Zápisky podrobné.

Základní přístupy

• psychofyzika (vznik 19. stol.)
  • porozumění senzorickým procesům
  • vzájemné vztahy mezi vnějšími (hl. fyz.) podněty a jejich psych. odezvou
  • Ernst Weber (rozdílový práh) a Gustav Fechner (absolutní podnětový práh)
  • Herman von Helmholtz

 

• Asocianismus (v 18. stol. vydělení z empirické psychologie, pak nahrazen behav.)
  • představa = základní psychický obsah
  • vysvětlení psych. dění na zákl. asociací (spojů) mezi psych. obsahy
  • Herman Ebbinghaus – zkoumání sama sebe (paměť a učení)
  • Edward Lee Thorndike – princip odměny
  • David Hume – obsahy: imprese (vjem, výsledek smyslové zkuš.)

• ideje (otisk imprese, menší živost)

• • asociační zákony

• zákon podobnosti (př. obraz malíře → další díla od něj)
• zákon kontrastu (černá → bílá)
• zákon dotyku (kontiguity) v prostoru (setkání s čl. → zážitky s ním)
• zákon dotyku v čase
  • simultánní (současně)
  • sukcesivní (následně)
• zákon příčinnosti (kauzality) – krajíc chleba → krájení nožem

• • Thomas Brown – sekundární asociační zákony

• živost
• častost
• novost

• • v představivosti existují individuální rozdíly
  • po vzniku behav. se výzkumy představivosti téměř zastavily
  • kritika – Chomsky: Jak můžeme tvořit něco nového, když asociace vznikají z představ uložených v paměti?

 

Biologický přístup

• studuje hlavně neurofyziologické procesy, které jsou základem chování a prožívání
• považuje tělo a mysl za neoddělitelný celek
• zaměřuje se na zkoumání mozku
• Roger W. Sperry – experimenty s přerušením spojení mezi hemisférami
• dnes se využívá pozitronová emisní tomografie funkční magnetická rezonance
• předmětem studia je evoluční vývoj lidské psychiky a chování a zkoumání jeho genetického základu- návaznost na Darwina
• Karl Spencer Lashley – neuroanatomie – jak organizace mozku řídí lidské chování a aktivitu?
• Donald Hebb – teorie buněčných shluků – vyvíjejí se na základě opakované stimulace (učení)
  • procesy → tělo a mysl = neoddělitelný celek
  • zkoumání mozku
• Roger Sperry – pozitronová emisní tomografie, funkční magnetická rezonance
• v Čechách – František Koukolík
• Charles Darwin – přirozený výběr, účelné projevy chování → William James – lid. chování je ovlivněno instinkty
• mentální procesy, které se v průběhu evoluce „osvědčily“, mají genetický základ = sociobiologie

 

Behavioristický přístup

• směr americké psychologie, hlavně v první polovině 20. století
• zakladatel John B. Watson – odmítl metodu introspekce jako nevědeckou a předmět studia psychologie omezil na objektivně pozorovatelná fakta, především na studium chování
• stimul (S) – reakce ® – lidská mysl je černá skříňka, k níž objektivními metodami vědeckého zkoumání nelze proniknout
• neřešili emoce a myšlení
• formování osobnosti bylo jasně dáno učením – odměny a tresty ze strany rodičů
• hlavní výzkumnou metodou byl experiment
• léta – sociálně-kognitivní teorie učení – předpokládali, že lidé nejsou pouhým produktem vnějších vlivů, ale mohou okolní prostředí aktivně modifikovat a vytvářet
  • např. Rotter, Bandura a Mischel
  • lidé si osvojují zásobárnu možných reakcí na různé životní situace na základě tzv. observačního učení – na rozhodnutí lidí se podílejí jejich hodnoty, očekávání a přesvědčení
• Ivan Petrovič Pavlov – klasicky podmíněné učení
• John Watson – introspekce nevědecká → výzkum chování
• Skinner – operantní podmiňování – výsky nebo absence odměn a trestů, duševní dění nebere vůbec v úvahu
• Tolman – „otec“ kognitivní psychologie – nesouhlasil s extrémním behav.

 

Psychodynamický přístup

• přicházejí s nevědomím – zkoumají nevědomé oblasti lidské psychiky
• zakladatel Sigmund Freud – všechny duševní prožitky a projevy chování mají svůj nevědomý motiv = princip determinismu
  • základní dynamické síly jsou nevědomé pudové impulsy – sexuální a agresivní
  • projevují se ve snech, chybných výkonech (přeřeknutí)
• vyvinulo se několik škol: ego-psychologie, britská škola objektivních vztahů, psychologie self
• Adler, Jung, Horneyová, Fromm, Sullivan
• současná psychodynamická psychologie považuje za hlavní zdroj psychopatologie poruchy interpersonálních vztahů v dětství
• experimentální metody, klinické kazuistické studie – málo průkazné

 

Fenomenologický přístup

• filosoficky a humanisticky orientovaný směr století, který se zabývá otázkami lidského svědomí, zodpovědnosti, osamělosti a intimity
• jde o pochopení lidské existence tváří v tvář smrti
• zdůrazňuje specificky lidské vlastnosti, kterými se liší lidé od zvířat
• předpokládá u člověka schopnost svobodné volby
• předmětem studia psychologie je prožívání
• hlavní metodou je introspektivní přezkoumávání nezkreslené vnitřní zkušenosti
• hlavní příčinou chování jsou subjektivní interpretace vnějších a vnitřních událostí, centrem lidské zkušenosti je vědomí
• Kierkegaard, Husserl, Heidegger
  • evropský směr – existenciální analýza, daseinanalýza
  • americký směr – humanistická psychologie
• k fenomenologické psychologii lze přiřadit konstruktivistická psychologie

 

Gestalt tvarová psychologie

• psychické jevy nejsou pokládány za sumu částí, ale vynořují se jako fenomény sui generis
• vůdčí osobností byl Max Weirtheimer, dále Koffka, Kohler
• gestalt psychologie se zaměřuje na zkoumání psychických fenoménů celostní povahy, a to s využitím introspekce
• psychické děje vystupují jako celky

 

Kognitivní přístup

• léta 20. století v USA
• Jean Piaget, George Miller, Noam Chomsky, Herbert Simon, Allen Newell, Ulrich Neisser
• chtějí-li psychologové pochopit chování, musí zkoumat vnitřní mentální události
• předmětem studia jsou mentální, především poznávací procesy
• lidskou psychiku chápe jako systém zpracovávání informací – zkoumá způsoby, kterými si utváříme mentální reprezentace okolního světa
• jedním ze zdrojů kognitivní psychologie je věda o počítačích a počítačová metafora
• metodami jsou kontrolované experimenty, počítačová simulace, vše v laboratorních podmínkách
• dnes spíše přirozené pozorování s cílem porozumět myšlenkovým procesům každodenních situací

 

Kulturní přístup

• psychologové si uvědomili, že přehlížení kulturních proměnných snižuje hodnotu jejich práce
• z kulturního hlediska je předmětem studia psychologie vliv sociálních faktorů, jakými jsou národnost, etnická příslušnost, socioekonomický status, gender, sexuální orientace atd.
• hlavním cílem kulturní psychologie je porozumět jedinečné zkušenosti příslušníků různých sociálních skupin, pochopit jejich subjektivní pohled na svět

 

Racionalismus vs. empirismus

• dva odlišné přístupy ke kog. psych.

1. filozofie – introspekce
2. fyziologie – empirické metody

• otázky – jsou psych. charakteristiky lidí vrozené, nebo získané?
• Platon (teorie forem) – realita není obsažena v předmětech, ale v idejích objektů existujících v našich myslích = racionalismus
• Aristoteles – realita existuje pouze ve světě konkrétních objektů, které vnímáme smysly = empirismus
• stol. – Descartes – racionalista (introspekce), Locke – empirista (zkušenosti prostřednictvím pozorování – tabula rasa)

18. stol. – Kant – dialektická syntéza = oba způsoby jsou důležité

 

Základní pojmy obecné psychologie

• psychika = souhrn duševních jevů během celého lidského života – uvědomujeme si pouze vědomí, ale ne nevědomí
• prožívání = sled uvědomovaných psychických zážitků
• chování = jakákoliv lidská tělesná aktivita
• 3 základní fenomény – psychické procesy, obsahy a stavy
  • procesy vedou ke vzniku psychických obsahů
  • k psychickým obsahům patří vjemy, představy, sny, vzpomínky, vědomosti a myšlenky
  • lidé si uvědomují obsahy, ne však děje, které ke vzniku obsahů vedly
  • psychické procesy jsou rychlé a proměnlivé, na rozdíl od psychických stavů, které jsou stabilní – jejich existence potvrzuje introspekce
  • stavy vědomí jsou podmínky či pozadí, na které probíhají psychické procesy a vytvářejí se obsahy
    • psychické stavy dočasné – nálada, únava
    • psychické stavy trvalé – relativně stálé podmínky psychického dění – úzkostnost
  • psychické procesy
    • kognitivní – vnímání, učením paměť, imaginace a myšlení; slouží k získávání informací
    • emocionální – slouží ke vzniku emocí
    • motivační – jsou to duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování
  • prožívání
    • je nepřetržitý tok psychických zážitků, který probíhá při různých stupních vnímání, bdělosti
    • rozum, cit a vůle jsou základní složky prožívání
    • předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla
    • prožívání má významný vztahový rozměr
    • důležitou dimenzí je časovost – čas
  • chování
    • jsou to reakce na různé situace
      • chování volní – jednání nebo aktivita, která směřuje k nějakému cíli a je řízená záměrem
      • chování mimovolní – vrození formy chování, například nepodmíněné reflexy
    • výraz neboli exprese je mimovolním behaviorálním projevem prožívání
    • Edward Tolman rozdělil chování na:
      • molekulární chování – fyziologické projevy (změny krevního tlaku, tepu)
      • molární chování – účelná behaviorální struktura ( pravidelné cvičení na piano)

Kognitivní modely

• kognitivní psychologie chápe lidskou psychiku jako systém zpracování a využívání informací
• teorie modulů od Fodora je příkladem kognitivního modelu mysli coby systému zpracování informací
  • tento systém má tři úrovně:
    • transdukce = transformace vnějších podnětů do podoby nervových impulsů
    • vstupní systémová úroveň = rozpoznání a zpracování informací; subsystémy druhé úrovně zpracovávají informace jako moduly, jejich fungování je autonomní
    • vyšší úroveň zpracování informací = mají přístup ke všem informacím, které kognitivní systém jedince obsahuje

Kognitivní procesy

• automatické – nevyžadují vědomou pozornost, probíhají paralelně bez zvláštního pořadí
• kontrolované – vyžadují vědomou kontrolu
• změna činnosti z vysoce vědomé na vysoce nevědomou = automatizace
• automatizace je ovlivněna opakováním – tzv. křivka postupného zpomalování – ze začátku je vliv procvičování značný, pak se postupně snižuje
• automatický výkon činnosti může narušit její vědomá kontrola
• habituace = přivykání na nějaký podnět – přestáváme ho vnímat
• dishabituace = změna známého podnětu nás donutí ho vnímat

Vědomí

• Searle: mentální fenomény mají 4 vlastnosti, které nezapadají do vědeckého pojetí světa:
  • existence vědomí
  • intencionalita – schopnost plánovat a záměrně jednat
  • subjektivita mentálních stavů
  • mentální kauzace
• filosofické vymezení pojmu vědomí:
  • problém vztahu mysli a těla – body mind problém
    • dva pohledy na tuto otázku: dualismus a monismus
  • dualismus
    • René Descartes
    • existence dvou odlišných substancí – hmotná substance (těla) a duševní substance (duše)
    • není zde možná interakce mysli a těla
    • vedlo to k vytvoření psychofyzického paralelismu, podle nějž tělesné a mentální procesy probíhají souběžně bez vzájemného ovlivňování
  • monismus
    • předpokládá existenci jedné podstaty, např. Spinoza, Lorenz
    • duše a tělo jsou dvě strany téže mince – identismus
    • další monistické teorie:
      • idealistická teorie
        • Berkeley, existuje pouze duchovní podstata, která vnímá a cítí
        • dnes mentalismus – svobodná vůle a záměrné jednání
        • neexistuje nic než myslící duch → fenomenologie (Husserl, Heidegger)
      • materialistické teorie

• • • • pokoušejí se objasnit existenci vědomí v termínech přírodních věd
      • epifenomenální pojetí – mentální procesy existují, ale nemohou mít vliv na tělesné procesy, protože jsou jen vedlejším produktem nervových dějů

 

Definice základních pojmů

• bdělost = vigilance – člověk vnímá, je při vědomí
• jasnot vědomí = lucidita – úroveň bdělosti, jak moc člověk vnímá
  • narkóza = uměle navozený stav bezvědomí
  • somnolence = snížená bdělost, chorobná ospalost
  • sopor = středně těžká forma bezvědomí
  • kóma = stav hlubokého bezvědomí, při narušení funkcí RAS, mizí v něm cyklus bdění a spánku
  • vegetativní stav = RAS je funkční, ale je vážně poškozena mozková kůra; pacienti mohou bdít, ale nic si neuvědomují
• uvědomování = člověk je schopen nejen pociťovat a prožívat, ale prožívané i sledovat, popisovat a hovořit o něm s druhými; vědomí toho, že jsme při vědomí; schopnost sebereflexe (pouze člověk)
  • podle Jamese je vědomí spojitý proud psychických zážitků, v němž nedochází k žádným ostrým přerušením – kontinuita vědomí je umožněna tím, že každý stav mysli je osobní
  • proměnlivost vědomí = myšlenku nelze zažít více než jednou – opakované zkušenosti mají odlišnou kvalitu
  • biologická účelnost vědomí = lidé jsou schopni věnovat pozornost jen malého úseku jejich světa, hlavním kritériem pro výběr podnětů je jejich důležitost- díky selekci podnětů mohou mít operace vědomí určitou logiku a mohou směřovat k logickým cílům
• Shanon – vědomí má 3 úrovně:
  • pociťování bytí = vyznačuje hranici mezi živým a neživým
  • mentální uvědomování = projevuje se tím, že jsme si vědomi myšlenek, které procházejí naší hlavou
  • reflektování = uvědomujeme si mentální operace, které provádíme

Funkce vědomí

• sledování sebe sama a okolí – na okolí se zaměřujeme tehdy, když se změní
• ovládání sebe sama a okolí – své aktivity provádíme tak, aby byly v souladu s vnějšími okolnostmi, představujeme si alternativní scénáře
• vědomí umožňuje jednat spíše reflektivně než reflexně (promýšlíme dopředu, nejednáme instinktivně)
• Penrose:
  • rozdělil vědomí na aktivní (svobodná vůle) a pasivní (uvědomování, vnímání barev a chutí)
  • podle něj je podstatným rysem vědomí porozumění
• vědomí je nositelem identity a disponuje řečovými prostředky
• důležitou roli hraje vnitřní řeč
• vědomí se podílí na komunikaci s jinými lidmi a na vytváření interpersonálních vztahů

 

Změněné stavy vědomí

• spánek
• drogy, hluboké dýchání, meditace, relaxace, hypnóza, excitace
• charakteristika:
  • kognitivní procesy jsou povrchnější a méně kritické
  • změny sebepojetí a vnímání okolí
  • často oslabeno řízení a inhibice chování

 

Neurologické výzkumy a teorie vědomí

• specializace mozkových hemisfér:
  • centrum řeči v mozku – dolní levá oblast čelního laloku, spánkový lalok levé hemisféry
  • motorická afázie = člověk rozumí tomu, co říkají ostatní, ale sám reaguje například jen slovem „tan“
  • senzorická afázie = řeč má normální rytmus, ale obsahuje nesmyslné slabiky či slova
  • apraxie = neschopnost provádět požadované pohyby
  • agnosie = potíže s rozpoznáváním známých objektů
  • intermanuální konflikt = protikladné chování pravé a levé ruky
• ačkoli obě hemisféry mohou zpracovávat senzorické podněty a řídit účelné motorické aktivity, pouze levá hemisféra u většiny lidí produkuje kompletní řeč a popisuje chování
• uvědomování závisí na možnosti řečových mechanismů v levé hemisféře dostávat informace z jiných oblastí mozku

