaky jako je řeč/jazyk. Rozlišujeme přirozený jazyk a umělý symbolický jazyk. Myšlení je provázáno s řečí a pamětí). Souhrn všech mentálních činností, která nám umožňují zpracovávat a využívat informace (vnitřní a vnější vjemy) a vede k utváření nových informací potřebných k řešení problémů. Myšlení je vědomá operace s pojmy a obrazy za účelem poznání a řešení problémů, která je řízena zákony logiky. Navazuje na smyslové vnímání, využívá paměti a fantazie a tvořivosti.

Funkce myšlení – vytváření pojmů a manipulace s nimi, usuzování, vyvozování závěrů

Pojmy = mentální kategorie, do kt. zařazujeme předměty, události, zkušenosti, jež jsou si podobné

1) Konvergentní – jednosměrné, sbíhavé myšlení; jedinec přemýšlí stále stejným směrem, chce jeden jasný výsledek, ne vícero řešení

2) Divergentní – více směry, rozbíhavé; jedinec je tvořivý, má rád řadu různých řešení, snaha nalézat řadu způsobů řešení

3) Konkrétní – manipulace s vjemy, pojmy

4) Abstraktní – operace se symboly a abstraktními pojmy, vytváření úsudků

5) Názorné – operace s představami, hlavně vizuální

Druhy myšlení (Piaget):

Senzomotorické – vývojově nejnižší, charakterizováno operacemi s vjemy a pohyby metodou pokusu a omylu
Obrazově názorné – vizuální myšlení, charakterizování operacemi s obrazy (vjemy a představami)
Pojmově logické – operace s pojmy.

Šířka (rozhled) – jakou šíři poznatků a problémů jsme schopni pomocí myšlení úspěšně řešit.

Hloubka – nakolik jsme sto proniknout do detailu problému (např. pomocí analýzy).

Přesnost (spolehlivost) – nakolik jsou naše myšlenky logicky a prakticky správné.

Samostatnost – schopnost řešení problémů může být více či méně podmíněna pomocí dalších

Pružnost (flexibilita) – schopnost odpoutat se od zažitých stylů myšlení a najít ten, který je pro daný problém nejefektivnější (např. překonání funkční fixace).

Kritičnost – schopnost podrobit kritické analýze jednotlivé poznatky, ale i postupy řešení problému.

– soud = vyjádření vztahů a souvislostí mezi pojmy

– úsudek = vyjadřuje vztah mezi soudy, odvození nového soudu z jiných soudů (soud a) všichni lidé jsou smrtelní, soud b) Sokrates je člověk, soud c) Sokrates je smrtelný = sylogismus)

– usuzování = vyvozování závěrů z výchozích předpokladů

indukce = odvozování obecných závěrů, úsudek směřující od jednotlivého k obecnému

dedukce = vycházíme z obecného pravidla, odvozování, vyvozování nových závěrů A=B, B=C, A=C

– vlastnosti myšlení – šířka (rozhled), hloubka, rozpínavost, pružnost (flexibilita), kritičnost

Základní myšlenkové operace:

logické = uvažování se řídí přesnými pravidly
heuristické = soubor pravidel, které vedou ke zjednodušení a vyřešení složitých problémů+

analýza a syntéza (A = rozčlenění celku na části, S = sjednocování a kombinace částí do celku)
abstrakce a konkretizace
indukce a dedukce
generalizace a zobecnění
komparace (srovnávání podobností a rozdílů), uspořádání, třídění

Stádia myšlení (vývoj):

senzomotorické
předpojmové, předoperační
konkrétních operací
formálních operací

Varianta D

Afekt – bouřlivá emoce s vysokou intenzitou a krátkým průběhem/trváním; označuje širší škálu prožitků (city, nálady, preference) silné výrazné emoce s vysokým vzrušením; krátkodobé porušení duševní rovnováhy, prudké pohnutí mysli projevující se prchlivostí

Koncentrace – soustředěnost – vlastnost pozornosti → vyčlenění menšího počtu psychických obsahů, kterými se vědomě zabýváme.

