Okruh 6: 30. léta 20. století

Krize avantgardy. Surrealistická skupina. Nezval, Teige. Rozvoj románové prózy a její představitelé: K. Čapek, J. Čapek, Vančura, Olbracht, Havlíček, Hostovský, Glazarová. Poezie, významní básníci: Holan, Halas, Seifert, Hora, Zahradníček.

Avantgarda

Literární avantgarda či pouze avantgarda je v literatuře shrnujícím označením pro různé literární směry vzniklé v prvních desetiletích 20. století v rámci umělecké avantgardy. K nejvlivnějším patřily kubismus, futurismus, expresionismus, dadaismus a surrealismus.

Od literární moderny se literární avantgarda odlišovala užším sepětím tvorby s životním stylem a politikou. Avantgardní spisovatelé byli často ideologicky vyhranění, zejména levicově nebo fašisticky. O změnu společnosti se literární avantgarda svou činností pokoušela společně s avantgardním výtvarným uměním, avantgardní hudbou, avantgardním filmem, avantgardní fotografií a dalšími dílčími avantgardními projevy. Neobyčejně populárními se staly manifesty, někdy dokonce zastiňovaly či nahrazovaly samotnou tvorbu.

Avantgarda dávala v literární podobě přednost dramatu a poezii před románem, neboť ten byl na počátku 20. století nejprestižnějším literárním žánrem, spojovaným s převládajícím uměním, vůči němuž se avantgardní spisovatelé vymezovali. Také s oblibou využívali hybridních žánrů a svá díla veřejně přednášeli nebo přímo vytvářeli a pořádali happeningy.

V českém prostředí patřil k předním avantgardním teoretikům Karel Teige. V roce 1920 se čeští avantgardní spisovatelé a výtvarníci spojili do svazu Devětsil. Avantgardními směry, které se v české literatuře nejsilněji prosadily, byly poetismus a surrealismus, z literátů byli nejvýznamnější Vítězslav Nezval, Vladislav Vančura, František Halas nebo Jaroslav Seifert v prvním období své tvorby.

Krize avantgardy

Konec české avantgardy je datován rokem 1938. Po druhé světové válce a komunistickém puči v roce 1948 upadla česká avantgarda i přes svou deklarovanou socialistickou revolučnost do nemilosti režimu jakožto údajně formalistické a politicky chybně orientované hnutí.

Surrealismus

Surrealismus ( = nadrealismus) – pokrokový umělecký směr vzniklý ve Francii ve 20. století mezi 1. a 2. světovou válkou. Vyznačuje se odklonem od konvenčních logických schémat a soustřeďuje se na spontánní realizaci podvědomých duševních pochodů, intuicí, přeludů, fantastických představ, snů atp. Využívá přitom automatického přepisu myšlenek do umělecké tvorby, a to jak do literární, tak výtvarné. Vycházel z dadaistického směru. Surrealismus byl jednoznačně ovlivněn psychoanalýzou rakouského lékaře Sigmunda Freuda, který jako první odhalil a přisoudil velký význam v životě člověka nevědomým duševním procesům.

Surrealisticka skupina:

Literární a umělecká skupina, která vznikla roku 1934 v Praze. Zakladatelem a mluvčím byl společně s V. Nezvalem K. Teige. Z ostatních členů: K. Biebl, J. Honzl, J. Štyrský, Toyen. Jádro Skupina surrealistů tvořili příslušníci bývalého Devětsilu, kteří koncem 20. let přešli od poetismu k surrealismu. V roce 1933 se V. Nezval a J. Honzl osobně seznámili s představiteli francouzského surrealismu, s nimiž udržovali po celou dobu kontakt. Během své existence uspořádala Skupina surrealistů výtvarné výstavy, vydávala sborníky (Surrealismus, 1936, Ani labuť ani lůna, 1936), v době návštěvy A. Bretona a P. Eluarda uspořádala řadu přednášek. Básnickou produkci Skupiny surrealismu představuje zejména tvorba V. Nezvala z poloviny 30. let. V roce 1938 V. Nezval vystoupením některých členů skupinu rozpustil.

Vítězslav Nezval:

Moravský básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec (1953), člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru.

Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu, nového básnického směru. Chtěl být metodou, jak nahlížet na život, aby byl básní. Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ.

Pracoval v redakci Masarykova slovníku naučného (tajemník), poté se věnoval pouze spisovatelství. Nějakou dobu působil jako dramaturg Osvobozeného divadla, kde se sblížil s Voskovcem a Werichem. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách atd. Po kapsách nosil bloky a zápisníky, psával rád na nejrůznější barevné papírky. Jeho písmo bylo takřka nečitelné. Nestačilo zřejmě jeho myšlenkám, byl stejně impulzivní jako jeho písmo.

Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do Sovětského svazu, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou roku 1938 rozpustil.

Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu.

Díla:

Poetismus:

Pantomima (1924) – programová manifestace poetismu, drobné hříčky a kaligramy, obsahuje divadelní a pantomimické scénky a skladbu Abeceda.
Abeceda – 4 až 2verší, asociace představ tvarů jednotlivých písmen abecedy (inspirace Rimbaudem); knižní vydání Abecedy byl výjimečný výsledek spolupráce v oblasti knižní tvorby, na které se podíleli Vítězslav Nezval (verše), Karel Teige (typografie) a Milča Mayerová (taneční kompozice na téma písmen abecedy). Knihu vydalo v roce 1926 nakladatelství J. Otto v Praze.

Surrealismus:

Žena v množném čísle(1936)
Absolutní hrobař(1937)
Praha s prsty deště

Próza:

Drtivou většinu svojí prózy vydal mezi roky 1929 a 1934, tato próza byla zaměřena na sféru podvědomí a snu a naznačila Nezvalův posun od poetismu k surrealismu.

Kronika z konce tisíciletí
Posedlost
Chtěla okrást lorda Blamingtona
Dolce farniente
Pan Marat
Jak vejce vejci
Monako– romaneto
Karneval– romaneto
Valérie a týden divů(1932) – „černý“ román, v roce 1970 zfilmován, v USA vyšel dokonce na DVD Valerie and Her Week of Wonders

Karel Teige

Český levicově orientovaný kritik a teoretik umění, výtvarný umělec, publicista a překladatel z francouzštiny. Jako teoretik a vůdčí osobnost československé meziválečné avantgardy zasáhl do téměř všech uměleckých odvětví – od architektury, přes výtvarné umění, divadlo, film, fotografii, typografii až k literatuře. Podílel se na vzniku a formování poetismu a ovlivnil také české přijetí surrealismu.

V roce 1920 byl spoluzakladatelem a stal se vůdčí osobností Devětsilu, v němž se věnoval umělecké teorii a propagoval proletářské umění. Situace v Devětsilu se však brzy změnila (1924) a Teige se podílel na vzniku poetismu, pro nějž psal v Devětsilu manifesty.

Roku 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR, ve které působil jako její teoretický mluvčí. Koncem 30. let patřil ke kritikům stalinského režimu v SSSR.

Díla:

Surrealismus proti proudu, Praha 1938 (Surrealistická skupina odpovídá Vítězslavu Nezvalovi, Juliu Fučíkovi, J. Rybákovi, Ladislavu Štollovi)
Vladimír Majakovskij, Praha 1936
Štyrský a Toyen, Praha 1938 (s V Nezvalem)

Románová próza:

Próza se vyrovnává s růstem revolučních sil. Narůstají rozpory společnosti a jednotlivce. Proniká subjektivismus a lyrismus, ironie, satira a fantazie. Objevují se prvky symbolismu. tendence novoklasicistické a expresionistické

DEMOKRATICKÝ, HUMANISTICKÝ PROUD

stavěli se proti všemu, co ohrožovalo demokratickou společnost , svobodu názorů, slova, objektivnost
pojem humanistická literatura -zajímá se o prostého člověka a jeho problémy, vlastnosti, chyby, obyčejný život