 

Baarsova teorie globálního prostoru

• Bernard Baars
• obsahy vědomí se nacházejí v tzv. globálním pracovním prostoru
• zpracování informací – na zpracovávání informací se podílejí specializované nevědomé expertní procesory, které jsou v určité oblasti autonomní a efektivní
• výsledky jsou odesílány do GPP, který slouží ke zprostředkování aktivity nevědomých operací
• kontexty jsou předem dané koalice expertních procesorů, které mohou ovlivňovat hlavní zprávy, ale samy o sobě do GPP nevstupují – jedná se o nevědomé mechanismy, které drží obsahy vědomí v určitých mezích
• model jediného jeviště, na kterém se odehrávají vědomé mentální události

 

Pojmy

• kognitivní disonance
  • Leon Festinger
  • = stav vnitřního napětí, který vzniká, má-li člověk ve vztahu k témuž objektu dva rozporné postoje
  • př. lékař radí kuřákovi skončit → kuř. má dvě možnosti – přestat kouřit, nebo popřít / transformovat situaci
• kognitivní mapy
  • vizuální prostorová představivost – mapy málo přesné a nedetailní
  • Edward Tolman – pokusy se zvířaty
• kognitivní schema
  • Frederic Bartlett
  • = soubor propojených informací, jež jsou uloženy v paměti
  • Neisser – percepční cykly (změna schematu podle informací)

 

Nevědomí

• nevědomí lze definovat jako souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání
• Freud – nevědomé procesy lze rozdělit na:
  • deskriptivně nevědomé nebo předvědomé – informace a dovednosti, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí; probíhají v modu sekundárního procesu
  • dynamicky nevědomé – vzpomínky, fantazie a přání, jež se stávají vědomými až po překonání určitého odporu – odpor je projevem působení obranných mechanismů; probíhají v modu primárního procesu

 

Rita Atkinson

• podvědomí = probíhá zde povšechné zaznamenávání a vyhodnocování podnětů, z nichž si nakonec uvědomíme pouze malou část
• předvědomí = tvoří souhrn faktických i osobních vzpomínek a automatizovaných dovedností
• disociace = některé myšlenky se oddělí od vědomí a pracují nezávisle na něm

 

Robert Sternberg

• existuje vyšší a nižší úroveň vědomí
  • vyšší se snažíme dosáhnout pomocí drog a meditace
  • nižší úroveň je označována jako předvědomí nebo podvědomí
• svobodná vůle
  • ego-syntonní chování = je-li slučitelné s ideály subjektu a s jeho sebepojetím
  • ego-dystonní chování = projevy jsou neslučitelné se sebepojetím

 

Pozornost

 

• úzký vztah s vědomím
• uvědomujeme si jen omezené množství vnějších i vnitřních podnětů
• pozornost je mentální proces, jehož funkcí je vpouštět do vědomí omezený počet informací a chránit ho před zahlcením
• základní vlastností pozornosti je selektivita
• James definuje pozornost jako výběrové zaměření a soustředění vědomí na určité objekty a aktivity
• proces pozornosti má 2 fáze:

1. zaměření pozornosti – jeho podstatou je výběr důležitých podnětů, tato fáze je označována jako selektivní pozornost; obvykle probíhá nevědomě
2. soustředění vědomí – na určitý psychický obsah či mentální aktivitu

 

• pozornost ve vztahu k ostatním psychickým procesům:
  • dává se do vztahu i s jinými kognitivními procesy (paměť, učení, myšlení)
  • souvisí s emocionálními a motivačními procesy
• neurofyziologickým substrátem pozornosti je retikulární formace neboli retikulárně-aktivační systém RAS – systém nervových vláken – řídí stav bdělosti a aktivace org. a podílí se na propouštění senzorických informací do vědomí

 

Typy pozornosti

• P. Pavlov zkoumal tzv. orientačně – pátrací reflex, což je vrozené schéma chování (instinkt), jež je odezvou na změny okolního prostředí, především na novost a hrozbu
• bezděčná (pasivní) pozornost
• záměrná (aktivní) pozornost

 

Bezděčná pozornost

• nové podněty a podněty asociované s nebezpečím
• intenzivní, pohybující a měnící se podněty
• změny dobře známých podnětů
• nezvyklé podněty
• podněty kontrastující s okolím (př. u dopravních značek)
• podněty s osobním nebo sociálním významem

• zaměření pozornosti ovlivňují i emoce a motivy

 

Záměrná (volní) pozornost

• dvě mentální aktivity, na nichž se podílí záměrná pozornost:
  • ostražitost = snaha jedince delší dobu soustředěně sledovat percepční pole a dávat pozor na něco, co se může přihodit neznámo kdy
  • pátrání = aktivnější proces hledání informace – př. vyhledávání (přítomnost distraktorů, podnětů, které odvádějí pozornost od cílového podnětu), vyhledávání podle znaků (vyhledávání na základě charakteristiky) – teorie integrace znaků (Treismanová) = mechanismus tzv. útlumu znaků – potlačení irelevantních znaků; teorie podobnosti (Duncan a Humhpreys) = rozpoznání je tím těžší, čím více se znaky podobají

 

Vlastnosti pozornosti

• selektivita (výběrovost) = schopnost zaměřit pozornost na významné podněty a ignorovat bezvýznamné stimuly
• koncentrace (soustředěnost) = vyčlenění menšího počtu psychických obsahů, kterými se vědomě zabýváme
• distribuce (rozdělování) pozornosti = na několik různých podnětů
• kapacita (rozsah) pozornosti = jedním pohledem lze zachytit současně 4-5 podnětů (Miller 7±2)
• stabilita (stálost) = je určována časovým intervalem, v jehož průběhu jsme schopni sledovat jediný podnět
  • tzv. bodová fixace pozornosti má jen velmi krátké trvání – od 0,1 do 5 s.
  • fluktuace = (těkání) pozornosti
  • senzorická oscilace = slabý podnět, který se blíží prahové hodnotě

 

Selektivní pozornost

• podstatou selektivní pozornosti je výběr podnětů před jeho vstupem do vědomí
• priming v reklamě
• Cherry – fenomén koktejlového večírku a metoda stínění
  • pokud se snažíme poslouchat dva dialogy najednou, nejde to, vnímáme jen útržky
• teorie selektivní pozornosti:
  • můžeme informaci selektivně ignorovat dříve, než víme, co znamená – časná selekce
  • nebo teprve poté, co její význam rozpoznáme – pozdní selekce
• teorie:

• teorie filtru – Donald Broadbent
  • selektivní filtr působí už v receptoru
  • ale: schopnost postřehnout své jméno v rozhovoru, kterému nevěnujeme pozornost
• teorie selektivního filtru – Moray

• navazuje na Broadbenta, ale významná sdělení podle něj prorazí filtrem

• nová verze teorie filtru – model oslabující filtrace – Anne Treismanová
  • časná selekce vede jen k zeslabení podnětů (jako když zeslabíme rádio, které vysílá nezáživné zprávy)
• teorie jednoho zdroje – Daniel Kahneman
  • přesunutí pozornosti k určitému objektu vede k jejímu odpoutání od ostatních
• teorie pozdní filtrace – Deutschovi

• umístění filtru až za zpracování informací

• teorie syntézy – Neisser

• spojení předpozornostního a pozornostního filtru

 

Řízené a automatické zpracovávání informací

• pokud se nějakou činnost přeučíme, tj. častým opakováním dokonale naučíme, máme tendenci provádět ji bezděčně (automaticky)
  • tento jev lze demonstrovat na Stroopově úloze
  • tvoří ji série barev, které jsou vytištěny barvami, jež těmto názvům neodpovídají
• realizace neznámých aktivit vyžaduje volní úsilí
• čím lépe aktivitu provádíme, tím méně jí věnujeme pozornost

 

Poruchy pozornosti

• roztržitost = absolutní soustředěnost na vnitřní svět (zapomínání určitých předmětů)
• nadměrná fluktuace (těkavost) = každý nový podnět upoutá pozornost (u dětí hyperkinetická porucha)
• zúžení pozornosti (tunelové vidění) = v nebezpečných situacích se lidé soustředí jen na pár bezvýznamných detailů
• mnohé poruchy lze vysvětlit aktivací nevhodného schématu (scénáře) určité činnosti – u poruchy dojde k aktivaci nevhodného scénáře
• předvědomé zpracování informací – př. tzv. priming (podněcování)
• snažení se dostat informaci z předvědomé pozornosti – mít něco na jazyku

 

Spánek a snění

 

• přirozený psychosomatický stav, který provází snížení psychické i tělesné aktivity
• dochází o odpojení mozku a psychického dění od vnější reality
• probíhají v něm různé druhy mentálních aktivit, především snění
• sluch v pohotovosti (řazení podle důležitosti podnětů)
• obnovení tělesných a duševních sil

 

Cyklus bdění a spánku

• individuální rozdíly (6 až 10 hodin denně)
• cirkadiánní cyklus = je tendence k pravidelnému střídání větší a menší fyziologické, psychické a behaviorální aktivity – souvislost se střídáním dne a noci – 24 hodin
• narušení způsobuje rychlý přechod do jiného časového pásma

 

Průběh spánku

• nejprve velké tělesné pohyby a změny polohy těla
• následuje prohloubené dýchání a zavírání očí
• nastává hypnagogický stav, což je přechodní období klímání či dřímoty mezi bděním a spánkem
  • v tomto stádiu se objevují křeče
• REM = rapid eye movements – rychlé pohyby očí, Kleitman a Aserinsky, při probuzení v této fázi si většinou pamatujeme sny, zrovna se nám něco zdálo
• Kleitman a Dement – použití elektroencefalografu → zjištění změn ve spontánní elektrické aktivitě mozku (výsledkem je EEG)
• EEG
  • čilost – hodně beta – vln s vysokou frekvencí a nízkou amplitudou
  • relaxace – hodně alfa-vln s nízkou frekvencí a vysokou amplitudou
• spánek – 4 stádia:

1. stadium – usínací (hypnagogické)

• přechodné období mezi spánkem a bděním
• nepravidelné vlny s nízkou amplitudou – theta-vlny

2. stadium – lehký spánek

• větší a pomalejší vlny přerušované spánkovými vřeteny
• snížení svalového napětí

3. stadium – hluboký spánek

• delta-vlny – pomalé s velkou amplitudou
• pokles srdeční a dechové frekvence
• postupné změlčování (spolu s prohlubováním trvá asi 90 min)

4. stadium – hluboký spánek

• převládají delta – vlny
• pokračuje pokles dechové a srdeční frekvence, prohlubuje se svalová relaxace a chybí oční pohyby
• po skončení 4. stádia se jedinec znovu vrací do stádií 3 a 2, celý cyklus trvá asi 90 minut
• teprve po jeho skončení nastává páté stadium spánku REM spánek – rychlé pohyby oční, všechna ostatní stádia můžeme označit jako non-REM spánek
• během noci se fáze hlubokého spánku opakuje zhruba čtyřikrát

 

REM-fáze spánku

• mozková aktivita se podobá aktivitě v bdělém stavu
• živé a bizarní sny (každou noc se zdá člověku 4-5 snů a to i v non – REM fázi)
• Michel Jouvet označil REM spánek jako paradoxní spánek, který se výrazně liší od ostatních údobí, o nichž hovoří jako o ortodoxním – pravém spánku
• někteří vědci REM fázi nepovažují za spánek, ale za třetí stav existence

 

Spánková deprivace

• narušení koncentrace pozornosti
• vznik mikrospánků
• snová deprivace (teorie psychické potřeby snu)
• nespavost (dlouhé usínání a časné probuzení)

 

Snění

• hypnagogické představy = pseudohalucinace
  • někdy se spontánně vynořují v prvním stádiu spánku, ve stavu dřímoty
  • nejčastěji se to stává, když se člověk zabývá delší dobu jednotvárnou činností (například sbírání hub)
  • ve vzdálenosti asi jeden metr uvidí při usínání houby
  • je však uchováno testování reality, to znamená, že osoba ví, že to není skutečné
• sny
  • nelze je odlišit od skutečnosti – živost, je narušeno testování reality
  • výrazné emoční zabarvení

• teorie snění – proč se lidem zdají sny?
  • fyziologické hledisko
    • lidský mozek je aktivní systém, schopný vytvářet a analyzovat vlastní informace; před započetím REM fáze se mozek sám zapne, dochází k vnitřní aktivaci
    • McCarley a Hobson – hypotéza aktivace-syntéza
  • psychodynamické hledisko
    • Freud – Výklad snů
      • obsah snů se týká přání a myšlenek z nevědomí
      • tyto nápady tvoří latentní (skrytý) snový obsah – sny jsou zamaskovaným pokusem o jeho realizaci
      • přeměnu skrytého obsahu snu v jejich manifestní (zjevný) obsah provádí tzv. snová cenzura
    • Jung – archaičnost snů
      • sny napomáhají lidské osobnosti k individuaci a celistvosti – Jung zde hovoří o kompenzační funkci snu
      • Jung popsal výklad snu na rovině subjektu
    • kognitivní hledisko
      • sny jako proces zpracování informací, podle nich nemají žádný psychologický význam

 

 

Vnímání a poznávání

 

Senzorické procesy

• vnímání = percepce; systém některého smyslu = percepční modalita
• reakce lidských smyslů na změny stimulace
• Wilhelm Wundt – rozlišoval čití a vnímání
  • čití = nedělitelné jednotky zkušenosti, které charakterizuje určitá kvalita a intenzita
  • počitek – například tón nebo červená barva
  • vjemy vznikají na základě kombinace jednotlivých počitků
• senzorická modalita = záleží na kvalitě psychických jevů zprostředkovaných jednotlivými smysly
• dnes:
  • čití = proces získávání syrových informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulsů, které mozek dále využívá
  • percepce = je organizace a interpretace senzorických informací, která nám umožňuje pochopit jejich význam
• zkoumání v 19. stol. – psychofyzika – Ernst Weber a Gustav Fechner, Herman von Helmholtz

 

Obecná charakteristika smyslových orgánů

• čití probíhá ve smyslových orgánech neboli analyzátorech, které se skládají z receptorů, dostředivého nervu a příslušné senzorické oblasti v mozku
• základní vlastností receptorů je citlivost – senzitivita vůči změnám vnějšího prostředí
• senzorická adaptace = pokud se změní kvalita či intenzita podnětu, receptorové buňky na to citlivě reagují – ALE senzitivita smyslových orgánů vůči déletrvajícím neměnným podnětům se naproti tomu rychle snižuje
• receptorové buňky reagují na různé podněty:
  • vlnění vzduchu, chemické látky ve slinách atd.
• podnětové prahy – Weber a Fechner:
  • dolní / absolutní podnětový práh = nejnižší intenzita podnětu, které vede k vytvoření počitku
  • horní podnětový práh = nejvyšší intenzita podnětu, na kterou analyzátory reagují
    • taková změna velikosti podnětu, kterou je čl. schopen zaregistrovat v 50 % pokusů
    • nejmenší rozlišitelný rozdíl → při vyšší intenzitě podnětu se rozlišovací schopnost snižuje (W zákon)
  • W-F zákon – vzrůstá-li intenzita podnětu aritmetickou řadou, roste intenzita počitku řadou geometrickou – P= intenzita počitku a I= int. podnětu, k= W konstanta

 

Teorie adaptační úrovně Harryho Helsona

• snížení citlivosti smyslových orgánů je důsledkem déle trvající stimulace
• senzitivita smyslových orgánů není stabilní, ale mění se na základě působení předchozích podnětů
• adaptační úroveň (nivó) je úroveň stimulace, které jsme přivykli – slouží jako nulový bod, kdo kterého se odvíjí posuzování dalších podnětů
• pokus s pravou a levou rukou a studenou a horkou vodou

Transdukce

• receptory tvoří nervové buňky a každý receptor reaguje na určitý druh fyzikálních, chemických či biochemických podnětů
• každý z receptorů musí přeložit podněty do podoby nervových signálů, které jsou přiváděny do mozku – tato transformace podnětů se nazývá transdukce

 

Smyslové orgány

• exteroreceptory – přinášejí informace z vnějšího prostředí
  • zrak, sluch, chuť, čich a hmat
  • veškeré informace jsou získávány na základě tzv. proximálních vzorců, které vzdálené objekty vysílají k příslušným smyslovým orgánům
• interoreceptory – přinášejí informace z vnitřního prostředí
  • dělí se na:
    • proprioreceptory = registrují polohu, pohyb a rovnováhu těla
    • visceroreceptory = zaznamenávají vnitřní změny související s trávením, dýcháním, vylučováním atd.