Vlastnosti pozornosti

selektivita (výběrovost) = schopnost zaměřit pozornost na významné podněty a ignorovat bezvýznamné stimuly
koncentrace (soustředěnost) = vyčlenění menšího počtu psychických obsahů, kterými se vědomě zabýváme
distribuce (rozdělování) pozornosti = na několik různých podnětů
kapacita (rozsah) pozornosti = jedním pohledem lze zachytit současně 4-5 podnětů (Miller 7±2)
stabilita (stálost) = je určována časovým intervalem, v jehož průběhu jsme schopni sledovat jediný podnět

Divergentní myšlení– více směry, rozbíhavé; více směry, rozbíhavé; jedinec je tvořivý, má rád řadu různých řešení, snaha nalézat řadu způsobů řešení.

Představa – obraz předmětu nebo jevu, který zrovna nepůsobí na naše smysly; v mysli vytvářené obrazy vznikají bez přímé účasti činnosti smyslů = schopnost vytvořit si obraz, který známe, reprodukované obraz předmětu, který vychází z naší zkušenosti (vybavím si, co už jsem někde viděl); P (podnět), V (vědomí), P (paměť).

Představy mají relaxační funkci a doplňují vnímání, pokud jsou smysly účastny, obrazu říkáme vjem (periferní původ, jsou skutečné).

– eidetická představa – živá a barevná, nelze rozeznat od vjemů (dítě do 6 let velmi často vidí vše reálně a vypráví to jako zážitek)

Asociační zákony představivosti:

primární – podobnost, kontrast, zákon protikladu, současnosti, dotyk v prostoru a čase, příčinnost. Zákon protikladu, kdy si vybavíme opačný pól představy. Současnosti, kdy představy, které byly v minulosti vnímány současně mají tendenci se vzájemně vzbuzovat. Následnosti, kdy jednotlivé představy měli krátkou časovou návaznost, vybavení první vede k vzbuzení druhé. Podobnosti, kdy sobě podobné představy se vzájemně vzbuzují. Představy mají funkční vazbu (slepice-vejce).
sekundární – živost, častost, novost. Asociace představ se využívá v psychodiagnostice (vyvolání emočně motivačních stavů z nevědomí), ale i v učení a zlepšení paměti. Např. Učení se cizím jazykům, asociace slov s představami předmětů a dějů.

Funkce emocí

orientační – orientujeme se podle toho, jaké emoce prožíváme během dané situace; místo, situace, událost
regulující – někdy reagujeme více než bychom chtěli – příliš emoční jednání

Původní smysl emocí = příprava jedince k adekvátní reakci na konkrétní zážitek. Kromě toho, emoce vedou ke vštípení zážitku. Například strach má jedince připravit na nebezpečí a vtisknout mu danou situaci do paměti, jako nebezpečnou.

Emoce vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, vytvoření schopnosti seberegulace

Emoce vytvářejí primární motivační systém člověka

Typologie podle Pavlova

Charakteristika neurofyziologické činnosti – tři vlastnosti nervových procesů (jejich intenzita):

Síla, která se projevuje jako schopnost nervového systému odolávat různým zátěžím, jejím opačným pólem je slabost nervového systému, snadné podléhání při obtížích, hroucení se ve stresových situacích.

Vyrovnanost, střídání procesů podráždění a útlumu proti nevyrovnanosti, tedy do jaké míry je jedinec schopen ovládat a tlumit svá silná podráždění nebo jak rychle podléhá afektům (vybuchuje).

Pohyblivost nervových procesů, tedy s jakou pohotovostí je jedinec schopen reagovat, což se projevuje třeba v tom, jak rychle se dokáže jedinec přizpůsobit změnám v proměnlivých situacích (při sportu, řízení vozidla, v novém zaměstnání či v novém vztahu atd.). Opak pohyblivosti se označuje termínem inertnost, což lze chápat jako ztrnulost, nepřizpůsobivost, nepohyblivost.