Karel Čapek

*Malé Svatoňovice, +Praha
Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře Antonína Čapka.
Byl nejmladším dítětem (sestra Helena, bratr Josef).
Matka sbírala slovesný folklor, učila děti hudbě, literatuře a umění.
S rodiči se přestěhoval do Úpice, kde absolvoval základní školu, která byla později přejmenována na Základní školu bratří Čapků. Poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě UK v Praze a získal doktorát.
V letech 1910 – 11 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně.
Pro svou nemoc (v mládí měl zápal plic, který mu sedl na páteř, trpěl bolestmi zad, hrozilo, že skončí na vozíku) nebyl odveden do armády a nemusel bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn.
Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (Prokopa Lažanského na zámku Chyše), brzy však přešel k novinařině.
Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech, Nebojsa a Lidových novinách. Z Národních listů odešel na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému (protimasarykovskému) směřování listu.
Byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla a prvním předsedou Československého PEN klubu.
Roku 1935 se oženil s herečkou a dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou (po jeho smrti byla terčem výslechů nacistů i komunistů, nikdy se znovu nevdala.
Rodina Čapkova si nepřála, aby spolu byli, jejich vztah vyvolal i rozkol s bratrem Josefem, přesto manželství bylo velmi šťastné).
Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii.
Snažil se svou činností zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu.
Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“.
Součástí této kampaně se tak stávaly nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník.
Zemřel na plicní edém několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem.
Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.
7x navržen na Nobelovu cenu za literaturu, podle jeho života byl natočen životopisný film Člověk proti zkáze.

1) Tvorba s bratrem Josefem, povídkové cykly

Zářivé hlubiny – drobné povídky
Krakonošova zahrada
Loupežník – drama o střetu staré a mladé generace
Ze života hmyzu – drama, alegorie na mezilidské vztahy
Adam stvořitel

= tvorba spolu s bratrem Josefem

Boží muka
Trapné povídky

= Díla, která napsal sám, drobné povídkové cykly, počátky tvorby.

2) Antiutopie (dystopie)

R.U.R.
Továrna, která vyrábí roboty – vzepřou se proti lidem a vyhubí je.
Neumí se však sami rozmnožovat.
Mezi dvěma roboty vznikne ryze lidský cit – láska.
Slovo „robot“ vymyslel Josef Čapek a stalo se součástí světové slovní zásoby. Karel je chtěl pojmenovat „laboři.“
Krakatit
Vynález výbušniny, která může zničit celý svět.
Továrna na absolutno
Stroje karburátory, které spalují hmotu a uvolňují „absolutno“ (Boha), rozpoutají tak nejničivější náboženskou válku.
Věc makropulos
Zpěvačka Emilia hledá recept na elixír nesmrtelnosti, který by jí prodloužil život.
Na konci zjišťuje, že nesmrtelnost není dar, ale prokletí.

3) Odraz války

Matka
Žena, která ve válce přijde o své syny, ten nejmladší chce jít také do války.
Matce dochází, že pro svobodu země stojí za to zemřít a syna do války pustí.
Námět na tuto hru darovala Karlovi jeho žena Olga, která ji chtěla napsat sama, ale nakonec námět přenechala Karlovi.
Tato hra se jí stala osudnou.
V 60. letech ji nastudovalo pražské divadlo, které Olze nabídlo roli matky, přijala ji, při zkoušce se tak rozčilila, že musela být hospitalizována a brzy zemřela.
Bílá nemoc
Varování před zfanatizovaným davem, který ušlape naději na přežití (Dr. Galén a jeho lék na Bílou nemoc).
Válka s mloky
Lidé využívají mloky jako pracovní sílu, mloci se však vzepřou a rozpoutají válku o pevninu.
Na konci knihy se vynoří mločí hlava z Vltavy – mloci se adaptovali i na sladkou vodu.

4) Noetická trilogie

(Noetika – věda zabývající se vypravováním, různými druhy vypravěčů.)

Hordubal

Hlavní hrdina se vrací domů z Ameriky, po 8 letech, kdy manželce posílal peníze, jeho žena má ale jiného a s milencem jej zavraždí.
Vypravěčem jsou nejprve Hordubal, vracející se domů a zklamaný přivítáním, po jeho zavraždění je vypravěčem příběhu jeho žena čekající na soud.

Povětroň

V kómatu je muž, který se zřítil s letadlem, a vedle jeho lůžka stojí jeptiška, jasnovidec a básník – každý vymyslí jiný příběh o tom, kdo muž je a proč a kam letěl.
Na konci muž umírá.