 

 

Zrak

• zrakovým podnětem je elektromagnetické vlnění, na které sítnice oka citlivě reaguje
• mnoho druhů elektromagnetického záření, každé má svoji vlnovou délku, což je vzdálenost mezi vrcholky dvou sousedních vln
• zrak reaguje na 350 až 750 nanometrů
• recepčním orgánem je sítnice (retina), světlo vstupuje do rohovky a světelné paprsky se zde ohýbají
• proces zaostřování světla na sítnici dokončuje čočka, která může měnit svůj tvar – tento proces se nazývá akomodace čočky
• světlo → rohovka → zornice (velikost se mění na základě intenzity světla) → čočka (akomodace) → sítnice (tyčinky – noční černobílé vidění, čípky – barevné vidění)
• žlutá skvrna – největší soustředění čípků (vidění detailů)
• okraj sítnice – málo čípků → periferní vidění
• tyčinky a čípky obsahují chemické látky pohlcující světlo, tzv. fotoreceptory
• nervové vzruchy vznikající na sítnici jsou optickými nervy přiváděny do primární zrakové oblasti mozkové kůry v zadní části týlního laloku

 

• zraková adaptace na světlo a tmu:
  • adaptace na světlo – snížení senzitivity zrakových receptorů při změně osvětlení od slabého k velmi silnému
  • adaptace na tmu – zvýšení senzitivity zraku při snížení osvětlení
    • adaptační procesy se podílejí na vzniku paobrazů = senzorické fenomény, ke kterým dochází při rozdílné stimulaci různých oblastí sítnice (díváme-li se 15 sekund upřeně na tmavý kruh a pak koukneme na bílou plochu, vnímáme šedý obraz)
  • stálé oční pohyby = sakády

 

Barevné vidění

• barvy jsou subjektivní psychickou lidskou zkušeností
• záleží na vlnové délce, amplituda určuje jasnost barvy – čím je amplituda větší, tím jasnější se barva zdá být
• Newton – barevné spektrum je tvořeno monochromatickými barvami
• fenomény ohledně barevného vidění:
• míšení barev
  • směsí zeleného a červeného světla získáme žlutou barvu
  • komplementární barvy – modrofialová a žlutá, zelená a červená
  • dva druhy míšení barev:
    • aditivní – vzniká nový vje, který neodpovídá žádné z čistých vlnových délek, např. na tomto principu je založena televize, pointilismus
    • subtraktivní – když se dohromady míchají vodové barvy

• paobraz

• pozitivní následný obraz (přetrvává vjem reálné barvy) → negativní následný obraz (v komplementární barvě: modrá-žlutá, červená-zelená)

 

• barvoslepost

• trichromati – normální
• dichromati – nerozlišují komplementární barvy
• monochromati – černobíle

 

• Purkyňův fenomén

• tyčinky citlivější než čípky
• čití se posunuje od červeno-oranžovo-žluté části spektra k zeleno-modro-fialové
• při denním světle se červený podnět jeví jako světlejší než modrý, zatímco při stmívání se modrý podnět jeví jako jasnější než červený

 

Teorie barevného vidění

• Young-Helmholtzova trichromatická teorie
• Heringova teorie protikladných procesů – barevné vidění je dvoustupňový proces

 

Sluch

• vnější, střední a vnitřní ucho
• sluchový receptor = Cortiho ústrojí ve vnitřním uchu
• Cortiho orgán je vybaven vláskovými řasinkovými buňkami což jsou vlastní sluchové receptory
• vnímání frekvence od 20 do 20 000 Hz (pod jsou infrazvuky a nad ultrazvuky)
• amplituda = hlasitost – nad 90 dB jsou zvuky stresory, zvuky nad 125 dB vedou ke ztrátě sluchu
• výška zvuku je dána frekvencí zvukových vln
• amplitudu zvukové vlny určují změny tlaku vzduchu
• hlasitost zvuku je vyjádřená v belech nebo decibelech
• teorie slyšení
  • rezonanční teorie
  • frekvenční teorie

 

Čich

• podnět = molekuly chemických látek rozptýlené ve vzduchu
• senzor = čichová membrána se speciálními buňkami = řasinkami (obklopeny sekretem nosní sliznice)
• důležitý při dotváření chuti jídla

 

Chuť

• receptory v chuťových pohárcích (dospělí asi 10 000)
• na jazyku jsou rozmístěné papily
• chuťovým podnětem jsou chemické látky rozpuštěné ve slinách, ve vodě i jiných tekutinách
• 4 základní druhy chutí: sladká (špička), slaná (boky vpředu), hořká (zadní), kyselá (boční zadní)
• adaptace
• změna chuťových preferencí v průběhu života

 

Hmat

• dotek, tlak, teplo, bolest
• centrum v temenních lalocích
• receptory dotyku = Meissnerova tělíska
• receptory tlaku = Pacciniho tělíska
• termoreceptory – chlad = Krauseho tělíska
• termoreceptory – teplo = Ruffiniho tělíska
• rychlá adaptace
• adaptace na bolest je velmi malá, opak ale říká Melzackova vrátková teorie
• intenzitu bolesti dále regulují tzv. endogenní opiáty = endorfiny a enkefaliny, uvolňované nervovým systémem

 

Proprioreceptory

• pohyb, poloha a rovnováha lidského těla
• malý podíl vědomí
• kinestetické (pohybové) receptory
• vestibulární aparát – nachází se ve vnitřním uchu
  • dva druhy vestibulárního čití:
    • první přináší informace o rychlosti a směru otáčení těla – tvoří ho polokruhové kanálky ve vnitřním uchu vyplněné lymfatickou tekutinou
    • druhý registruje údaje o gravitaci a o pohybech těla dopředu a dozadu, nahoru a dolů – jeho sídlem jsou dva vestibulární váčky

Vnímání

• percepce, percepcio = vnímat; vnímání = organizace, interpretace senzorických informací (podnětů); výsledek = vjem
• vnímání se skládá ze dvou kroků → vyčlenění celků a rozpoznání + pojmenování
• lidé mají tendenci k hledání smysluplnosti → doplňujeme chybějící (uděláme si z toho celek)

Teorie percepce

1. konstruktivní mentální děj (vnímání je ovlivněno prožitky a zkušeností)
   • George Berkeley = při vnímání nevědomě využíváme dřívějších zkušeností → vždy více vodítek než jen senzorický vjem (to, že je něco daleko nepoznávám jen podle očí)
   • Hermann von Hemholtz = nevědomé usuzování (to že si dotvořujeme celek) → neuvědomujeme si to (jde to z předešlých zkušeností)
   • Irving Rock = všechny vjemy vznikají jako konec nevědomého usuzování (tzv. inteligentní vnímání = ke tvorbě vjemu využíváme inteligenci/aktivní myšlení, myšlení a učení)

2. přímá percepce (nezávislá na zkušenosti, vrozené vzorce) = vrozená senzitivita (citlivost k daným senzorickým podnětovým vzorcům)

• James Gibson = nevědomé usuzování nepotřebujeme, neboť vše podstatné je již součástí senzorických podnětů
• gradient struktury – struktura krajiny nám dává jasná vodítka, co je blíž nebo dál, nepotřebujeme o tom už přemýšlet

3. střed = máme již vrozené percepční dispozice/programy (např. dítě se lekne, když slyší najednou něco nového) → pro jejich rozvoj důležité senzomotorické zkušenosti
   • Jean Piaget = potvrzuje tuto teorii → strkání předmětů do úst u malých dětí; pouze zraková zkušenost nestačí (musíte mít i nějakou motorickou zkušenost)

Teorie percepce

 

• odspodu vzhůru /vzestupně – nejdříve je vnímán tvar a fyzikální uspořádání, poté je věnována pozornost detailům
  • teorie šablon – jev poznáme tak, že ho porovnáme s množstvím uložených šablon, ALE: schopnost transpozice
  • teorie prototypů – integrace nejcharakterističtějších znaků
  • teorie korelace znaků – globální znaky (určují tvar celku) a lokální znaky (určují podrobnosti)
  • teorie poznávání na základě složek – rozložení do geonů
• shora dolů / sestupně
  • efekt kontextu (souvislosti)

 

• čtení kombinuje oba procesy – percepční zpracování informací – lexikální a sémantické
  • lexikální – identifikace písmen a slov
  • sémantické – smysl textu jako celku

 

• efekt nadřazenosti slov – lidé snadněji rozpoznají jednotlivá písmena, jsou-li součástí slov

Organizace percepčního pole

• celek vtiskuje svůj tvar částem (gestalt) – Wertheimer
• percepční pole = pole naší pozornosti → to kolem nás, co vnímáme a nevědomě je členíme
• existence tzv. tvarových zákonů:
  • zákon centrace
• nejsme schopni rozprostřít pozornost na celé pole, koncentrace jen na jedno místo (ne jen u zraku, ale i u ostatních smyslů)
• figura – pozadí (Rubin)
• reverzibilní figury – figura se může stát pozadím a naopak
  • zákon pregnantnosti (přesnosti)
• neukončené, nedokonalé a nesymetrické obrazy vnímáme jako dokonalé
  • zákon proximity (blízkosti)
  • zákon kontinuity (návaznosti)
  • subjektivní kontury
  • zákon podobnosti
  • zákon společného osudu
  • zákon uzavřenosti (symetrie)
    • to, co je ohraničeno uzavřenými konturami, vnímáme jako celek
  • organizace percepčního pole: figura x pozadí (popsal Edgar Rubin)
    • reverzibilní figury (Rubínova figura, Necherova krychle) → kdyby vjemy nebyly již nějak zpracované, nemohli bychom tyto obrázky vnímat dvojmo (jako vázu a obličeje), ale vnímali bychom je jako jeden velký obrázkový celek

 

Detektory rysů v mozkové kůře

• jak mozkové neurony organizují senzorickou zkušenost?
• David H. Hubel, Torsten N. Wiesil → Nobelova cena za tyto objevy)
• 3 typy korových buněk, které reagují na vizuální podněty:
  • jednoduché buňky – reagují jen na podněty → např. tmavé/světlé, informace přivádění do komplexních buněk
  • komplexní buňky – zpracovávají a koordinují informace (oblast zrakového pole, kde se evokuje nervový vzruch)
  • hyperkomplexní buňky – reagují jen na specifické podněty (jen na úhel 45%)
    • všechny korové buňky se nazývají detektory rysů
  • obraz předmětů se utváří teprve v mozku, respektive ve vědomí → rozpoznání (pojmenování objektu)
  • rozpoznávání je pochopení významu percipovaných objektů a jejich pojmenování
  • transpozice = schopnost rozpoznat určitý smysluplný celek, i když je znázorněn jinými způsoby (trojúhelník poznám v jakékoliv velikosti)

Analýza rysů

• analyticko-syntetická teorie
• vnímání je dvoustupňový proces – nejdříve mozek věci rozloží a pak je dá do celku
• Biederman – rozdělení na základní geometrické tvary – geony
  • konekcionistický model – vnímání je výsledkem paralelního zpracování informací

 

• procesy postupující shora – dolů
• proces postupující zdola-nahoru
  • začíná u malých komponent a přechází k větším (nejprve písmena, pak slova, věty)
• proces postupující shora-dolů
  • začíná se u celostních mentálních reprezentací, uložených v paměti, jež jsou propojeny s aktuálními senzorickými informacemi; zakládá se to na zkušenosti
• vliv kontextu na percepci – dřívější zkušenosti s určitými objekty vedou ke vzniku percepčního očekávání, které ovlivňuje rozpoznávání objektů i jeho rychlost (potkám učitele v cizině a říkám si, co tu dělá)
• efekt nadřazenosti slov – jednotlivá písmena jsou k rozpoznání snáze, když jsou začleněna do slov = Reicher-Wheelerův efekt
• vnímání jako řešení problému – Irvin Rock, percepční systém vychází při rozpoznávání z určité percepční hypotézy, která je ověřovaná na základě působících podnětů, což vede k jejímu přijetí či zamítnutí
• vznik pareidolie – Rorschachův test
• halucinace – selhání percepčního procesu zdola-nahoru

 

Prostorové vidění, vidění hloubky

Monokulární vodítka

• interpozice – je překrývání objektů v percepčním poli, blízké předměty brání výhledu n vzdálenější předměty
• lineární perspektiva – přibližování se dvou rovnoběžných linií ve větší vzdálenosti (př. koleje)
• atmosférická perspektiva – vzduch obsahuje prach, kouř, proto vzdálenější objekty vidíme zamlženě, méně jasně
• relativní velikost – menší objekty vnímáme jako vzdálenější
• relativní výška – nacházejí-li se v percepčním poli dva stejné objekty, ten, který je výš, vnímáme jako vzdálenější
• gradient struktury – přejíždíme-li po krajině, dochází k plynulým změnám vnímané členitosti povrchu
• pohybová paralaxa – pokud se z jedoucího auta zaměříme na fixační bod, předměty, které jsou blíž než tento bod, se zdají pohybovat rychleji v opačném směru, než ty, které jsou dál

 

Binokulární vodítka

• rozdělujeme dvě binokulární vodítka, pomocí nichž lidská mysl využívá senzorické údaje z obou očí
• binokulární konvergence – díváme-li se na bližší předmět, oči se stáčejí směrem k sobě, při pohledu na vzdálenější je tomu naopak
• binokulární disparita – když se díváme jen jedním okem, něco chybí – prostorové vidění máme díky tomu, že každé oko přijímá trochu jiný obraz
• diplopie – dvojité vidění v podnapilém stavu

Vnímání pohybu

skutečný                                  

            zdánlivý

• při vnímání skutečného pohybu existuje několik možností:

1. objekt se pohybuje po nehybném pozadí
2. nehybný obraz objektu, ale pohybuje se pozadí (letící mraky)
3. při chůzi se nepohybuje okolí, ale obrazy prostředí přebíhají přes sítnici

– selektivní adaptace = při delším sledování určitého pohybu se senzitivita vůči němu snižuje

4. vnímání biologického pohybu

• na pohybující se hadici v trávě, která vypadá jako had, reagujeme hodně rychle

 

 

• vnímání zdánlivého pohybu:

1. stroboskopický pohyb

– dva zrakové podněty v rychlém časovém sledu

– př. neony

– Max Wertheimer demonstroval tento jev s pomocí přístroje zvaného stroboskop a označil ho jako fí-fenomém

2. fí-fenomén

– sekvence nehybných obrazů se jeví jako pohyb

– př. filmový pás (24 obr./sek.)