Flegmatik – nemá rád změny – pomalý, vyrovnaný, pasivní; silný+nepohyblivý+vyrovnaný
Sangvinik – povrchní, nestálý – vůdčí, vyrovnaný, silný; silný+pohyblivý+vyrovnaný
Melancholik – ovládaný emocemi – pomalý, nevyrovnaný, pesimista; slabý
Cholerik – vznětlivý – silný, nevyrovnaný

Varianta E

Empatie – jeden z aspektů emoční inteligence, schopn. naslouchání a vcítění se do druhých

Emoce

prožívání emočních stavů; prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím objektům a podnětům, krátký intenzivní prožitek, centrum emocí = amygdala

→ psychologické procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti (příjemné/nepříjemné, vzrušení/uklidnění) provázené fyziologickými změnami (změna srdečního rytmu, změna rychlosti dýchání), motorickými projevy (mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a pozornosti.

Jsou výsledkem kognitivního hodnocení skutečnosti, situace, subjektivního stavu jedince a vztahu k hodnocenému jevu. E vyvolávají a ovlivňují další psychologické procesy (paměť, rozhodování, jednání).

Dělení emocí:

podle příjemnosti (libé/nelibé) – líbí x nelíbí
podle intenzity a časového průběhu – afekty x nálady
podle hierarchie

Funkce emocí:

orientační – orientujeme se podle toho, jaké emoce prožíváme během dané situace
regulující

Původní smysl emocí = příprava jedince k adekvátní reakci na konkrétní zážitek. Kromě toho, emoce vedou ke vštípení zážitku. Například strach má jedince připravit na nebezpečí a vtisknout mu danou situaci do paměti, jako nebezpečnou.

Emoce vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, vytvoření schopnosti seberegulace

Emoce vytvářejí primární motivační systém člověka.

Tenacita = stabilita, stálost – schopnost udržet pozornost; časová složka pozornosti, jak dlouho jsme schopni udržet pozornost vytrvale na určité dění či objekty

Nápodoba/imitace = dělám, co vidím

Teorie sociálního učení N. E. Millera a J. Dollarda, neobehavioristické teorie:

vysvětlení sociálního učení prostřednictvím imitace, která podle nich zahrnuje čtyři nezbytné prvky: pud, klíč, odpověď a odměnu. Aby učení proběhlo, musí subjekt něco chtít (pud), něčeho si všimnout (klíč, podnět), něco udělat (odpověď) a něco získat (odměna).

Sprangerova typologie – na základě převládajícího hodnotového zaměření = 6 typů:

ekonomický typ – prakticky založený, stojí oběma nohama pevně na zemi, u zkušeností oceňuje spíše jejich hmotný přínos; užitkovost (když něco dělá, musí vědět, že je to užitečné)
náboženský typ – oceňuje především duchovní hodnoty a zkušenosti, ať už v rámci tradičního náboženství nebo mimo ně; primární hodnotou je víra
teoretický typ – zaměřuje se zejména na hledání pravdy a touhu po poznání, např. vědec, filozof; rozumové poznání (všemu musí rozumět, potřebuje to chápat)
estetický typ – dokáže vychutnat každý okamžik a ocenit jeho krásu, nejraději by celý svůj život zasvětil poznávání jeho různorodosti, nechce se obtěžovat praktickými starostmi; převládá estetičnost (musí se cítit dobře, je jim jedno, zda je to užitečné)
politický typ – nejvyšší hodnotou je pro něj moc, dychtí po dominantní roli, důležité je pro něj společenské postavení; touha po moci – lidé potřebují být v čele
sociální typ – nejdůležitější je pro něj láska k druhým, uspokojuje jej sebeovládání a obdivuje laskavost; přidaná hodnota je pomoc ostatním – touha pomoci

Nativistická determinace – vše je dáno při početí/narození – prostředí nemá vliv; narodíme se jako hotoví lidé, cokoli zvenčí už nemá příliš vliv = protipedagogická teorie (nic výchovou nezvrátíme, vše je dáno pudově);

nejvýznamější vliv na vývoj jedince má dědičnost, genotyp = souhrn všech zděděných elementů, základy pojmy, pravdy a zásady jsou vrozené.