Obyčejný život

I zdánlivě nejobyčejnější lidský život není obyčejný, ale originální a jedinečný.
Celý život v nás svádí souboj naše různé „já“ o to, které převládne.

Josef Čapek

starší bratr Karla Čapka, známější jako malíř, patřil k umělec. skupině Tvrdošíjní, ale věnoval se také psaní knih, zemřel v koncentračním táboře na tyfus
Kulhavý poutník-román
Stín kapradiny-balada v próze, příběh dvou pytláků, kteří zabili lesníka
Básně z koncentračního tábora – básnická sbírka, posmrtně
Povídání o pejskovi a kočičce-autorem textu i ilustrací
Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny,Ze života hmyzu-napsal s Karlem
Psáno do mraků-soubor aforismů (vtipné průpovídky)

2. Avantgardní tvorba

Vladislav Vančura

prozaik, dramatik, scenárista a režisér, 1. předseda Devětsilu (poetismus), povolání lékař
za okupace v ilegálním odboji, v době heydrichiády zatčen a popraven
jeho žena Ludmila napsala knihu Dvacetšest krásných let (o Vančurovi),
natočil 2 filmy: Před maturitou, Marijka nevěrnice
představitel avantgardní literatury
jeho díla se vyznačují hledáním nových forem, osobitým jazykem
próza–prvky poetismu, velké části textu jsou lyrické, i v próze používá básnický jazyk, zvláštní kompoziční postupy – typické spíš pro pohádky, legendy, pověsti, zvláštní jazyk – nesmířeně bohatý, používá jazykové vrstvy (lidové výrazy, slang, argot, knižní výrazy, archaismy, zastaralé tvary slov:přechodníky), velmi dlouhá souvětí (humanistická souvětí), hlavní hrdinové jsou většinou velmi činorodé postavy, velmi aktivní, většinou nesmírně milují život a dokážou si ho naplno užívat (renesanční)
Pekař Jan Marhoul – román, vliv proletářské literatury základem je skutečná postava, živnostník Jan Marhoul byl dobrý člověk, každému pomáhal a půjčoval, nemohl vidět hlad a své výrobky spíše rozdával než prodával. Zbankrotuje a nikdo mu nepomůže, stal se z něj v pekárně řadový dělník a umírá v naprosté chudobě
Pole orná a válečná – román, odsouzení nesmyslnosti válečného vražděním reagoval na I. svět. válku, navazoval na český básnický poetismus (nesouvislý děj, volné řazení scén z fronty, zázemí)
Rozmarné léto – novela, vliv poetismu, příběh tří přátel z plovárny (Antonína Důry, abbého Rocha a důstojníka Huga), zachycuje maloměstskou nudu v lázeňském městečku Krokovy Vary, stereotyp narušen příjezdem Arnoštka s Annou; Důra včetně dalších mužů vzplane obdivem k této dívce, jeho manželka zas chodí za kouzelníkem, ale po menším konfliktu kouzelník s Annou město opustí a všechno se vrací do starých kolejí, bylo zfilmováno (Rudolf Hrušinský); knižní jazyka
Markéta Lazarová – baladický román, drsný příběh ze středověku, dva rody loupežnických rytířů. Lazar na Obořišti má dceru Markétu, kterou nechal vychovat v klášteře. Proti Lazarovi stojí rod Kozlíků na Roháčku. Když Mikoláš Kozlík unese Lazarovu dceru Markétu, připojí se rod Lazarů ke král. vojsku. Mikolaš a Markéta, se postupně do sebe zamilují. Markéta se měla původně stát služebnicí Boha a odejít do kláštera a trpěla tím, že je jeho milenkou, přestože dala otci jiný slib Další mileneckou dvojici tvoří zajatý německý hrabě Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra. Nepokoje vyvrcholily bojem mezi loupežníky a hejtmanským vojskem. všichni Kozlíkovi lupiči i Kristián zemřeli na popravišti . Alexandře i Markétě bylo odpuštěno
oslavuje sílu lásky, kniha zfilmovaná (r.František Vláčil), autor hledá v minulosti to, co nenachází v současnosti, oslava krás života, lásky, protest pro měšťáctví, prvky lyrismu, jazyk působí vznešeně a knižně, využívá archaismy a historismy