3. indukovaný pohyb

– když sledujeme malý předmět, který se nehýbe, na velkém pozadí, které se hýbe pomalu

– např. měsíc a plující mraky – zdá se, že se pohybuje měsíc, mraky

– indukovaný pohyb sebe sama – stojíme na mostě a ten se jakoby pohybuje proti proudu řeky (vznik z percepční únavy)

4. autokinetická iluze

– v tmavé místnosti svítí bodové světlo a po nějaké době se zdá, že se pohybuje – způsobeno sakádami – drobnými pohyby okohybných svalů

 

Stálost (konstantnost) vnímání

• je to percepční vlastnost, která umožňuje vnímat vlastnosti předmětů (tvar, barva, jas, velikost) nezávisle na jejich vzdálenosti, osvětlení, nebo úhlu pohledu
• veškeré informace o objektech získáváme na základě proximálních podnětových vzorců, které tyto předměty vysílají k našim smyslům
• například slon je velký, i když ho pozorujeme z dálky
• několik mechanismů:
• stálost tvaru
  • tvar je neměnný
  • dveře jsou obdélníkové, i když jsou otevřené
• stálost barvy
  • trávu za západu slunce vidíme stále jako zelenou
• stálost jasu
  • jasnost vnímáme jako neměnnou
  • percepce se opírá o srovnání s množstvím světla odraženým okolními předměty
  • bílý papír se nám bude zdát vždy jasnější než kus uhlí
• stálost velikosti
  • Emmert – percipovaná velikost objektu se rovná násobku jeho vnímané vzdálenosti a velikosti sítnicového obrazu
  • částečně se na vnímání obrazu podílí učení

 

Percepční iluze

• existuje rozdíl mezi percepčními a fyzikálními iluzemi
  • fyzikální – ponoření hole do vody, zdánlivě se ohýbá
  • percepční klamy jsou naproti tomu zkreslené vjemy, které pynou z nervových a psychických procesů
• opticko-geometrické klamy: 150
  • Muller-Lyerova iluze – šipka
  • Heringova iluze – rovnoběžky vypadají, jako když jsou zakulacené
  • horizontálně-vertikální iluze – svislé úsečky vnímáme delší než vodorovné
  • vliv kontrastu
  • Ponzova iluze – lineární perspektiva
  • iluze měsíce – vidíme-li ho nad obzorem, připadá nám mnohem větší

Individuální rozdíly ve vnímání

• percepční očekávání
  • do každé situace vstupujeme s určitým očekáváním, co v ní budeme vnímat
  • Paris in the the spring
• kognitivní styl
  • kognitivní styl je individuální způsob zpracovávání informací
  • existuje několik poznávacích stylů, které se projevují v oblasti vnímání:
  • dva způsoby, které lidé využívají při zpracovávání vnějších podnětů:
    • lidé závislí na poli – mají tendenci vnímat okolní prostředí jako celek
    • lidé nezávislí na poli – vnímají prvky okolního prostředí jako zřetelně oddělené a všímají si charakteristických rysů
  • kognitivní styl vyostřování/uhlazování
  • Jung rozlišil 4 základní psychické funkce – myšlení, cítění, intuici a vnímání
    • intuice a vnímání jsou funkce iracionální
    • rozlišil intuitivní typ a percepční typ
  • motivace
  • sociální hodnota předmětu ovlivňuje vnímání jeho velikosti
    • chudým dětem se zdají mince větší než těch, kteří žijí v blahobytu
  • ovlivnění silnými vnitřními pohnutkami
  • využito v psychologii reklamy
  • osobnost
    • předpoklad – do nejasných podnětů člověk promítá některé aspekty svého vnitřního života
    • projekce – je to obecný psychický proces, který vede k přenášení různých subjektivních obsahů i dějů na objekty vnějšího světa
    • projekce se označuje jako externalizace a je totožná s termínem shoda-dolů
    • mechanismus projekce – vliv při vzniku halucinací – důkaz, že lidská psychika dovede vytvořit vjemy, aniž by docházelo ke stimulaci smyslových orgánů
  • percepční obrana
    • na vědomé úrovni – odvracení se při odběru krve
    • mechanismus popření – chrání jedince před vnímáním nepříjemných podnětů v okolním světě (partner nereaguje na známky nevěry toho druhého, dozví se to až jako poslední)

 

Vliv předběžných podnětů na vnímání

• podprahové vnímání – Anthony Marcel
• priming – předběžné slovo a cílové slovo
• podle Zajonca podprahové vnímání ovlivňuje sympatie k určitým objektům – ukázal jim určité objekty a ony je pak reprodukovaly, aniž by si uvědomily, že je viděly = efekt pouhého vystavení

 

Imaginace

• intenzivně se jí do příchodu psychologie zabýval asocianismus (asociační zákony)
• Thomas Brown – přidal sekundární zákony = živost, novost a častost – čím je asociace novější, čím častěji a čím silnější je její emoční přízvuk, tím snadnější je její vybavení
• Francis Galton – první výzkumy imaginace – je rozložena v populaci podobně jako inteligence, u sourozenců větší podobnost představ, značné individuální rozdíly
  • ve schopnosti vytvářet představy existují značné individuální rozdíly
• po vzniku behaviorismu se výzkum imaginace na čas zastavil

 

• hypotéza dvojího kódu – Paivio x výroková hypotéza – Anderson a Bower – propoziční hypotéza = naše mentální reprezentace se spíš podobají abstraktní formě výroků (Pylyshyn) – slova i obrazy jsou kódovány výrokem
  • výrok = význam, který je podkladem zvláštního vztahu mezi pojmy
  • představy jsou epifenomeny, druhotné jevy, jiných kognitivních procesů
• omezení analogových představ – př. dvojznačné obrázky

 

Základní pojmy

• pamětní představy
  • podněty z vnější reality
  • obraz předmětu se objevuje ve vědomí, i když už není příslušný předmět vnímán
• fantazijní představy
  • z vnitřních zdrojů, někdy intence, často vznikají spontánně (ovlivněny vzpomínkami)
  • představy událostí, které jsme nikdy neprožili
  • použití jen takových elementů, které pronikly do vědomí jako vjemy
    • aglutinace – spojování částí (př. kentaur)
    • zvětšování/zmenšování (obři, trpaslíci)

 

• představivost = psychický proces, který vede ke vzniku pamětních představ, jež jsou mentálními reprezentacemi dřívějších senzoricko-vjemových, popřípadě citových zážitků
  • utváření se hlavně na základě podnětů z vnější reality
• fantazie = je děj, jehož výsledkem jsou představy, jež nejsou pouhou reprodukcí dříve vnímané skutečnosti, ale je v nich něco pozměněného nebo nového
  • utváření se na základě podnětů z vnitřních zdrojů

 

• funkce imaginace v psychickém dění:
  • tvorba mentálních reprezentací vnějšího světa
  • primární funkce – schopnost emancipovat se od vnější reality tím, že vytváří zvláštní prožitkové fantazijní struktury, nabízení alternativy k realitě – nápomocné při udržování duševní rovnováhy
  • sekundární funkce – uplatnění v lidské činnosti (zejména v tvůrčí) – vytváření alternativního modelu vnějšího světa

 

Kognitivní přístup k imaginaci

Představivost a paměť

• metoda umístění = metoda loci
  • vytvoření si dokonalé kognitivní mapy a umístění představ; Yatesová
• vliv neobvyklosti představ na zapamatování – efekt bizarnosti (vytváření zřetelnějších pamětních stop)
• metapaměť – Winograd a Soloway označili soubor přesvědčení, která si lidé vytvářejí o fungování své paměti, jako metapaměť
  • její součástí je domněnka, že si lidé lépe zapamatují, když odloží věc na neobvyklé místo, než na obvyklé
  • zjistili však, že neobvyklost nijak nepřispívá ke vštípení vzájemných vztahů a souvislostí

 

Paiviova teorie dvojího kódování

• Paivio předpokládá, že v lidské mysli existují dva základní systémy zpracování informací, a to verbální a neverbální (imaginativní)
• tyto systémy umožňují vybavení si informací
• informace jsou v paměti uloženy ve slovní nebo imaginativní podobě
  • jednotkami verbálního systému jsou logogeny, obsahující informace potřebné k vytváření slov
  • neverbální systém tvoří imageny, obsahující informace potřebné k vytváření představ odpovídajících různým senzorickým modalitám
• Paivio zjistil, že konkrétní slova jsou obvykle kódována ve verbálním i imaginativním systému, zatímco abstraktní slova jsou kódována pouze verbálně

 

Analogová škola

• zaměřuje se na výzkum lidské imaginace
• Stephen Kosslyn zkoumá především vizuální představy a lidskou schopnost vidět je vnitřním zrakem v pomyslném psychickém prostoru
• neurologické výzkumy – v mozku existují dva různé systémy, které se podílejí na vytváření mentálních reprezentací vizuálních informací
  • systém „kde“
  • systém „co“
    • systém „kde“ – vizuální prostorová představivost
      • parentální laloky
      • prostorové vztahy
    • systém „co“ – vizuální objektivní představivost
      • temporální laloky
      • druh a kategorie vnímaných předmětů
    • prohlížení představ = scanning
      • má klokan krátký nebo dlouhý ocas?
    • mentální rotace představ (Shepard)
      • jak vypadá písmeno E ležící naznak?
    • transformace představ
      • představa sebe v domácím oblečení a pak ve večerních šatech
    • kognitivní mapy (Tolman)
      • prozatímní a proměnlivé, podílí se vizuální prostorová představivost
      • jak se dostanu z nádraží domů?

 

• kritika analogové školy – představy jsou pouhým vedlejším produktem (epifenoménem) psychického dění, v němž dominují různé formy jazykového vyjádření
• význam představivosti lze ale těžko popřít

Eidetické představy

• děti jsou lépe vybaveny k tvorbě a uchování mentálních představ než dospělí
• dospělí s eidetickými představami – fotografická paměť
• eidetické představy – vysoce přesný druh představ, které se uchovají i několik minut po ukončení vnímání podnětu

 

Imaginace ve vztahu k jazyku

• formy figurativního (obrazného) jazyka
  • metafora – nahrazení pojmu na základě tvarové nebo jiné podobnosti (předchůdcem je přirovnání)
  • metonymie – vznik na základě vnímání spojitosti (př. král – koruna)
  • synekdocha – nahrazení celku za část

 

Představy a vyprávění

• např. bezděčné doprovodné představy při četbě románu
• reproduktivní fantazie

 

Imaginace jako kognitivní proces

• teorie rozmanitých inteligencí – Hovard Gardner
  • považuje prostorovou inteligenci za samostatnou komponentu lidských poznávacích schopností, která se projevuje dobrou orientací v prostoru a snadným vytvářením vizuálních představ
• vizuální myšlení – kombinace prostorové a objektní představivosti

 

Psychodynamické teorie imaginace

• psychodynamika – fantazie a její produkty (nevědomé pohnutky)
• Freud – hnacím motorem představ jsou pudová přání, která se během psychosexuálního vývoje postupně vyčlenila z biologicky daných, nediferencovaných pudových sil
  • cenzura provádí transformaci do tzv. pudových derivátů, které lze na rozdíl od pudových přání vyjádřit slovy
  • některým derivátům se nedaří proniknout do vědomí, zůstávají v předvědomí a ovlivňují naše chování = tzv. nevědomé fantazie
  • sublimace – přetvoření pudových derivátů do podoby uměleckých děl, i v údobí latence (od 6 roku do puberty – nevyužitá pudová energie)
• Freud – při tvůrčí práci je dosaženo smíření principů slasti a reality (já – ego) → vznik tzv. ego-psychologie – psychologický směr, jejímž důležitým teoretickým námětem je popis funkcí já (ega) při adaptaci vůči vnějšímu světu
• Hartmann – syntetická funkce ega – umění není jen fantazírování, má také určitý řád
• Kris – adaptivní regrese (regrese ve službách ega) = průniky neregulovaných myšlenek do vědomí (často během psychóz)
  • elaborace = využití pudů během raných etap tvůrčího procesu

 

Ontogenetické kořeny lidské tvořivosti

• psychologové se domnívají, že kořeny lidské tvořivosti je důležité hledat v období předškolního věku, kdy je fantazie důležitou součástí psychického dění
• Piaget – vývoj fantazie začíná v předškolním věku a předchází vývoji logického myšlení – myšlení je v tomhle věku výrazně egocentrické = děti chápou jevy vnějšího světa ze svého subjektivního hlediska
  • rysy tohoto myšlení:
    • antropomorfizace – přisuzování neživým bytostem lidské vlastnosti a prožitky
    • magičnost / omnipotence – přesvědčení dítěte, že jeho slovo nebo myšlenka mý výkonnou moc (dítě nerozlišuje své přání a čin, když si něco přeje a stane se to, mívá pocit viny, nebo vítězství)

 

Fantazie z hlediska Jungovy analytické psychologie

• nejhlubší vrstva nevědomí = kolektivní nevědomí – tvorba archetypů ze zkušeností lidstva
• přihodí-li se něco v životě, vede to k aktivaci archetypu
• archetyp formuje a usměrňuje lidskou psychickou energii (Kant)
• nevědomý psychický námět + představa = symbol objevující se ve snech, mýtech, náboženství, nebo v umění (př. moře = shromaždiště a zdroj duševního života)
• umělecká fantazie = mateřská tvořivá síla mužského ducha

 

Denní snění

• přesun od vnějšího světa k vnitřnímu
• únik z reálného světa – špatné – vede k osamělému životu a uzavírání se do sebe
• transformace citového vztahu – dobré
• zvládání obtížných situací (př. vězni díky nim přežili mučení)
• vyjádření a zvládání lidských tužeb – zvláště sexualitu a nepřátelství
• korekce neuspokojivé skutečnosti (Freud)
• Heinz Kohut – zrcadlení
  • pokládal za jednu ze základních podmínek zdravého psychického vývoje obdivné zrcadlení ze strany blízkých lidí
  • zrcadlením míní chválu, obdiv a zájem o dětské snažení
  • je možné, že denní sny tuto funkci plní, jsou jakousi fantazijní náhražkou za reálné zážitky lásky, obdivu a konejšení

 

Fantazijní představy jako podněty k akci

• typické denní sny – pasivita, uvolněnost
• druhy aktivizačních představ – př. představa jídla, sexuální představa před masturbací atp.
• erotické fantazie = romantické scény, vzájemný vztah mezi partnery
• sexuální představy = explicitní sexuální scény
• fantazie s hostilními a sebedestruktivními obsahy – muž si chce vypůjčit kladivo od souseda

 

Produkty lidské fantazie

• mýty
  • myticko-iracionální forma vědomí  = prosté vědomí já vztažené k my – produktem jsou mýty
  • Heffnernanová – mýty jsou syntetické formy prožívání a vědění před vznikem lidského vědomí a pod jeho úrovní

• mýtus = forma nazírání a chápání světa

• • mýty na rozdíl od pohádek končí realisticky (př. řecké mýty)
  • psychoanalytické analogie – např. oidipovský komplex, narcismus

 

• pohádky
  • oslovují především děti předškolního věku – vyrovnání se s vnitřními konflikty a psychickým napětím
  • postavy rozdělené na dobré a zlé
  • šťastný konec
  • ten, kdo vytrvá, dosáhne odměny

 

Možnosti psychoterapeutického využití lidské imaginace

• obliba u klientů i u psychologů
• metoda aktivní imaginace
  • jejím tvůrcem je Carl Gustav Jung
  • považoval ji za postup, jenž umožňuje vynést na světlo nevědomé obsahy v podobě symbolů
• fantazijní produkty se mohou projevit v různých senzorických modalitách

 

Leunerovo katatymní prožívání obrazů

• psychoterapeutická metoda, nazývána jako symbolické drama nebo řízená afektivní imaginace
• pacient má za úkol vytvářet vizuální představy na určité téma – na začátku jsou louka, potok, les, ze kterého může vystoupit nějaké zvíře nebo člověk
  • Leuner vychází z předpokladu, že člověk vloží do zvířete nebo osoby nějaký význam
  • výsledkem je tzv. denní sen, který člověk neustále komentuje
• autosymbolismus = lidská psychika se řídí zákonem autosymbolismu
  • psychika je spontánně puzena k tomu, aby ve fantazii obrazně znázornila sama sebe
  • metoda aktivní imaginace má velmi blízko k projektivním metodám, jako je například Rorschachův test