Oblast Determinace psychiky (příčinná podmíněnost a zákonitá závislost věcí a jevů)

biologická (vnitřní)
psychologická
sociální (vnější)

Teorie determinace vývoje lidské psychiky – říkají, jak determinace funguje:

1) environmentalistická = je jedno, jakou výbavu přinášíme, vše získáváme prostředím = propedagogická teorie (nezáleží na vrozených predispozicích)

2) nativistická = narodíme se jako hotoví lidé, cokoli zvenčí už nemá příliš vliv = protipedagogická (nic výchovou nezvrátíme, vše je dáno pudově)

3) interakcionalistická = oba vlivy jsou důležité, vnitřní i vnější, vyvíjíme se podle urč. zákonitostí, vše, co na nás z vnějšku i vnitřku působí

4) individualistická = člověk je jedinečný, neopakovatelný, zákonitosti neplatí, vše má vliv, ale každý se vyvíjí svým jedinečným způsobem

Učení – záměrné a cílené získávání vědomostí, dovedností a návyků – výsledkem je zkušenost; interakční proces organismu s kontextem, který vede ke změně chování a tvoření nových struktur.

-vyvolané chování

-vynaložené chování

Procesy zapojené do učení:

Návyk-habituace
Senzibilizace-zvýš.vnímavosti na určitý podnět
Imprintace-vtiskování
Explorační chování-orientačně -pátrací reflex

Aktivní individuálně typické zpracování informací, získávání zkušeností, má 2 roviny:

kognitivní = učení se intelektovým dovednostem a znalostem (př. přednáška)
celoživotní

– výsledek učení = zkušenost

Druhy učení = vtiskování, přivykání, operantní, učení vhledem, senzibilizace…

senzomotorické = smyslové, pohybové učení; spojování senzorů s motorikou – př. sporty, hra na nástroj – plató efekt – uprostřed plató fáze = kvalita se nezlepšuje je potřeba změnit metodu a je šance na zlepšení
kognitivní – poznávací; učení se intelektovým dovednostem, znalostem
sociální – učení se fungování ve společnosti, mezi sebou vzájemně → 2 druhy:
a) nápodoba / imitace – to, co vidím (malé děti);
b) identifikace – ztotožnění; přebírání vzorů (zvyky, postoje, názory…); je to vyšší forma internalizace, přebírání určitých vlastností, ale udržení individuální charakteristiky
4. Plató efekt – čím déle se učí, tím nabývání schopností stagnuje

Funkce řeči

Expresivní – pocity, zvuky, skřeky (když se děti učí mluvit, než se naučí mluvit)

Sociální, komunikační – sdělování myšlenek

Intencionální = poznávací – lze přečíst vše, co bylo vymyšleno; psaná forma řeči, čtu si o již objeveném; nebo ústní předávání tradic = tj. nemusím to již objevovat

+ Řeč je úzce spjata s myšlením: Schopnost abstraktního, pojmově logického myšlení je výsledkem schopnosti manipulace se symboly a znaky jako je řeč (jazyk). Rozlišujeme přirozený jazyk a umělý symbolický jazyk. Myšlení je provázáno s řečí a pamětí. Operace s pojmy. Vědomí se opírá o využívání jazyka, k pojmenovávání, vysvětlování, vedeme vnitřní řeč.

Varianta F

Indukce – myšlenková operace, odvozování obecných závěrů, úsudek směřující od jednotlivého k obecnému

Dedukce = vycházíme z obecného pravidla, odvozování, vyvozování nových závěrů (A=B, B=C, A=C)

Transfer učení – přenos učení – využití již existujících paměťových stop, na něco navazujeme; když chci někoho něco naučit, nejdříve zjistím, co umí, a na to navážu.