Společenská próza

vzorem byla sovětská literatura, hlavním tématem je život dělníků a boj za lepší pracovní podmínky.
k levicové próze se řadili autoři, kteří patřili do řad komunistické strany nebo souhlasili s revoluční změnou ve společnosti a využívali metody socialistického realismu

Ivan Olbracht (vl. jménem Kamil Zeman)

syn Antala Staška
živil se jako komunistický reportér a novinář v redakci Rudého práva, vězněn
několikrát cestoval do Ruska – navštívil Podkarpatskou Rus a našel tam zdroj své tvorby
vynikající vypravěč, dokáže velmi dobře spojit realistu s mýtem, legendou
jeho knihy jsou o lidech, kteří jsou zvláštní (vyděděnci, rebelové, lidé z odlišné komunity)
učí nás pochopení vůči jiným lidem, kteří nezapadají do normálu, velmi dobré psychologické prokreslení osob, reprezentuje ve svém díle společenský i psychologický román
za okupace-kvůli cenzuře nemohl volně publikovat, proto pouze přepracovával starší díla do srozumitelnější podoby pro mládež, většinou se snažil posílit národní sebevědomí
Podivné přátelství herce Jesenia– psychologický román, porovnání povah dvou přátel, herců – Jiřího Jesenia (vážná, racionální povaha) a Jan Veselý (protiklad, lehkomyslný, impulsivní). Oba milují operní pěvkyni Kláru, kvůli které se i na čas rozejdou a ona si vezme Veselého. Za 1.světové války se Veselý zapojí do protiněm. špionáže, získá pro to i Jesenia, ale je jako špión dopaden a zastřelen. Jesenius se postará o výchovu jeho dítěte a vezme si Kláru.
Anna Proletářka – agitační román, polit. román s nízkou uměleckou hodnotou, psychologie postav působí velmi nevěrohodně, chtěl zachytit dobu r. 1920, kdy se sociální demokracie štěpila na levici a pravici, kdy proběhla generální prosincová stávka a boje o Lidový dům, hl. postavou Anna venkovská dívce, sloužící v jedné pražské rodině, ušlápnutá, naivní, poslušná, bez zájmu o politiku. seznámí se s dělníkem Toníkem Krouským Toník je představitelem levice a pod jeho vlivem se z prosté a bojácné Anny stává uvědomělá revolucionářka
Nikola Šuhaj Loupežník– baladický román, děj situován do vesnice Koločava na Zakarpatské Ukrajině do doby 1. světové války a po ní., vznikl na základě skutečné události, autor se na Ukrajině setkal s řadou pověstí o Nikolovi, ve kterých byl přirovnáván k Jánošíkovi, připisovány zázračné schopnosti (nezastřelitelnost) hrdinou je Nikola, který zběhl z 1. Světové války kvůli své dívce Eržice a vrátil se do rodné vesnice jako zběh se musí před četníky v lesích skrývat, po čase se k němu přidá několik jeho přátel a vytvoří loupežnickou bandu, okrádali bohaté a případně i pomohli chudým, lidé s ním sympatizovali a pomáhali mu, četníci nemohli Nikolu dopadnout, proto na něj nakonec vypsali odměnu a Nikolu pak zradili jeho přátelé z družiny a jeho i bratra zabili sekerou, Nikola však v srdcí lidí nezemřel, stal se pro ně symbolem svobody a touhy po sociální spravedlnosti

Psychologická próza

autoři většinou podrobně rozebírají chování a vnitřní život svých postav
nejlepší próza psaná mezi válkami
je velmi aktuální i dnes, je velmi čtivě napsána
skupinu autorů tvořily skutečné umělecké individuality
sondy do života lidí bezcitných, amorálních, lidí, kteří jsou nešťastní, proto kolem sebe šíří zlo
zákl. charakteristickým rysem je duševní svět jednotlivých postav