 

Učení

• osvojování znalostí a dovedností na základě zkušenosti
• učení lze definovat jako veškeré behaviorální a mentální změny, které jsou důsledkem životních zkušeností
• ovlivňuje lidské citové prožívání a podílí se na formování osobnosti
• vrozené reakce = reflexy (ucukneme od horkého povrchu) a instinkty (stavění hnízd u vlaštovek) – jsou vrozené a získávají se dlouhým evolučním vývojem
• lidé si mohou osvojit i negativní způsoby chování
• učení v mnoha případech probíhá bezděčně, předpokladem schopnosti učit se je paměť
• člověk má schopnost záměrného učení, v jehož průběhu ke zpracování a zapamatování informací přispívají například myšlení a vůle

 

Geneticky naprogramované typy učení

• průběh učení v mnoha případech předurčen genetickými dispozice
• např. orientačně-pátrací reflex – jeho funkcí je zjistit, zda jedinci nehrozí žádné nebezpečí
  • habituace
    • neboli přivykání
    • přestáváme reagovat na podněty, které nejsou ani užitečné ani škodlivé
    • na rozdíl od senzorické adaptace je výsledkem zkušenosti
  • senzibilizace
    • znecitlivění
    • opakované působení podnětu vede ke zvýšení citlivosti na něj
    • patří sem i tzv. zahřívací efekt = určité podněty nespouštějí okamžitou reakci v plné intenzitě nebo v maximální četnosti
    • patří sem i priming
  • imprintace
    • vtiskování
    • při vtiskování stačí jediná expozice klíčového podnětu k tomu, aby si ho jedinec natrvalo uložil do paměti
    • jedná se o učení bez opakování a bez posilování
    • probíhá v dětství – toto období se nazývá senzitivní neboli kritická vývojová fáze
    • Konrad Lorenz – vtiskování mateřského objektu u mláďat husy
    • rodičovské a sexuální vtištění se od sebe liší a je vázáno na jiné vývojové fáze
    • učení se mateřskému jazyku
      • Chomsky – existují vrozené biologické predispozice k osvojení řeči, které označil jako ústrojí k osvojení jazyka (LAD)
      • tento relativně ohraničený mentální orgán umožnuje především zvládnutí syntaxe – Chomského teorie se proto jmenuje syntaktická teorie
      • tuto teorii podpořil Lenneberg, který řekl, že existuje kritická vývojová fáze pro osvojení mateřštiny, někdo od 18. měsíce života, v tomto období je mozek velmi flexibilní a dobře se učí mateřské řeči
    • rodiče modelují také formu verbálních interakcí, což se projevuje při kontaktech mezi pečující osobou a kojencem – matka něco řekne, klesne hlasem a dává najevo dítěti, že by mělo odpovědět – dítě žvatlá, brouká – matka tyto projevy akceptuje jako platný komunikační projev a dítěti odpoví
  • explorační chování
    • je to spontánní a systematické přezkoumávání prostředí a neznámých předmětů, které dělají zvířata v situacích, kdy jim nehrozí žádné nebezpečí

 

Klasické podmiňování

• objevil je I. P. Pavlov na přelomu 19. a 20. století – slinění u psů
• Pavlov označil tento jev jako podmiňování – vnější podmínky, které byly původně zcela neutrální, vyvolávají vrozenou neutrální reakci
• Pavlov považoval klasické podmiňování za formu asociačního učení, při kterém vznikají asociace na základě dotyku v čase mezi neutrálním podnětem, který původně žádnou reakci nevyvolával, a podnětem, který příslušnou odezvu vyvolává
• zavedl nové pojmy:
  • nepodmíněný podnět = evokuje určitou vrozenou reakci bez předchozího učení (suchary)
  • nepodmíněná reakce (reflex) = je nenaučená, vrozená odezva na nepodmíněný podnět slinění)
  • podmíněný podnět = je původně neutrální stimul (např. tikání metronomu, rozsvícení světla, zvonění), který během podmiňování získává schopnost vyvolávat vrozenou, nenaučenou reakci (slinění)
  • podmíněná reakce (reflex) = je původně nepodmíněná reakce (slinění), kterou vyvolal podmíněný podnět (tikání metronomu)

Načasování podmiňování

• důležité jsou časové relace mezi podmíněným a nepodmíněným podnětem
  • odložené (opožděné) podmiňování = nejdříve se zvířeti prezentuje podmíněný podnět (světlo) a poté nepodmíněný (potrava), oba dva podněty působí nějakou dobu současně
  • stopové podmiňování = podobá se odloženému, ale liší se tím, že podmíněný podnět přestává působit nějakou dobu před prezentací nepodmíněného podnětu
  • současné podmiňování = podmíněný i nepodmíněný podnět je aplikován souběžně a jejich působení končí ve stejnou dobu
  • zpětné podmiňování = podmíněný podnět začíná působit až po prezentaci nepodmíněného podnětu, přičemž časový interval mezi oběma podněty může být různě dlouhý
  • časové podmiňování = při něm není aplikován žádný obvyklý podmíněný podnět, ale pes dostává jídlo v naprosto pravidelných intervalech

 

Procesy provázející klasické podmiňování

• generalizace (zobecňování)
  • projevuje se tím, že reflexní reakci vyvolávají podněty, které se podobají původnímu podmíněnému stimulu
• diskriminace (rozlišování)
  • je proces, při kterém se organismus učí reagovat pouze na určité podněty a ostatní ignoruje
  • např. dítě, které pokousal pes, se všech psů bojí – terapeuti zprostředkují dítěti několik příjemných setkání se psy, aby ho strachu zbavili
• vyhasínání a spontánní obnovení podmíněných reflexů
  • vyhasínání = proces, při kterém podmíněný reflex postupně slábne, protože na neutrální podnět již nenavazuje nepodmíněný podnět (např. psům už po blikání světla nepřišla žádná potrava, reflex u nich vymizel)
  • spontánní obnovení podmíněné reakce

Klasické podmiňování u lidí

• existuje určitý rozdíl mezi podmiňováním motorických reakcí a emočním podmiňováním
  • podmiňování pohybových reakcí = na něm se podílí mozeček (například zavření víček po zaznění tónu, při kterém je nepodmíněným podnětem ostrý závan vzduchu
  • emoční podmiňování = zprostředkovávají ho nervové struktury v pólu spánkových laloků, souhrnně označované jako amygdala
• podíl klasického podmiňování na vzniku drogových závislostí
  • alkohol ne nepodmíněný podnět, který vyvolává příjemnou psychickou a fyziologickou odezvu – podmíněným podnětem je chuť alkoholu, která je většině lidí zprvu nepříjemná- díky účinkům alkoholu jim ale začne připadat lahodná
• podmiňování strachu a jiných emocionálních reakcí
  • mnohé původně neutrální podněty vyvolávají na základě podmiňování emoce, které člověku signalizují, co jej čeká nebo na co se má připravit
  • velmi snadno si lidé osvojují negativní citové reakce
  • podmíněné podněty – zubařské vrtačky, injekční stříkačky – vyvolávají reakci strachu
  • podmíněné emoce mohou být také pozitivní – když se vracíme do míst, kde jsme prožili pěkné chvilky
  • klasické podmiňování se podílí na vytváření tzv. konotativního významu slov – slova dárek a výhra v nás vyvolají pozitivní emoce, ale nepřítel negativní

Klasické podmiňování z evolučního hlediska

• Garcia a Koelling zkoumali vznik chuťové averze
  • Garciův efekt = výsledky výzkumu potvrzují, že lidé celý život nejí jídla, ze kterých jim bylo špatně
• Selingman – u živočichů se na základě přirozeného výběru vyvinula vrozená připravenost (pohotovost) k snadnému osvojení určitých životně důležitých reakcí
  • tyto genetické predispozice usnadňují vytváření některých fobií
  • fobie vznikají na základě nepříjemného zážitku – když uvízne dítě ve výtahu, může pak trpět klaustrofobií
• u některých objektů stačí jediný negativní zážitek k tomu, aby vůči nim vznikla poměrně trvalá fobie či odpor
  • podmíněná reakce vzniká na základě jediného učebního pokusu
  • používá se zde termín traumatické učení – má za následek vyhýbání se určitému objektu

Klasické podmiňování z kognitivního hlediska

• pes si v průběhu podmiňování vytvoří určitá kognitivní očekávání (tikání metronomu znamená jídlo, proto se jej pes snaží štěkotem přimět, aby začal štěkat)
• existence blokování – ignorace dalšího podmíněného podnětu za předpokladu, že první podnět (tikání) funguje

 

Možnosti a meze klasického podmiňování

• prostřednictvím emočního podmiňování vzniká tzv. signální funkce emocí (afektu), která lidem umožňuje pružně anticipovat možné ohrožení i příjemné zážitky a adekvátně na ně reagovat
• např. vidíme-li člověka, se kterým jsme se včera pohádali, začneme pociťovat neklid a strach
• při pavlovském podmiňování si jedinec neosvojuje nové způsoby chování či prožívání, ale učí se pouze spojovat převážně vrozené reakce s novými podněty

 

Operantní (instrumentální) podmiňování

• je to druh učení, při kterém pozitivní či negativní důsledky určitého chování vedou ke změně pravděpodobnosti jeho dalšího výskytu
• př. dospělí zvýší své pracovní úsilí, pokud ví, že dostanou přidáno

 

Thorndikeův zákon efektu

• ovlivněn Darwinovou evoluční teorií
• pokus s kočkou v kleci a rybou – pomocí páčky, na kterou měla stoupnout, otevřela dvířka od bedny a mohla sníst rybu
• Thorndike nazval tento princip učení jako instrumentální podmiňování neboli metoda pokusu a omylu
• průběh instrumentálního podmiňování vysvětloval zákonem efektu, který několikrát různě formuloval – tento zákon říká, že akty chování, které v určité situaci vedou k uspokojení, se v ní později vyskytnou s větší pravděpodobností než akty chování, které k uspokojení nevedou
• instrumentální podmiňování je mechanický proces, jehož podstatou je vytváření asociací mezi podněty, a reakcemi s pozitivními důsledky

 

Skinnerovy výzkumy operantního podmiňování

• systematicky popsal důsledky chování, jež ovlivňují frekvenci jeho dalšího výskytu
• rozlišil vyvolané reakce (např. slinění vyvolané podmíněným podnětem) a vysílané projevy (např. pohyby kočky v uzavřeném prostoru)
• vysílané projevy označil jako operanty = spontánní akty chování, které mohou mít kladné nebo záporné důsledky
• pokusy s potkany v průhledné skříňce – Skinnerův box
• Skinner rozlišil dva obecné důsledky chování, a to:
  • posílení (zpevnění) = kladný důsledek
    • proces, při kterém je určitý projev chování odměněn něčím, co vyvolává příjemné pocity
    • k odměnám neboli posilovačům patří např. jídlo, pití, uznání a pochvala
    • při negativním posílení jsou důsledky chování kladné v tom smyslu, že vedou ke zmírnění nebo zastavení působení nepříjemných podnětů
      • negativní posílení vede ke zvýšení frekvence určitého chování, zatímco tresty by měly vést k úbytku nežádoucích projevů
      • posílení zvyšuje pravděpodobnost dalšího výskytu, zatímco trest snižuje
    • trest = záporný důsledek

 

Procesy provázející operantní podmiňování

• osvojení operantní reakce
  • má-li učení dobře probíhat, měla by být zpočátku odměněna každá žádoucí reakce
  • kupovat věci, které dítě chce, ne to, co se mu nelíbí – ztrácí motivaci
• generalizace a diskriminace
  • diskriminační podněty = klíče, potrava spadne potkanovi do klece jen tehdy, když zní určitý tón
  • zvíře se rychle naučí mačkat páčku jen tehdy, když slyší tento zvuk
  • když se tónina změní, zvíře se tím nenechá zmást a zmáčkne páčku také, ačkoli se jedná například o vyšší tón – došlo ke generalizaci podnětu
• vyhasínání a spontánní obnovení
  • pokud kryse po zmáčknutí páčky dlouho nic nespadne, po chvíli přestane aktivitu provádět
  • umístíme-li ji druhý den do stejné klece, počet zmáčknutí páčky opět vzroste

 

Pozitivní posílení (zpevnění)

• zkoumání, jak probíhá učení při různém počtu a časovém rozvržení odměňovaných reakcí
• rozvržení kladného posílení:
  • nepřetržité posilování
    • operantní reakce jsou systematicky odměňovány, což vede k jejich rychlému osvojení
  • přerušované posilování
    • zpevnění následuje až po několika žádoucích projevech nebo po uplynutí časového intervalu
  • čtyři typy přerušovaného posilování – Fester a Skinner:
    • rozvržení posílení podle stálého časového intervalu
      • je pokaždé odměněna první operantní reakce, která se objeví po uplynutí neměnného časového období
      • počet zmáčknutí páčky to neovlivní
    • posilování podle proměnlivého časového intervalu
      • je odměněna první operantní reakce, která se objeví po časovém intervalu, jehož délka je proměnlivá, ale kolísá kolem určité průměrné hodnoty
    • posilování ve stálém poměru k počtu reakcí
      • zvířeti v box spadne potrava jen po určitém poštu stisknutí páčky (např. 3x, 5x)
      • vysoká výkonnost, za 10 kg sesbíraných jablek dostanu x korun
    • posilování v nepravidelném poměru k počtu reakcí
      • potkanovi padá do boxu potrava po měnícím se počtu stisků páčky, který obvykle kolísá kolem průměrné hodnoty (1:8, 1:5, 1:3)
      • nepravidelné odměňování je ještě efektivnější!
      • například hrací automaty – vzniká určitá závislost na zdroji posílení

 

Pověrčivé chování

• vnímáme, co se dělo před tím, než jsme byli něčím odměněni – měli jsme na sobě určité oblečení, seděli jsme, atd. – věříme, že to mělo vliv na tu odměnu

 

Efekt kontrastu

• začnou-li zvířata dostávat větší odměnu než doposud, začnou požadované úkony provádět častěji
• př. postupné zvyšování mzdy
• „Nenavykněte partnera na začátku vztahu na to, že jej pokaždé doprovodíte na letiště. Jakmile s tím přestanete, bude vám to vyčítat.“

 

Tvarování (shaping)

• v mnoha situacích se žádoucí reakce v přirozeném repertoáru chování vůbec neobjevuje, za těchto okolností je třeba odměňovat projevy, které se cílové reakci alespoň trochu podobají
• zpevňované chování se tak postupně stále více přibližuje žádoucímu projevu
• tento učební postup se nazývá tvarování

 

Negativní posílení (zpevnění)

• důsledek chování, který spočívá v odstranění nebo zmírnění nepříjemných pocitů (bolest, nepohodlí
• zpevňuje se také chování, díky kterému averzivní podněty vůbec nezačnou působit
• záporné působení vede ke zvýšení frekvence operantního chování
• př. pokud požádáme asertivně sourozence, aby ztlumil rádio, a on nám vyhoví, posílí to naši asertivitu

 