Pozitivní transfer x negativní transfer – paměťové stopy nám znesnadňují učení (př. učení se cizím jazykům – naskakují mi slovíčka z druhého jazyka – Aj, Nj)

1)Konvergentní myšlení – jednosměrné, sbíhavé myšlení

Individualistická teorie (teorie determinace) – působí vnější i vnitřní vlivy, ale není to žádné pravidlo, vše je individuální, jedinec se vyvíjí jedinečně a neopakovatelně

2) Divergentní – více směry, rozbíhavé; jedinec je tvořivý, má rád řadu různých řešení, snaha nalézat řadu způsobů řešení

3) Konkrétní – manipulace s vjemy, pojmy

4) Abstraktní – operace se symboly a abstraktními pojmy, vytváření úsudků

5) Názorné – operace s představami, hlavně vizuální

Individualistická teorie (teorie determinace) – působí vnější i vnitřní vlivy, ale není to žádné pravidlo, vše je individuální, jedinec se vyvíjí jedinečně a neopakovatelně

→ Teorie determinace vývoje lidské psychiky – říkají, jak determinace funguje:

1) environmentalistická = je jedno, jakou výbavu přinášíme, vše získáváme prostředím = propedagogická teorie (nezáleží na vrozených predispozicích)

2) nativistická = narodíme se jako hotoví lidé, cokoli zvenčí už nemá příliš vliv = protipedagogická (nic výchovou nezvrátíme, vše je dáno pudově)

3) interakcionalistická = oba vlivy jsou důležité, vnitřní i vnější, vyvíjíme se podle urč. zákonitostí, vše, co na nás z vnějšku i vnitřku působí

4) individualistická = člověk je jedinečný, neopakovatelný, zákonitosti neplatí, vše má vliv, ale každý se vyvíjí svým jedinečným způsobem

Kretschmerova typologie temperamentu

Konstituční typologie (somatotypologie) = Ernst Kretschmer – stavba těla x osobnostní vlastnosti:

Pyknik: hodně tělesného tuku, družnost+smysl pro humor; emočně labilní, impulsivní, požitkářský, společenský, srdečný a otevřený. Je náchylný na maniodepresivní onemocnění. Má zkulacenou postavu s velkým břichem nebo boky.

Astenik: žádný tělesný tuk, chlad, odstup, přecitlivělost; náladový, nervózní, bez humoru, pedantský. Je náchylný na schizoidní onemocnění, stavbou těla je štíhlý, vysoký, se slabým svalstvem.

Atletik: svaly, netečnost, houževnatost; vnitřně vyrovnaný, spolehlivý a aktivní s pravidelnými návyky. Stavbou těla je vyvinutý, s dobrou stavbou a svalovinou. Není náchylný k žádným významným onemocněním.

Funkce představ → představy mají relaxační funkci a doplňují vnímání, pokud jsou smysly účastny, obrazu říkáme vjem (periferní původ, jsou skutečné)

Představa = v mysli vytvářené obrazy vznikají bez přímé účasti činnosti smyslů = schopnost vytvořit si obraz, který známe, reprodukované obraz předmětu, který vychází z naší zkušenosti (vybavím si, co už jsem někde viděl).

Představy mají význam pro psychické procesy, pro obrazově názorné-vizuální myšlení, charakterizované operacemi s obrazy (vjemy a představami). Asociace představ se využívá v psychodiagnostice (vyvolání emočně motivačních stavů z nevědomí), ale i v učení a zlepšení paměti. Např. Učení se cizím jazykům, asociace slov s představami předmětů a dějů.

Paměť = zaznamenávání životních zkušeností

Vštípení – kódování
Uchování = retence
Vybavení = reprodukce (spontánní x rekognice x zapomínání)
Znovupoznání = rekognice
Zapomínání

Druhy paměti:

ultrakrátká – senzorický sklad (po dobu 0,5-3 s). Tzv. senzorická paměť (ikonická-zraková, echoická-sluchová paměť) je řízena pozorností. Pozornost rozhoduje, který podnět bude podstoupen dalšímu zpracování.
krátkodobá – operační paměť (Millerovo číslo – pamatuji si 7-9 podnětů najednou, 10-30 sekund); Informace, které když nejsou udržovány opakováním, ztratí se do 10-30 s, př. Tel. číslo. Efekt novosti (lépe si pamatujeme poslední položky dlouhého seznamu, než ty uprostřed), Efekt pořadí
dlouhodobá – součást testů školní zralosti, s neomezenou kapacitou, který uchovává informace po velmi dlouhé období.