Jaroslav Havlíček

autor psychologických povídek, románů
zaměřoval se ve svých dílech na nezdravé rodinné prostředí. Objevují se u něho i psychopatické osobnosti a manželé, z nichž jeden je nevyléčitelně nemocný a má vliv na charakter partnera(ky).
jeho hrdinové jsou postiženi patologickými jevy společnosti. Se zájmem líčí degeneraci a marnost měšťáckého života, o záporném vlivu prostředí na člověka
Neviditelný-román, hrdina Petr Švajcar byl z chudých poměrů, ale toužil po kariéře, stal se inženýrem a oženil se s dívkou z bohaté rodiny, netušil ale, že tato rodina trpí dědičnou chorobou, v jejímž závěru se nemocný domnívá, že je neviditelný (představa neviditelnosti – děsivé scény halucinačního šílenství), nemoc se projevila u jeho manželky a ta spáchala sebevraždu, nemoc se ukázala i u jejich dítěte, zfilmováno
Petrolejové lampy – nejznámnější román, zfilmováno, původní název Vyprahlé touhy, odehrává se v první polovině 20. století, hrdinka Štěpka Kiliánová – bohatá, vtipná, chytrá, ale není hezká a proto o ní nikdo nemá zájem.Na statek, kde žije, přijede její bratranec Pavel Malina, který je domýšlivý, líný a pije. Z vypočítavosti se uchází o Štěpu. Nemají šťastné manželství, ale navenek to hrají. Pavel umírá na syfilis a na statek přijíždí druhý bratranec, který si uvědomí, že není hezká, ale má jiné přednosti.
Helimadoe – román, název je sestaven ze začátečních písmen jmen pěti dcer (Helena, Linda, Marie, Dora, Ema) ovdovělého a podivínského vesnického lékaře, který diriguje život svých dětí tak, že jim přiděluje povinnosti v pravidelných turnusech. Dcery se nakonec vymknou přísnému režimu otce celý příběh je vyprávěn dospívajícím chlapcem, který rodinu navštěvuje jako pacient.
Ta třetí-příběh úředníka, který se hodlá oženit, a proto se seznamuje postupně s ženami různých charakterů, první z nich mu připadá velmi uzavřená a nesmělá, druhou odsuzuje pro její ráznost a samostatnost a nakonec volí třetí variantu – sebevraždu

Egon Hostovský

židovského původu, nebyl příliš oblíben, byl zamlčován
dvakrát emigroval – do USA, poprvé v r. 1939 až 1945, podruhé od r. 1948 do r. 1973, kdy zemřel.
živil se tam jako spisovatel, nakladatel
po jeho smrti vznikla nadace Egona Hostovského, z níž byly udělovány ceny nejlepším exilovým a samizdatovým dílům
zájem o židovské prostředí a pronásledované lidi – hl. postavami jsou většinou emigranti, židi – jsou v cizím prostředí, cítí se izolování, nejsou schopni se přizpůsobit a nemůžou se vrátit
jeho díla jsou čtenářsky náročná, čtenář často ztrácí orientaci v čase, prostředí i osobách, stejně jako hrdinové.
Ghetto v nich-román o židovské rodině, otec trpí rasovým útlakem, jeho syn mu chce pomoci, ale neúspěšně
Žhář – dějištěm je pohraniční městečko ve 30. letech, kde dochází k sérii požárů, ze žhářství je podezříván i členy své rodiny syn hospodského, vyřešení je neurčité, pravděpodobně požáry zakládali němečtí nacionalisté.
Cizinec hledá byt – román o českém emigrantovi – lékař Václav Marek, který odjel do USA a žije v New Yorku. Získal zde stipendium, aby mohl dokončil výzkumnou práci o léčbě vysokého krevního tlaku. Jediné, co musí zařídit, je najít si klidný byt pro psaní. Má klidnou a vstřícnou povahu, dostává se do konfliktů se svými domácími, nebo s nájemníky. Vystřídá několik bytů, ale nikde nemá klid. Pochopení a klid nalézá až u českého dělníka Václava Noska. Sem už však přichází jako těžce nemocný a zanedlouho umírá.
Případ profesora Körnera – román, sleduje psychologický vývoj podivína, který se dozví, že má nevyléčitelnou nemoc a podvádí ho žena. Zjistí,že jeho nemoc není smrtelná, ale nešťastnou náhodou umírá
Listy z vyhnanství – námět z emigrace, vydáno v Americe, touha po domově