Podmiňování úniku a vyhýbavého chování

• na mechanismu negativního zpevnění jsou založeny dva druhy učení, a to:
  • podmiňování úniku
    • je to druh operantního chování, díky kterému se jedinci podařilo uniknout z nepříjemné situace
    • v pokusech se zvířaty se využívá tzv. přeskakovací kóje, což je skříňka rozdělená přepážkou na 2 poloviny, v jedné části dostane zvíře elektrický šok, v druhé ne
    • je-li nám na koupališti horko, přelezeme do stínu; pohádáme-li se s partnerem, začneme uvažovat o rozchodu
  • podmiňování vyhýbavého chování
    • jedinec neutíká před působením nepříjemných podnětů, ale snaží se jim předem vyhnout
    • naučí se reagovat úhybnými manévry na nějaký signál, který ohlašuje působení averzivního podnětu
    • zvíře je v kleci ze dvou polovin, zazní tón a za 5 sekund dostane v jedné půlce elektrický šok, pak se naučí po zaznění tónu už dopředu přeběhnout
    • např. je-li víno zakalené, nebudeme ho pít; nejíme prošlé zboží
    • záporné zpevňování se podílí na formování tzv. sekundárního zisku z nemoci, který vede k tomu, že se u pacienta oslabuje motivace k vyléčené (díky pozici nemocného se vyhne řadě nepříjemných pracovních povinností, i pocitu zodpovědnosti)

Trest

• je nepříjemný důsledek určitého chování, který hypoteticky snižuje pravděpodobnost jeho dalšího výskytu
• trest je při dosahování žádoucích změň méně efektivní než kladné a záporné zpevnění
• dva druhy trestů:
• působení nepříjemného (averzivního) podnětu
• bití, špatné známky ve škole, kritika, urážky, posměch
• zastavení působení příjemných podnětů
• pozitivní podněty vůbec nezačnou působit
• někteří autoři toto označují jako pokuty (např. zákaz hraní počítačových her, odepření slíbeného dárku, ve fotbale žluté a červené karty)
• zejména averzivní tresty mají řadu nežádoucích vedlejších účinků:

 

• bolestivé tresty vyvolávají hněv a nepřátelství vůči trestající osobě
• nadměrně přísný trest může vyústit v extrémní strach
• trest má generalizační inhibiční efekt – pokud dítěti pořád říkáme, aby neodmlouvalo, může s námi přestat mluvit
• užití trestu může být odměňující pro trestajícího
• některé tresty, například veřejná kritika, v sobě zahrnují prvek kladného zpevnění – kritika často představuje určitou propast pro toho, kdo kritizuje
• rodiče, které své děti často trestají, jim neposkytují příliš konstruktivní model, jak řešit problémy nebo se vyrovnávat se stresem

Naučená bezmocnost

• vzniká, když jakékoli chování nevede k zastavení averzivních podnětů
• Seligman – naučená bezmocnost je pasivní, rezignované chování, které je důsledkem vnitřního přesvědčení, že neexistuje žádný způsob, jak uniknout před averzivními podněty
• obranou je tzv. optimistický explanační styl – úspěch připisujeme sobě a neúspěchy svému okolí

 

Rozdíly mezi klasickým a operantním zpevňováním

• operantní podmiňování se lidí od klasického ve dvou rysech:
  • v aktivitě učícího se organismu – při klasickém podmiňování je jedinec spíše pasivní; naučená reakce vzniká bezděčně, automaticky
  • ve výsledcích učení – při klasickém si organismy neosvojují nové reakce s novými podněty, při operantním se jedinec pohybuje ve svém životním prostředí ve snaze dosáhnout odměny; vybírá takové projevy chování, které vedou ke kladným důsledkům

 

Operantní podmiňování z evolučního hlediska

• kritika toho, že existují jen dva druhy učení – klasické a operantní
• navíc, že se učení řídí u všech živočichů stejnými zákonitostmi
• podle etologické teorie limitů je schopnost učit se omezena vrozeným genetickým vybavením organismu
• schopnost učení je tedy specifická a je výsledkem fylogenetické přizpůsobivosti

 

Operantní podmiňování z kognitivního hlediska

• při tomto učení hrají velkou roli kognitivní faktory – u vyšších živočišných druhů se na základě životních zkušeností vytvářejí kognitivní očekávání, která výrazně ovlivňují jejich další chování
• konekcionistický teorie učení zpochybnil Tolman:
  • v jeho účelném behaviorismu hrají důležitou úlohu kognitivní faktory
  • lidské chování lze modifikovat na základě zkušenosti
  • souhrn vodítek, která zvířata či lidé používají ve snaze získat odměnu, tvoří tzv. kognitivní mapu bludiště
  • zajímal se také latentním učením
    • vyšší živočišné druhy si během učení osvojují nejen jednoduché reakce, ale také řadu poznatků o okolním světě, které jim umožňují předvídat další události a účelně jednat
    • lidé se snadno učí, mohou-li získané poznatky efektivně využít

Učení vhledem

 

• němečtí gestaltisté oponovsli Thorndikeovu zákonu efektu
• jejich názory zformuloval Kohler na základě svých pokusů s opicemi
  • umístil šimpanze do klece, před níž ležel banán ve vzdálenosti, kam nemohl šimpanz dosáhnout
  • v kleci byly dvě bambusové tyče, které se daly spojit
  • nakonec spojil tyče dohromady a vzal si banán
  • podle Kohlera dochází při řešení problému k určité kognitivní změně, k tzv. vhledu, jehož podstatou je vnímání nových vztahů a souvislostí v dané problémové situaci

Teorie sociálního učení

• u dětí se často projevuje napodobování chování dospělých = kopírování
• teorie observačního učení od Bandury:
  • bere v úvahu kognitivní a sociální faktory
  • podle Bandury se děti učí především na základě zástupného zpevňování, tedy prostřednictvím pozorování chování druhých lidí a jeho důsledků
  • observace těchto vzorů neboli modelů vede ke vzniku subjektivních přesvědčení a očekávání týkajících se efektivnosti určitých aktivit
• Bandura dnes:
  • výzkum subjektivního přesvědčení o vlastní zdatnosti, které je komponentou sebehodnocení
  • lidé s vysokou mírou sebevědomí věří tomu, že je v jejich silách zvládnout životní problémy a překonávat překážky
  • lidé, kteří si moc nevěří, si při konfrontaci s překážkami připadají slabí a bezmocní
• Rotter – podle něj lidské chování ovlivňují různé druhy posílení, ale povahu a rozsah jejich vlivu zprostředkovávají vnitřní kognitivní faktory, k nimž patří subjektivní očekávání důsledků určitého chování a relativní hodnota zpevnění v různých zemích
  • Rotter popsal dva typy lidí, kteří se výrazně liší subjektivním přesvědčením o možnosti ovládat zdroje posílení:
    • lidí s vnitřním místem řízení – lidé se domnívají, že odměny, které dostávají, závisí na jejich vlastím chování
    • lidé s vnějším místem řízení – jsou přesvědčeni, je jejich chování neovlivňuje, jakých posílení se jim dostává; proto se nepokoušejí svoji osobní situaci zlepšit

 

Internalizační procesy

• internalizace (zvnitřňování) je schopnost zhodnotit své počínání
• podle psychodynamiky se podílí na formování osobnosti
• Kernberg – tři typy internalizace:
• introjekce – souvisí s projekcí, objekt je zvnitřněn i se vztahem, který k němu jedinec má (např. chovám se ke svým dětem stejně, jako se moje matka chovala ke mně)
• identifikace – je to vyšší forma internalizace, přebírání určitých vlastností, ale udržení individuální charakteristiky
• ego-identita – celková organizace identifikací a introjekcí pod vedením syntetické funkce ega, vede k sebepojetí a realističtějšímu pojetí druhých lidí

 

Paměť

• základní předpoklad pro schopnost učit se
• definice = schopnost zaznamenávat životní zkušenosti
• první výzkumy v 19. stol.
  • Hermann Ebbinghaus – sám sobě pokusnou osobou (učení řady nesmyslných slabik) Þ kapacita krátkodobé paměti 7±2 prvků
    • křivka zapomínání – zjistil, že zapomínání je zpočátku velmi rychlé, ale postupně se zpomaluje
  • Frederic Bartlett – zajímal se o to, jak paměť funguje v každodenním životě, lidé si pamatují především smysluplné obsahy
    • důkazy, že paměť je ovlivněna různými kulturními a sociálními faktory
    • používal metodu opakované reprodukce – pokusná osoba si přečetla příběh nebo pohádku a pak se ji pokusila reprodukovat, po delší době znovu – po nějaké době dochází k vynechání určitých údajů a ke zjednodušení příběhu – naše zapamatování je tedy vágní a neúplné
    • vybavování je především rekonstrukcí založenou kromě nových informací na systémech starších poznatků, které Bartlett označil jako schémata

Fáze paměti

• vštípení (kódování) = transformace senzorických vjemů do mentálních představ, které lze uložit do paměti (přetvoření informace do podoby, kterou můžeme uchovat)
• uchování (retence) = udržení informace v paměti po různá časová období, není to pasivní proces
• vybavení (reprodukce) = vyhledání informace v dlouhodobé paměti a její vyvolání zpět do vědomí, může být bezděčné nebo záměrné
  • vštípení a vybavení může být bezděčné nebo záměrné
  • reprodukce má 2 základní formy, a to:
    • spontánní vybavování (free recall) = pokoušíme se najít v paměti určité údaje bez jakýchkoliv percepčních či jiných vodítek (metoda párových asociací, náš experiment)
      • opírá se o expresivní znalosti, které jsme schopni aktivně vyjadřovat a využívat
    • znovupoznání (rekognici) = vybavování při opětovném přímém vnímání stejného nebo podobného podnětu (je odpověď správná anebo není)
      • opírá se o receptivní znalosti

Modely paměti

• model paměti – Atkinson a Shiffrin, který předpokládá existenci tří hlavních pamětních systémů:
  • prchavá senzorická paměť
  • krátkodobá, aktivní, vědomá paměť s omezenou kapacitou
  • dlouhodobá paměť s neomezenou kapacitou

Senzorická (ultrakrátká) paměť

• krátkou dobu uchovává informace přicházející ze smyslů
• uchovává přesný obraz smyslových podnětů, jakousi kopii senzorických zkušeností
• ultrakrátkou paměť tvoří zásobníky, které odpovídají jednotlivým smyslům – zrakové, sluchové atd.
  • součástí této paměti je i tzv. ikonická paměť = krátkodobě uchovává vizuální informace; informace uchovány méně než 1 sekundu
    • psaní prskavkou – setrvačnost zrakového vjemu = vizuální persistence – potvrzuje existenci ikonické paměti
    • ikonickou paměť poprvé potvrdil Sperling
  • součástí je i tzv. echoická paměť = uchovává sluchové podněty; uchováno na několik sekund

 

Krátkodobá paměť

• podržení informace, kterou aktuálně potřebujeme ke svým psychickým aktivitám
• např. zapamatování si telefonního čísla
• doba se pohybuje mezi 15 až 30 sekundami

Subsystémy krátkodobé paměti

• Baddeley:
  • krátkodobá paměť má nejméně dva subsystémy:
• fonologická (artikulační) smyčka – okamžitá paměť pro čísla nebo slova, která se opírá o jejich zvukovou podobu, tvoří ji fonologický zásobník a mechanismus opakování
• konceptuální paměť – uchováváme v ní myšlenky a významy obsažené v mluvené řeči a psaných textech

Kapacita krátkodobí paměti

• George Miller – kapacita 7±2, 5-9 informací
• údaje lze sdružovat do smysluplných jednotek – chunks
• mnemotechnické pomůcky – „šetři se osle“ – obvod země 6378 km, periodická tabulka prvků atd.
• paralelní zpracování informací – kromě daných pěti až devíti znaků můžeme uchovat ještě navíc vůně, zvuky, obrazy
• sériový poziční efekt
  • efekt primárnosti (na začátku)
  • efekt novosti (na konci)
  • efekt délky slov

 

Pracovní operační paměť

• krátkodobá paměť se označuje také jako pracovní nebo operační
• se všemi údaji, které jsme si uložili, provádíme potřebné mentální operace – tzv. pracovní prostor
• Engle:
  • navrhl jiné pojetí pracovní složky paměti
  • jeho model předpokládá koncentrické uspořádání hlavních pamětních systémů
  • pasivní dlouhodobá paměť se nachází na okraji
  • blíže ke středu je pracovní paměť, což je aktivovaná složka dlouhodobé paměti
  • uvnitř pracovní paměti je krátkodobá paměť, která slouží jako zásobárna informací, které si v daném okamžiku uvědomujeme

 

Úrovně zpracování informací

• Craik a Lockhart – uchování informace závisí pouze na kvalitě či hloubce jejího zakódování
  • informace může být zpracována na různých úrovních, od povrchního, mělkého až po hluboké zpracování, který vyžaduje určitý čas a duševní námahu
  • čím větší úsilí věnujeme naučení informace, tím snadněji si ji pak vybavíme
• Baddeley – ve svém pojetí považuje pracovní paměť za aktivní komponentu dlouhodobé paměti, která má několik složek
  • výkonný orgán = centrální operační jednotka (centrální exekutiva)
    • koordinace pozornosti, což vede k přesunům psychických obsahů z dlouhodobé paměti do krátkodobé a zpět
  • optickoprostorový náčrtník
    • v něm uchováváme vizuální představy
  • fonologická smyčka
  • další systémy

 

Dlouhodobá paměť

• konsolidace = ukládání informací do dlouhodobé paměti, trvá asi 30 minut
• intenzivní emoce mohou tento děj narušit
• vštěpování probíhá:
  • záměrně – memorování = mechanické opakování, ukládáme na základě sémantického kódování)
  • bezděčně

 

Organizace údajů v dlouhodobé paměti

• jakým způsobem jsou v dlouhodobé paměti informace tříděny?
• Wingograd – rozlišil deklarativní a procedurální paměť:
  • deklarativní = uchovává informace v té podobě, v jaké byla vštípena (obraz stromu před naším domem)
  • procedurální = obsahuje pravidla nebo sled postupů, pomocí nichž lze vytvořit nové smysluplné celky (pravidla jak vytvářet věty)

 

• rozdělení na explicitní a implicitní paměť:

 

Explicitní paměť

• mediální temporální lalok Diencefalon
• uchováváme zde vzpomínky na různé životní události a faktické znalosti o světě
  • Kdo byl prvním československým prezidentem? Jak se řekne anglicky kočka?
• amnézie = porucha explicitní paměti
  • anterográdní = neschopnost vybavit si události po úraze
  • retrográdní = neschopnost vybavit si je před úrazem

 

• Tulving – rozlišil paměť epizodickou a sémantickou

 

• epizodická paměť
• uchování informací, které jsou prostorově umístěny, časově datovány a subjektivně prožívány
• součástí je i tzv. autobiografická paměť – vzpomínky na osobní zážitky (kde jsem seděla v první třídě, co jsem měla včera k obědu)
• vzpomínky si vybavujeme ve formě smíšených mentálních reprezentací, které zahrnují vizuální a sluchové představy, někdy i chutě a vůně
• můžeme si také přehrávat průběh situací, které se ještě nestaly (př. pracovní pohovor) a předvídat naše reakce
• nejtrvalejší jsou osobní zážitky, které vzbudily emoce
• zábleskové vzpomínky = flash-bulb memories
  • živé vzpomínky na to, co jsme dělali, když se stala nějaká významná událost (př. 11. září 2001)

 

• sémantická paměť
• uchování znalostí o pojmech, jejich vlastnostech a vztazích mezi nimi
• obsahuje faktické znalosti o světě
  • Jak daleko je to z Prahy do Brna? Kdo je předsedou vlády?
• rozdíl mezi sémantickou a epizodickou pamětí = v sémantické paměti si pamatujeme údaje v ní obsažené bez vztahu k času a místu jejich osvojení
• významnou úlohu hraje zapomínání původního zdroje informací – tedy okolností, za kterých jsme informace získali
• ukládání dat se opírá o verbální kódování
  • Pavio – tzv. duální kódování (kočka – vybavím si obraz kočky)
  • Bartlett – uložená schémata (rámce) = soubory propojených informací, jež jsou uloženy v paměti a na které spoléháme, když interpretujeme narážkovité a útržkovité informace, z jakých se skládá běžná konverzace (např. bylo nebylo – každý ví, že bude začínat pohádka)
  • Schank – scénář = soubor znalostí a dovedností, které se týkají toho, jak je třeba postupovat v určité typické situaci nebo jaké chování je v ní vhodné
    • scénáře tvoří zobecněné osobní zážitky = epizody