Dělí se na dva druhy paměti podle obsaženého vědění procedurální a deklarativní (vysvětlující), která se dál dělí podle informací, které uchovává na

Autobiografická paměť: vzpomínky na vlastní život (osobní zážitky). Tyto informace jsou časově řazené a doprovázené emocemi, které ovlivňují schopnost znovu vybavení

Emoční inteligence – lidská schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat se sociálním okolím; schopnost zvládat své emoce a vcítit se do emocí ostatních lidí. Zahrnuje pět základních složek

znalost vlastních emocí – jak dobře je známe a kdy vznikají
zvládání vlastních emocí – umím je projevovat sociálně přijatelným způsobem
schopnost sebemotivace – humor, úspěch, sám sebe pochválím
empatie – jeden z aspektů emoční inteligence, schopnost naslouchání a vcítění se do druhých
umění mezilidských vztahů – vnímám svou pozici ve skupině, „sociální chameleon“

Varianta G

Druhy inteligence

fluidní – vrozená, má biologické základy ve vlastnostech mozku učit se, (kategorizace)
krystalická – získaná, je určována zkušenostmi a vzděláním, získaná v procesu učení.
praktická inteligence – schopnost řešit praktické problémy a operovat s objekty
abstraktní inteligence – schopnost operovat s verbálními a jinými symboly, projevuje se v řešení teoretických problémů

Představy mají relaxační funkci a doplňují vnímání, pokud jsou smysly účastny, obrazu říkáme vjem (periferní původ, jsou skutečné).

1) Konvergentní – jednosměrné, sbíhavé myšlení; jedinec přemýšlí stále stejným směrem, chce jeden jasný výsledek, ne vícero řešení

2) Divergentní – více směry, rozbíhavé; jedinec je tvořivý, má rád řadu různých řešení, snaha nalézat řadu způsobů řešení

3) Konkrétní – manipulace s vjemy, pojmy

4) Abstraktní – operace se symboly a abstraktními pojmy, vytváření úsudků

5) Názorné – operace s představami, hlavně vizuální

Funkce řeči

Expresivní – pocity, zvuky, skřeky (když se děti učí mluvit, než se naučí mluvit)
Sociální, komunikační – sdělování myšlenek
Intencionální = poznávací – lze přečíst vše, co bylo vymyšleno; psaná forma řeči, čtu si o již objeveném; nebo ústní předávání tradic = tj. nemusím to již objevovat

Emoce

prožívání emočních stavů; prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím objektům a podnětům, krátký intenzivní prožitek, centrum emocí = amygdala

Dělení emocí:

podle příjemnosti (libé/nelibé) – líbí x nelíbí
podle intenzity a časového průběhu – afekty x nálady
podle hierarchie

Funkce emocí:

orientační – orientujeme se podle toho, jaké emoce prožíváme během dané situace
regulující

Emoce vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, vytvoření schopnosti seberegulace

Emoce vytvářejí primární motivační systém člověka.

Typologie podle Pavlova

charakteristika neurofyziologické činnosti – tři vlastnosti nervových procesů (jejich intenzita):

Flegmatik – nemá rád změny – pomalý, vyrovnaný, pasivní; silný+nepohyblivý+vyrovnaný
Sangvinik – povrchní, nestálý – vůdčí, vyrovnaný, silný; silný+pohyblivý+vyrovnaný
Melancholik – ovládaný emocemi – pomalý, nevyrovnaný, pesimista; slabý
Cholerik – vznětlivý – silný, nevyrovnaný

115