Jarmila Glazarová

spisovatelka, publicistka
provdala se za mnohem staršího muže = věkově rozdílné manželství je námětem jejích děl
píše o problémech manželského soužití, hrdinou je vždy jeden z manželů,který je ve vztahu nešťastný
využívala ve svých dílech častých dialektismů (nářečí).
Roky v kruhu-román, autobiografie, autorčina vzpomínka na manžela, který byl lékařem a tragicky zahynul, harmonické soužití
Chudá přadlena – publicistická kniha, o životě beskydských žen
Vlčí jáma– psychologický román, popisuje nerovné manželství zvěrolékaře Roberta a jeho podstatně starší ženy Kláry, ta se projevuje jako žena velmi zlá a sobecká, po smrti rodičů sem přichází Klářina neteř Jana, povahou se od Kláry naprosto odlišuje, je velmi příjemná, hlavně mladá, Robert se do Jany zamiluje, Klára žárlí a její chování je nesnesitelné, román končí smrtí Kláry i Roberta (zemřeli na nemoc)
Advent – románová sociální balada, advent = příchod z latiny, symbolický název, který označuje čekání hlavní hrdiny na příchod spásy, děj se odehrává u Rožnova pod Radhoštěm na usedlosti sedláka Podešvy. Hlavní hrdinka krásná, chudá Františka, přišla při neštěstí v lese o svého budoucího manžela, spadl na něho při kácení strom. Františka je zdrcená, čeká s ním dítě. Od lidí se jí dostává pouze posměchu kvůli nemanželskému synovi Metodkovi. Františčina krásná tvář zaujme sedláka Juru Podešvu. Františka se za něho provdá. Ze statku chce vytvořit harmonický domov, to co nikdy neměla, ale od manžela a ani od jeho milenky služky Roziny se jí nedostává pochopení. – musí pracovat a oba jí šikanují. Metud se už nadále nenechává ponižovat a uteče. Františka ho jde hledat, na seníku narazí na manžela, kterak se objímá se služkou, v rozezlení po nich hodí lucernu, kterou má, seno chytí a oni dva tam uhoří, nakonec Františka syna najde, začíná nový život

Poezie:

Jaroslav Seifert (1901 – 1986), básník, prozaik, novinář, překladatel (Apollinaire)

první český spisovatel, který získal Nobelovu cenu za literaturu v r.1984(jinak nominován byl i K. Čapek, ale nedožil se jí)
* na Žižkově v Praze (chudá, dělnická čtvrť)- odráží se v jeho tvorbě
studoval gymnázium, které nedokončil, členem komunistické strany a živil se jako levicově orientovaný novinář, 1929 z KSČ vyloučen
po roce 1948 byla jeho tvorba několikrát cenzurou zakázána, hl. v 50. a 70. letech (po válce píše verše proti totalitnímu režimu)
Byl spoluzakladatelem Devětsilu (spolu s K. Teigem)
R. 1950 se výhradně věnuje literární činnosti. V 50.letech trpěl těžkou chorobu pohybového ústrojí, která mu znemožňuje výraznější literární činnost
V roce 1969 zvolen předsedou svazu československých spisovatelů- významné místo na literárním poli
Tvorba: výrazně se odličují jednotlivá období
léta:
Ve 30. letech Seifert opouští avantgardní pozice. Po zániku Devětsilu se nepřidává k surrealistům a za uzavřený považuje i poetismus. Pracuje v sociálnědemokratických novinách.
Seifert opouští volný verš a píše tradiční básně s pravidelnými rýmy i strofami.
Intimní lyrika – (krásná, prostá poezie), velice melodická, rytmická, vychází z lidové poezie, nekomplikovaný, líbivý jazyk. Objevuje se v nich okouzlení láskou, životem,obliba ke všedním, každodenním věcem
Jablko z klína
Ruce Venušiny
Jaro, sbohem
Sbírky naplněné subjektivní lyrikou, mají ráz až zpovědi, melancholické vzpomínky na dětství, matku,…
Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu

Jan Zahradníček (1905 – 1960)

nejvýznamnější básník této skupiny
spolupracoval s katolicky orientovanými literárními kritiky – Bedřich Fučík
přispíval do mnoha časopisů, překládal z němčiny a francouzštiny
v r. 1951 odsouzen v rámci vykonstruovaných procesů za údajnou velezradu s dalšími katolicky orientovanými umělci na 13 let do vězení, po amnestii v r. 1960 propuštěn, téhož roku i umírá

Tvorba:

Pokušení smrti – prvotina – motivy bolesti a smrti

léta:

Jeřáby
Žíznivé léto
Pozdravení slunci

František Halas (1901 Brno-1949 Praha)

básník (lyrika) a překladatel (polskou poezii – Adam Miskiewicz)
narodil se v Brně v dělnické rodině (otec i matka dělníci), od dětství byl připravován na roli dělníka, v dětství prožil bídu, brzy mu zemřela matka a několik sourozenců – smrt je nejčastějším motivem jeho tvorby, tma, noc, studená země jako hrob všeho živého,..
v roce 1921 vstoupil do komunistické strany, psal do Rudého práva i do jiných komunistických časopisů (Rovnost)
byl spoluzakladatelem brněnského Devětsilu a spolupracoval s Bedřichem Václavkem (lit.kritik) při vydávání časopisu Pásmo (čas. brněnské skupiny Devětsil)
jako básník byl uznáván, ale po roce 1948 byla Halasova poezie negativně kritizována tehdejším režimem , protože se odvrátil od komunistů, a to neudělal dobře. V 50. letech byla jeho poezie zavrhována.

2/2 30.let

Přelom v jeho tvorbě, ve své poezii reagoval především na tehdejší politickou situaci, tvorba má politický náboj
Dokořán – reakce na španělskou občanskou válku, sám Španělsko navštívil v roce 1936, Halas si uvědomuje nutnost zaměřit své umění proti bezpráví a násilí – kritika fašismu, aktivně se zapojil do protinacistického hnutí v době války
Torzo naděje – reakce na Mnichovskou zradu – připomíná Prahu, Husitské období – naděje

Období válečné

Naše paní Božena Němcová: vzpomínka na B. Němcovou jako patronku českého národa, paralela, jaký život měla s tragickým osudem českého národa za 2.sv.války

– Ladění – drobné lyrické básničky po narození jeho prvního syna – dětská říkadla, hádanky,…

Vladimír Holan (1905-1980)

lyrik, jeden z nejoriginálnějších a také nejsložitějších českých moderních básníků
významný překladatel světové poezie ( Pasternak, Rilke, Valéry, Lermontov, Baudelaire, Morgenstern)
pocházel z Máchova kraje (Bělá pod Bezdězem)
po maturitě úředníkem, profesionálním spisovatelem již od 28 let
později žil na Malé straně v Praze ve stejném domě jako J. Werich
ve své tvorbě se zaměřoval zejména na meditativní lyriku, zabýval se filozofickými otázkami času, smrti, lidského osudu, atd.

Básnické sbírky před rokem 1948:

Vanutí
Kameni přicházíš
Září
Havraním brkem
Terezka Planetová – lyricko-epická báseň

Josef Hora (1891 – 1945)

básník, prozaik, literární kritik, překladatel (Puškina, Jesenin, Blok)
* se na Roudnicku, studoval v Praze, kde také zemřel
pracoval jako novinář, levicově orientovaný, psal do Rudého práva, členem KSČ,
1929 vyloučen
umělecká tvorba se vyvíjela od proletářské poezie (1.pol.20.let) k osobité intimní lyrice, sociálně laděné(2.pol.20.let, 30.léta), konec 30.let psal poezii domova, rodné země
konec 30.let: Domov – poezie rodné země, obava o její budoucnost

Zpěv rodné zemi – v minulosti naše země plná bojů – země rozkvétající, obraz nezdolnosti a nepřetržité kontinuity našeho národa
Jan Houslista – o hudebníkovi, který se vrací z ciziny, aby prožíval utrpení, kterým naše země v této době prochází.