Vybavování ze sémantické paměti

• Collins a Quillianová – navrhli hierarchickou strukturu sémantické paměti – testovali hypotézu, že k ověření vět, které vyžadují rozsáhlejší pohyb v sémantické síti, je potřeba víc času než k ověření vět snadnějších
  • kos je pták ú kos je živočich – odpověď na první otázku byla rychlejší
  • mnohdy však dochází k paralelní aktivaci jejích komponent
  • vznik teorie šíření aktivace – při hledání v sémantické síti se aktivují dráhy v oblasti, v níž pátrání probíhá
• McClelland a Rumelhart – konekcionistický modely vybavování
  • jde o distribuované paralelní zpracování údajů
• vybavení ovlivňuje vnější situační kontext (místo, zvuky, vůně a vnitřní situační kontext
• efekt kongruence – když máme špatnou náladu, vybaví se nám spíše negativní zážitky

 

Zkoumání dlouhodobé paměti

• amnézie = porucha explicitní paměti
  • anterográdní – neschopnost vštípit si zážitky po nehodě
  • retrográdní – neschopnost vybavit si zážitky před nehodou
• nejdůležitější v mozku je hipokampus  – vštěpování nových údajů jako vzpomínek, ale není nezbytný pro vybavení starých
• u pacientů s poškozením probíhají některé typy učení:
  • emoční podmiňování (špendlík – píchnutí do dlaně)
  • pohybové podmíněné reflexy
  • zlepšování v jednoduchých senzomotorických úlohách (př. obkreslování, bludiště)
  • senzibilizace (priming), ale informace musí být prezentována ve stejné senzorické podobě
  • vznik nevědomých afektivních preferencí – upřednostňování těch melodií, které již dříve slyšeli

 

• Þ explicitní a implicitní paměť jsou dva relativně nezávislé systémy
• existence tzv. posthypnotické amnézie – hypnotizér pacientovi vsugeruje, že si po skončení seance nebude nic pamatovat
• hypnotické sugesce mají na explicitní paměť velký vliv, ale na implicitní téměř žádný

 

Implicitní paměť

• součástí je procedurální paměť = senzomotorické dovednosti (chůze, běh), automatizované činnosti (gramatická pravidla)
• subsystémy implicitní paměti:
  • senzibilizace (priming) = zcitlivění vůči relativně novým podnětům, které zajištují senzorické oblasti mozkové kůry
  • procedurální paměť = zajištuje formování dovedností a návyků, striatum (neuronální struktury ve středním mozku)
  • jednoduché klasické podminování – emoční (amygdala), pohybové (cerebellum)
  • neasociativní učení = aktivace reflexních dar

 

Dětská amnézie

• neschopnost zapamatovat si vzpomínky na události z prvních tří let života
• individuální rozdíly
• několik alternativních vysvětlení:
  • nezralost hipokampu do dvou let po porodu
  • rozdíly v kódování – ranné vzpomínky se začnou ztrácet po přechodu na jiný druh kódování (dospělí kódují vzpomínky v termínech verbalizovatelných kategorií a schémat, zatímco malé děti v preverbální, citové a názorné podobě
• neukončený vývoj já – nemůže se vytvořit epizodická paměť; neexistují žádné vědomé vzpomínky na první rok života

 

Zkreslování vzpomínek

• jinak řečeno = distorze vzpomínek
• z dlouhodobé paměti si snáze vybavujeme smysluplné informace než údaje nesmyslné nebo zmatené
• lidé mají tendenci vnášet do chaotických vzpomínek řád na úkor jejich přesnosti – př. vyprávění nesmyslných snů jako smysluplného celku
• při rekonstrukci našich vzpomínek doplňujeme bílá místa pravděpodobnými údaji
• při konstrukci bezděčně vytváříme nový příběh na základě získaných zkušeností a informací získaných od druhých = konfabulace

 

Rekonstrukce vzpomínek

• vychází z útržkovitých vzpomínek na určité zážitky, s pomocí pamětních schémat se doplňují do ucelené podoby
• konfirmační zkreslení = tendence přednostně vyhledávat informace, které potvrzují naše dosavadní mínění
• příčinou zkreslení jsou i individuální motivy = osobní vzpomínky, které dotváříme v souladu s našimi aktuálními potřebami a přáními – aplikace i na posuzování druhých lidí (máme-li někoho rádi, pamatujeme si o něm jen to dobré)
• očité svědectví – zkreslené, sugestivní otázky, tendence zapomínat zdroj informací
• autobiografické vzpomínky – každý člověk si vytváří přijatelnou konzistentní představu o své minulosti, subjektivní potřeba mít o sobě dobré mínění, vybavujeme si vzpomínky, které jsou v souladu s naším životním stylem
• narativní terapie – klient si sám utváří svoji minulost v příběhu

 

Konstrukce (vytváření) vzpomínek

• člověk je schopen vytvářet vzpomínky úplně nové, které považuje za naprosto autentické – např. fotografie v rodinném albu nebo tradované rodinné příběhy transformujeme do podoby vzpomínek
• tento proces se nazývá konstrukce falešných vzpomínek neboli syndrom falešné paměti

 

Zapomínání a jeho příčiny

• chrání mozek před přehlcením a přetížením
• několik teorií, které vysvětlují proces zapomínání:
• teorie rozpadu pamětních stop
  • není li naučená informace opakovaná, časem se ztratí
  • proti tomu – Jostův zákon – pokud jsou dvě paměťové stopy v témže okamžiku stejně silné, starší z nich bude trvalejší a její blednutí pomalejší
  • při znovupoznání je úbytek pamětních stop podstatně menší než u spontánního vybavení

 

• účelné zapomínání
• odstranění nepřesných, chybných, nebo nepotřebných informací z paměti

 

• teorie interference
  • podobné duševní obsahy uložené v paměti na sebe působí rušivě, což je příčinou potíží při jejich vybavování – např. souběžné studium dvou cizích jazyků, z nichž ani jeden dobře neovládáme; Manet a Monet
  • interference se vysvětluje působením tzv. proaktivního a retroaktivního útlumu
    • proaktivní útlum = příčinou potíží při vybavování nových znalostí je dřívější učení
    • retroaktivní útlum = vybavování dříve naučených informací narušuje nové poznatky, je to silnější než proaktivní útlum
  • nejhorší je ekforický útlum = učení se podobné látce krátce před reprodukcí
  • pozitivní transfer = příznivý vliv dřívějších poznatků na zapamatování a vybavení
  • interference nenarušuje vybavování významu slov

 

• represe (vytěsnění)
  • pojem zavedl Freud
  • represe hraje významnou roli při vzniku neurotických poruch – neurotické poruchy jsou důsledkem vytěsněných afektů, které nemohly být uvolněny normální cestou (nesměly vstoupit do vědomí)
  • konverze = změna psychického vzrušení v trvalé tělesné symptomy
  • funkcí represe je udržování nepříjemných psychických obsahů mimo vědomí a rozlišil dva její typy:
    • primární represe = slouží k tomu, aby mentální reprezentace určitého pudového impulsu nevstoupila do vědomí
    • sekundární represe = udržuje mimo vědomí odvozeniny a změněné projevy pudových impulsů – tzv. pudové deriváty neslouží k zapomínání, ale k tomu, aby si člověk nepříjemné zážitky vůbec nepřipouštěl
  • represe neslouží k tomu, aby člověk nepříjemné zážitky zapomínal, ale k tomu, aby si nepřijatelné impulsy vůbec nepřipouštěl
  • v mnoha případech se jedná o dětskou fantazii neboli falešné vzpomínky
  • proti – většina traumatických vzpomínek se nezapomíná (př. lidé, kteří prožili holocaust) Þ čím více je zážitek zraňující, tím větší je pravděpodobnost, že si ho zapamatujeme

 

• teorie ztráty vodítek
• vychází z předpokladu, že informace jsou v dlouhodobé paměti utříděny do určitých kategorií a vzájemně propojeny do sémantických sítí
• příčinou zapomínání je to, že se hledanou informaci nepodaří v dlouhodobé paměti najít
• „mám to na jazyku“ fenomén
• bez vodítek, nebo nabídnutí špatných vodítek (např. chybné poč. písmeno)

 

Paiviova teorie dvojího kódování

• dva základní systémy zpracování informací – verbální a neverbální (imaginativní)
• základní verbální jednotka = logogen
  • informace jak využívat slova, asociativní propojenost
• základní neverbální jednotka = imagen
  • potřebné informace k vytváření představ daných senzorických modalit (zrakové, sluchové)
• aktivita imagenů je synchronní – může vést ke vzniku několika vzájemně propojených představ, které lze simultánně přezkoumávat (př. představa skupiny osob, z ní se zaměříme ne jednu osobu, oblečení, parfém
• aktivita logogenů je sériová – např. z mluveného projevu se informace zpracovávají postupně
• vzájemné propojení těchto systémů – referenční spojení
• konkrétní slova jsou obvykle kódována v obou systémech, proto je snazší si je zapamatovat
• teorie koresponduje s poznatky o funkční diferenciaci mozkových hemisfér – levá hemisféra – řeč, verbální informace, pravá hemisféra – neverbální úlohy

 

Myšlení

• je to proces zpracování a využití informací
• úzce souvisí s inteligencí
• může být zdánlivě bezcílné – kontemplativní (př. rozjímání v kostele), ale většinou sleduje určitý cíl
• hlavní funkce:
  • formování pojmů
  • rozpoznávání a nacházení vztahů
  • vyvozování závěrů z výchozích předpokladů (usuzování)
  • řešení problémů
  • tvorba něčeho nového

 

• výsledkem myšlení je nový poznatek
• tři základní typy myšlení:
  • konkrétní – manipulace s vjemy (při vaření)
  • názorné – operace s vizuálními představami (plánujeme, jak zařídit byt)
  • abstraktní – operace se znaky (symboly), nejčastější pojmové – manipulace s verbálními znaky (pojmy)
• další typ – propoziční myšlení = základem jsou propozice (výroky), pomocí nichž provádíme mentální operace

 

• podle dalších kritérií (Duncker):
  • analytické myšlení – popis částí určitého celku (jakou barvu má střecha – vybavím si dům, pak střechu, pak její barvu)
  • syntetické myšlení – sjednocování částí do celku – výsledkem je něco nového

 

• a další (Bruner):
  • analytické myšlení – postupování krok za krokem, jednotlivé části se dají popsat
  • intuitivní myšlení – neuvědomování si, jak se došlo k odpovědi (většinou u odborníků v daném oboru)
• při výzkumu se často používá metoda introspekce (buď se myslí nahlas, nebo se proces myšlení dodatečně popisuje)

 

Aristotelovy formy myšlení

• myšlení probíhá ve třech základních formách – pojmy, soudy a úsudky:
  • pojmy
• vznik na základě věcné podobnosti, dají se hierarchicky seřadit podle stupně obecnosti
• kategorie = pojmy nejvyšší obecnosti – nejvýznamnější jsou 4:
  • substance (podstata)
  • kvantita (množství)
  • kvalita (vlastnost)
  • relace (vztah)
  • další: kde, kdy, poloha, mít, činit, trpět
• soudy

• spojení nejméně dvou pojmů
• subjekt = pojem, o kterém se něco vypovídá
• predikát = výpověď o subjektu
• slouží k vyjádření nějakého vztahu
• pravdivé, nebo mylné
• úsudek
• z výchozích předpokladů vyplyne něco nového
• odvození nového soudu z jiných soudů
• sestává se zpředpokladů (premis) a závěru (konkluze)
• základním typem je sylogismus:

1. Všichni lidé jsou smrtelní
2. Sokrates je člověk
3. Sokrates je smrtelný = závěr

 

Pojmy

• pojmy jsou mentální kategorie, do kterých zařazujeme předměty, události a zkušenosti nebo ideje, které si jsou navzájem podobné
• některé pojmy nám usnadňují orientaci ve vnitřním světě (smutek, radost, hněv)
• většinu pojmů lze ztotožnit s verbálními znaky
• abstraktní pojmy pomáhají člověku překročit hranice empirické zkušenosti

 

Druhy pojmů z hlediska různých teorií

• klasická / definiční teorie
• Bruner
• význam pojmu lze stanovit na základě souboru určujících rysů, které tvoří jeho jádro (do pojmu babička lze zařadit všechny ženy, které mají vnoučata)
• pojmy, které mají jasně vymezené jádro, se nazývají klasické nebo formální pojmy
• u některých pojmů je obtížné stanovit jejich určující rysy – to jsou pojmy neurčité pojmy (od kolika let je muž starým mládencem)
• některé pojmy se prolínají s jinými pojmovými kategoriemi – přirozené pojmy

 

• teorie prototypů
• Roschová
• lidé třídí pojmy do kategorií podle jejich vzájemné podobnosti, ne na základě určujících rysů (typická babička je žena nad 50 let se šedivými vlasy, atypická babička je 37letá žena)
• jinak se tato teorie nazývá teorií rodinné podobnosti
• prototypy jsou nejvýstižnější příklady daného pojmu
• děti se nejrychleji učí tzv. pojmy základní úrovně (stůl, židle, jablko, broskev, kalhoty, sukně, atd.), teprve později se učí nadřazené pojmy (nábytek) a podřazené (stolička)
• do tří let užívání tzv. předpojmů (Piaget) – slimák je vše, co se hýbe na zahradě

 

• ad hoc kategorie (k tomuto účelu)
• Barsalou
• znalost pojmu zahrnuje více atributů, než se jich v daném momentu aktivuje
• pokud vidíme střechu, nenapadne nás, že by se po ní dalo chodit, na tuto možnost pomyslíme až ve chvíli, kdy chceme nainstalovat anténu

 

Neurčité pojmy v psychologii

• např. talent, osobnost, charakter – každý dospěje k jiné definici
• žádná definice není ani správná, ani špatná

 

Myšlenkové operace

• pojem zavedl Piaget
• jsou to účelné mentální manipulace s psychickými obsahy
• základní myšlenkovou operací je komparace (srovnávání) = zjišťování podobností a rozdílů mezi pojmy, což je výchozí předpoklad pro formování pojmů
• srovnávání umožňuje třídění a kategorizaci
• dělení operací:
  • logické operace
• řídí se přesnými pravidly, která nesmíme porušit, chceme-li dospět ke správnému závěru (matematika, logika)
• správné/nesprávné, pravdivé/nepravdivé
• algoritmus = specifický myšlenkový postup vhodný pro řešení určitého typu problémů
• algoritmy užíváme u tzv. anagramů – při jejich řešení má jedinec za úkol sestavit z několika písmen smysluplné slovo
• velké nároky na čas a myšlenkové úsilí
  • heuristické operace
• zkrácené myšlenkové postupy, tzv. heuristické strategie
• baj voko
• vyhovující / nevyhovující, vhodné/nevhodné

 

• heuristické operace se rozvíjelo s úsilím o počítačovou simulaci operací lidského intelektu – programy napodobující lidské myšlení
  • Newell a Simon – umělá inteligence
    • počítačový program GPS – general problem solver – simulace šachové partie
    • problém definovali jako situaci, v níž se nacházíme v určitém výchozím stavu a chceme dosáhnout něčeho jiného, cílového stavu
    • zde je využít obecný heuristický postup – tzv. analýzu prostředků z hlediska cíle, která směřuje k redukci rozdílu mezi současným a cílovým stavem
    • je dobré si stanovit několik dílčím cílů, které představují jednotlivé stupně řešení problémů
  • lidé používají heuristické postupy, protože většina problémů nemá algoritmická řešení (volba partnera)
  • děti ve škole se setkávají především s akademickými problémy, které jsou přesně definované
  • praktické problémy jsou naopak nepřesně definované

 

Usuzování

• je to vyvozování závěrů z výchozích předpokladů
• dva typy:
  • indukce
  • dedukce

 

Indukce

• na odvozování induktivních závěrů se podílejí dvě klasické myšlenkové operace, a to generalizace a abstrakce
• hodně ho využíváme v praktickém životě (všichni chlapi jsou darebáci/všechny ženské jsou potvory)
• pátrání po obecném pravidle
• zdroje chyb:
  • konfirmační zkreslení
    • ověřování správnosti dat jen na základě důkazů, které jejich správnost potvrzují
    • zaměřujeme pozornost jen na ta data, která jsou v souladu s naším výchozím stanoviskem
  • potíže při výběru relevantních informací
    • lidem dělá potíže výběr informací, které potřebují k ověřování platnosti svých předpokladů
    • metoda výběr z několika možností

 

Deduktivní usuzování

• vyvozujeme z obecných pravidel závěry o specifických případech
• tehdy, jsou-li obecná pravidla dobře známá
• formální logika je věda, která studuje podmínky, za kterých jeden výrok vyplývá z druhých – její součástí je výrokový kalkul, který obsahuje 5 logických operací
  • elementární výroky:
• konjunkce – A a B
• negace – ne A
• disjunkce – A nebo B
• implikace – jestliže A, pak B
• ekvivalence – A jen když B

Úsudek na základě analogie

• srovnávání s obdobnou situací, jejíž řešení známe
• řadí se to mezi heuristiku

 

Rozhodování

• je to proces výběru mezi několika různými možnostmi
• bere se v úvahu:
  • subjektivní užitečnost a hodnota důsledku určitého rozhodnutí
  • pravděpodobnost, s níž určitá možnost nastane
• typická heuristická strategie je přijatelnost dané možnosti – člověk akceptuje první dosti dobrou alternativu
• ve skutečnosti se lidé rozhodují na základě neúplných informací

 

Heuristika reprezentativnosti

• čím víc se daná událost, objekt nebo osoba podobá typickému příkladu dané kategorie, tím větší je pravděpodobnost, že do ní patří
• ignorace poměrného výskytu posuzovaných alternativ v běžném světě – nový soused nám připadá jako knihovník, protože se zdá, že hodně čte, je plachý a pečlivě se obléká, knihovníků je ale mnohem méně než obchodních zástupců, proč nás tedy nenapadl obchodní zástupce?
• zde používáme poměrný výskyt posuzovaných alternativ ve vnějším světě, což je příčina omylů
• posuzování průběhu náhodných událostí – pokud má rodina pět chlapců, tak se zvyšuje pravděpodobnost, že šestým dítětem bude dívka – není to pravda
• hráčský klam – klam Monte Carlo = jestliže se kulička v ruletě pětkrát zastavila na červené, pak je pravděpodobnost, že se pošesté zastaví na černé, úplně stejná, tedy 1/2

 

Heuristika založená na dostupných informacích

• posuzujeme pravděpodobnost určitých jevů na základě toho, jak snadno si vybavíme z paměti jejich relevantní příklady – rozhodujeme se na základě toho, co nás právě napadlo
• přeceňování pravděpodobnosti daných situací (např. leteckých havárií nebo výhry ve Sportce)

 

Heuristika ukotvení a přizpůsobení

• počáteční údaje hrají roli vztažných bodů – např. 99 Kč se zdá být výrazně menší než 100 Kč
• slabinou je nedostatek relevantních informací
• efekt primárnosti = naše mínění o druhém člověku je výrazně ovlivněno prvním dojmem

 

Efekt kognitivního rámce

• záleží na tom, jak se určitá informace podá – přikláníme se více k pozitivitě
• záleží na začlenění údajů do rámce
  • efekt rámce spočívá v tom, že posuzování určitých jevů i rozhodování výrazně ovlivňuje slovní či jiný kontext, důležité jsou kladné hodnoty
  • jsem pro volbu – jsem pro život (potraty)

 

Faktory ovlivňující řešení problémů

• hlavní funkcí myšlení je řešení problémů
• problém = situace, v níž známe cíl, ale neznáme prostředky k jeho dosažení
  • nejjednodušším řešením je metoda pokusu a omylu
  • složitější je algoritmické ověřování všech alternativ
  • nejčastěji se používá heuristický postup – zvolí se jedna cesta k cíli a ostatními se nezabýváme

 

Porozumění problému

• porozuměním problému myslíme vytvoření jeho přesné mentální mapy
• uspořádání pojmů
• vyloučení nepodstatných údajů

 

Dřívější učení

• existuje kritická hranice úrovně znalostí, jejíž překročení znesnadňuje řešení problémů – zejména starším odborníkům se nedaří odpoutat se od zažitých kognitivních schémat a hledat nové postupy
• příčinou rušivého vlivu dřívějšího učení na řešení problémů je lpění na osvědčených myšlenkových postupech, které bývá označováno jako mentální nastavení
• bez znalostí však nevíme, kde je jádro pudla
• funkční fixace = je to zvláštní druh mentálního nastavení, který se projevuje při řešení praktických problémů – opakovaným užíváním určitých předmětů vzniká přesvědčení, že každý předmět má určitou funkci, což lidem brání použít ho v případě potřeby méně obvyklým způsobem

 

Odbornost

• expert = člověk, který dokáže propojit teorii s praxí
• expertem se může stát i člověk, který se pohybuje v oblasti průměrného IQ
• charakteristické rysy expertů:
  • znalci dokáží být excelentní jen ve svém oboru
  • vnímají odborné informace ve velkých smysluplných vzorcích
  • řeší problémy rychle a přesně
  • vynikající krátkodobá paměť
  • mají propracované mentální reprezentace problémů
  • mají rozvinutou schopnost monitorovat sama sebe

 

Všeobecný kulturní rozhled a myšlení

• osvojení vědomostí a návyků, které pomáhají porozumět způsobu života
• neboli kulturní gramotnost
• sociální konstrukce reality = zásoba vědění, která nám dává návod na praktické zvládání rutinních činností
• orientace a přijetí daných kulturních hodnot
• neefektivní učení na školách
  • má charakter inertního, fragmentovaného vědění = není propojené (př. zapamatování si názvu básnické sbírky, kterou jsem nikdy nečetla) – nevyužitelné informace

 

Tvořivost

• je to komplexní schopnost, která je výsledkem spojení kognitivních schopností, vlastností osobnosti a některých motivů
• projevuje se produkcí nových, původních a vhodných myšlenek a nápadů
  • Priceho zákon = pracuje-li v určitém oboru sto lidí, pak polovina všech nových objevů pochází od deseti osob (druhá odmocnina z počtu lidí, který se danou problematikou zabývá)
• Max Wertheimer – dva typy myšlení:
  • reproduktivní myšlení – lidé opakují myšlenkové postupy, které použili dříve v jiných situacích
  • produktivní – vede k postupné restrukturaci vztahů uvnitř dané problémové situace
• Leon Festinger – kognitivní disonance
  • člověk má k témuž objektu dva rozporuplné postoje
• Guilford – dva druhy myšlenkových operací:
  • konvergentní – vytváření závěrů na základě logického uvažování – jedno správné řešení
  • divergentní – hledání alternativ – více správných řešení

 

Integrativní pohled na kreativitu

• Tod I. Lubart – ke vzniku kreativity je potřeba současný výskyt 6 faktorů:
  • intelektuální schopnosti
  • expertní znalosti a dovednosti
  • styly myšlení – vnímání celku i detailu
  • osobnostní rysy – vytrvalost, tolerance, odvaha riskovat a ahájit své přesvědčení apod.
  • vnitřní motivace
  • podpůrné prostředí

 

Etapy tvůrčí činnosti

• Henri Poincaré – jednotlivé fáze:
  • přípravná fáze – vyřčení problému, shromáždění informací, porozumění problému (tvorba mentální reprezentace)
  • inkubace – údobí potřebné k „vylíhnutí“ nového nápadu, nechat nápad uležet
  • iluminace – tzv. „aha zážitek“
  • verifikace – ověřování kvality nalezeného řešení

Campbellova a Simonova teorie náhodných konfigurací

• vysvětlují průběh kreativního řešení problémů z hlediska teorie náhodných konfigurací
• vývoj probíhá prostřednictvím náhodných, slepých variací
  • příkladem je čistý pokus a omyl
  • výběrové kritérium pro správnou akci poskytuje odezva z prostředí
  • klíčovým mechanismem tvůrčího myšlení je tedy náhodný objev
• tři klíčové propozice:
  • proces variací
  • variace odvozeny na základě kritérií
  • variace, které kritériím vyhovují, je třeba zachovat
• některé kombinace jsou stabilnější než jiné = konfigurace – jejich vznik provází pocit uspokojení
• někteří lidé jsou schopní udržet v paměti velké množství variací

 

Konekcionismus

• je to vliv soudobé kognitivní psychologie, který připomíná asocianismus
• podstatou lidského poznání je především sériová interpretace poznatků a transformace mentálních reprezentací
• místo počítačové metafory metafora mozková = podle níž lze na lidské poznání nahlížet jako na produkt souběžné aktivace mnoha jednoduchých elementů, které by mohly odpovídat neuronům
• Rumelhart a McClelland – teze konekcionismu
  • informace lze rozdělit na elementy – uzly – mezi nimiž jsou spoje – konexe, které mají rozdílnou závažnost či sílu
  • systém se učí na základě pozměňování síly spojů Þ distribuované a paralelní zpracování údajů (různé spoje se mohou aktivovat současně
  • existence skrytých jednotek (př. povahové rysy)

 

Magické myšlení

• přetrvávající dětské myšlení v dospělých – primitivní poznávací procesy, vedou k originalitě, ale i k naivitě
  • synkreze = tendence spojovat různorodé prvky v globální (např. předpokládání příčinnosti mezi věcmi, které nejsou v žádném vztahu)
  • pars pro toto = záměna části za celek
• James Frazer – zákonitosti magického myšlení:
  • zákon podobnosti – věc se dá vyvolat tím, že ji napodobíme (vyvolávání deště)
  • zákon nákazy – věci, které se dostaly do kontaktu, se mohou vzájemně ovlivňovat
• existence tzv. osobních věšteb – jestliže se něco stane, splní se mi to a to

 

Smysluplné koincidence

• Jung – existence synchronicity = smysluplná shoda dvou nebo více událostí
• egocentrické zkreslení = děje se to ve vztahu ke mně

 

Jazyk a myšlení

Sdílené vlastnosti přirozených jazyků

• Hockett – univerzální vlastnosti každého jazyka:
  • produktivita – všechny jazyky se skládají z určitých složek, které lze různými způsoby kombinovat, což umožňuje vyjadřovat složité myšlenky a sdělení; jazyk je inherentně kreativní
  • strukturovanost – každý jazyk má pravidla a díky své struktuře se stává prostředkem komunikace
  • arbitrárnost – mezi slovy a významy většinou neexistuje žádný vnitřní vztah – ten vzniká kulturní konvencí
• při překladu dochází k určitému posunu významu
• výjimkou jsou tzv. onomatopoie = zvukomalebné výrazy (napodobení přirozených zvuků)
• dynamičnost – jazyky se neustále vyvíjejí

 

Základní lingvistické pojmy

• lingvistika = věda, která studuje přirozené jazyky, jejich slovní zásobu a strukturu
• psycholingvistika = speciální odvětví psychologie, které zkoumá především řeč jako zvláštní druh lidské mentální aktivity
• jazyk = systém znaků s gramatickou stavbou
• syntax = zákonitosti při tvorbě vět
• verbální znaky tvoří jazykovou slovní zásobu
• řeč = individuální mentální aktivita, jazyk užíván ke komunikaci i k myšlení
• fonetika a fonologie = zabývají se zvukovou stránkou jazyka
  • základní jednotkou jsou fonémy – odlišnost cizího jazyka i v rámci dialektů
  • kombinace fonémů = morfém – nejmenší složky jazyka, které nesou význam (přípony, předpony, kořen, jednoslabičná slova)
  • množina morfémů daného jazyka = lexikon
• sémantika = nauka o významu slov
• John S. Mill – dva základní druhy významů
  • denotát – určitý reálný objekt, který označujeme – bez emocí
    • homonym mají odlišný denotát, synonyma shodný
  • konotát – individuální asociace spojené se slovem, emoce
• Charles Osgood – sémantický diferenciál = zjišťování konotativního významu slov
  • konotativní význam je ovlivněn třemi faktory:
    • faktor potence – moc, síla (silný-slabý, hrubý-jemný)
    • faktor hodnocení – dobrý špatný
    • faktor aktivity – aktivní pasivní, bystrý tupý
  • pragmatika = proměny řeči v různém komunikačním kontextu (i neverbální stránka – např. mocenské pozice, místo, čas, prostředí)

 

Diskurz

• užití jazyka, které přesahuje rámec jednotlivých vět
• např.: rozhovory, přednášky, odborné články
• Michel Foulcault – epistéma a diskurz:
  • epistéma = způsob chápání světa daný určité době, který je sdílen všemi, kdo v ní žijí
  • diskurz = pojmový soubor tvrzení, která zdůvodňují epistému

 

Znaky a symboly

• Ferdinand de Saussure – dvě základní složky znaku
  • označující (signifikant) – zvuková nebo psaná podoba slova
  • označované (sygnifikát) – to k čemu se výraz vztahuje
• označování = proces, při kterém se obě složky sváží
• jazykové znaky jsou arbitrární a mezi složkami neexistuje žádný předem daný vztah – jsou spojeny pouze na základě konvence
• Charles Peirce – rozdělení znaků:
  • ikony – podobnost s označovaným (např. fotka)
  • indexy – vztah s označovaným předmětem (např. kouř je indexem ohně)
  • symboly – s označovaným předmětem je spojuje konvence

 

Myšlení a řeč

• názory na vztah mezi myšlením a řečí:
  • monisté – řeč je hlasité myšlení a myšlení je tiché mluvení
  • představitel – John Watson

Teorie Jeana Piageta

• rozdělil kognitivní vývoj dítěte do 4 základních etap:
  • senzomotorická fáze
  • předoperační fáze
  • fáze konkrétních operací
  • fáze formálních operací
• princip objektní stálosti – dítě si uvědomuje, že předměty existují, i když nejsou v jeho zorném poli (první rok života)
• ke konci první etapy se objevuje symbolická funkce – dítě používá některé předměty při hře jako náhradu za jiné (lžička = letadlo)
• myšlení se zpočátku rozvíjí nezávisle na řeči, později využívání znaků k vyjádření porozumění svému okolí

 

Teorie Lva Vygotského

• podle něj je u dospělých nástrojem myšlení tzv. vnitřní řeč, která se liší od vnější tím, že je zkrácená a útržkovitá
• dítě si nejprve osvojuje sociální řeč, pak samomluva – hlasité komentování toho, co právě dělá – postupná změna na egocentrickou řeč – pak vrůstání a začleňování do vnitřní řeči

 

Teorie Jeroma Brunera

• děti si postupně osvojují tři soustavy mentálních reprezentací – akční, ikonickou a symbolickou
• ty využívají při transformaci informací, tedy přu učení a myšlení
• akční modus zpracování informací je vysoce aktivní
  • působí prostřednictvím chování a je patrný v pohybových dovednostech (lyžování)
• ikonický modus zpracování informací se opírá o představivost
  • dítě nakreslí obrázek lžíce, aniž by přitom muselo aktivně přehrávat nabírání jídla s pomocí lžíce
• symbolický modus = uspořádání pojmů do hierarchické struktury

 

Hypotéza jazykové relativity

• Sapir – Whorfova hypotéza = jazykové zvyky dané skupiny předurčují výběr interpretací sdělení, proto lidé ze stejné skupiny zakoušejí stejné pocity
• jazyk = společenský výtvor, který reflektuje vnější svět

 

• sociolingvistika – vyjadřování společenských skupin