Novák, Šalda, Mukařovský, Píša, Teige, Václavek, Černý, Chalupecký, Opelík, Suchomel, Kožmín, Červenka, Jankovič, Doležel.
Dobová literární kritika
- Osvěta – český kulturní, vědecký a politický měsíčník, který založil Václav Vlček roku 1871 a redigoval ho do své smrti roku 1908. Byl zaměřen vlastenecky a spíše konzervativně. Přinášel beletrii i básně, kritiky a odborné i popularizační články vědecké.
- Mezi významnější autory patřili například:Svatopluk Čech, Adolf Hejduk, Eliška Krásnohorská, Ferdinand Schulz
- Lumír (1851) – beletristický týdeník založil Ferdinand Břetislav Mikovec. V letech 1877–1898 stál v čele Lumíru Josef Václav Sládek, nakladatelem je Jan Otto.
Arne Novák (1880-1939)
= literární historik, kritik, vysokoškolský pedagog
– už za studií debutoval jako literární kritik v Rozhledech, spolupracoval s řadou časopisů, sborníků a literárních revuí
– od r. 1921 až do své smrti byl jako literárním kritikem a vedoucím kulturní rubriky Lidových novin, v nichž uveřejnil stovky recenzí
– v mládí byl ovlivněn uměleckou kritikou 90. let 19. století, zejména F. X. Šaldou
– byl kritický k avantgardním a levicovým proudům v umění
– při literárněvědné a kritické práci prosazoval mravní hlediska, zřetel k osobnosti autora a jeho psychologii
– zásadní úlohu v jeho názorovém světě hrály národní tradice, sám se považoval za jejich strážce
– stavěl se odmítavě k fašismu i marxismu
DÍLA:
- Kritika literární (1916), Podobizny žen (1918), Samostatné monografie věnoval J. Nerudovi (1910), Josefu Dobrovskému (1928), Tereze Novákové (1930), Viktoru Dykovi (1936), obsáhle se věnoval Svatopluku Čechovi
- Přehledné dějiny české literatury od nejstarších dob až po naše dny – monumentální dílo
- podílel na redakci Ottova slovníku naučného nové doby, kam přispěl řadou hesel
- prakticky celý život pracoval na soustavných dějinách české literatury
František Xaver Šalda (1867-1937)
= publicista, literární kritik
– působil v redakci Ottova slovníku naučného, do kterého napsal řadu hesel ze západních literatur
– od r. 1916 byl docentem a od r. 1919 profesorem dějin moderních literatur na FF UK
– psal do literárních listů, řídil Volné směry či Českou kulturu è jeho obsah věnoval literární kritice a recenzím, zabýval se i našimi a zahraničními filozofickými osobnostmi (Masaryk, Dostojevskij)
– chápal literárního kritika jako důležitého kulturního činitele napomáhajícího normálnímu, zdravému vývoji společnosti
– kritika má plnit funkci vědeckou (kritika strukturální), uměleckou, ale také společenskou
– jeho filozofie dějin byla namířena proti historismu a pozitivistickému objektivismu
– usiloval o periodizaci dějinného vývoje a hledal charakteristiku jednotlivých kulturních období, kulturních celků, které odlišil dobovým duchovním zaměřením
DÍLA:
- Boje o zítřek(1905), Duše a dílo (1913), románem Loutky i dělníci boží (1917), dramaty Zástupové (1921) a Dítě (1923).
- Monografie o Janu Nerudovi, Dantovi, Máchovi
Jan Mukařovský (1891-1975)
= literární vědec, estetik, teoretik umění
– představitel vědecké a kulturní inteligence, účastník Pražského kroužku, udržuje kontakty s avantgardními umělci, kritik, vedoucí katedry
– začal publikovat v Umění všem
– psal do časopisů: Český deník, Střední škola, Časopis Národního muzea, Naše řeč, Literární noviny, Akordy, Lidové noviny, Rudé právo, Právo lidu
– redigoval časopisy: Slovo a slovesnost, Česká literatura, Národní knihovna
– jeho práce byly přeloženy do několika jazyků
– vůdčí osobnost pražské strukturalistické školy
DÍLA:
- Příspěvek k estetice českého verše, Máchův Máj, Estetická studie, Estetické funkce
– v dílech klad důraz na estetiku
– celé umělecké dílo je nositelem významu, je jeho znakem prostředkující mezi autorem a vnímatelem
– zaměřoval se na Máchu, Hálka, Hlaváčka, Čapka, Vančuru
– rozebíral i jednotlivá díla: Máj, Babička, Absolutní hrobař
Antonín Matěj Píša (1902-1966)
= básník, literární a divadelní kritik, novinář, redaktor, germanista
– psal do Práva lidu, Národní práce, Práce
– dramaturg Národního divadla, redaktor nakladatelství Československý spisovatel
DÍLA:
– díla o literární historii: Otakar Theer, Poezie své doby, Josef Hora
– divadelní kritiky: Stopami dramatu a divadla, Divadelní avantgarda
– programový mluvčí poválečné generace: Soudy boje a výzvy
– samostatné kritiky autorů Josefa Hory, Marie Majerová, Seiferta…
Karel Teige (1900-1951)
= literární a výtvarný teoretik, historik a kritik, výtvarník a programový teoretik
= spoluzakladatel a vůdčí síla Devětsilu
– propagoval proletářské umění a psal do Práva lidu, Lidových novin
– stál u zrodu Osvobozeneckého divadla
– komunisty izolován a byla mu zakázána činnost
– věnoval se typografii (úprava písma do novin), formuloval principy avantgardní estetiky, surrealista
DÍLA:
- Svět, který voní, Jarmark umění, Architektura pravá a levá, Vývojové proměny v umění, Fenomenologie moderního umění
Bedřich Václavek (1897-1943)
= předseda brněnského Děvětsilu, levicové zaměření, překladatel, teoretik
– z marxistického stanoviska se zabýval estetikou, literární kritikou a historií a teorií lidové kultury
– patřil nejprve k teoretikům avantgardy a se zaujetím pro tzv. čistou poezii prosazoval poetismus a konstruktivismus
– proměny výrazových prostředků umělecké tvorby spojoval s dynamikou rozvoje výrobních sil moderní civilizace, zejména techniky a povahy společenské práce
DÍLA:
- Poezie v rozpacích (uplatnění sociologické metody),
- Česká literatura XX. století (sociologie), Společenské vlivy v životě a díle K. H. Máchy, O lidové písni a slovesnosti, Literární studie a podobizny
Václav Černý (1905-1987)
= romanista, hispanista a bohemista, komparatista, editor a literární historik a kritik
– zabýval se středověkou literaturou, barokem, romantismem a moderní světovou a českou literaturou
– byl vyznamenán za odbojovou činnost
– z české literatury se věnoval staročeské milostné lyrice, Babičce Boženy Němcové a moderní české poezii (J. Seifert, J. Hora, J. Orten, K. Bednář)
– literární kritice se věnoval v časopisech, pokud mu to režim dovoloval: Literární noviny, Host, Lidové noviny, Kritický měsíčník (založil)
– jeho pojetí umělecké kritiky mělo výraznou filozofickou dimenzi
– kritické výhrady k marxismu jako metodě literární vědy, která přehlíží uměleckou osobnost
– kriticky posuzuje Masarykovu dějinnou filozofii, jeho pojetí romantismu, titanismu a zbožnosti, Masaryk je mu především příkladem mravní osobnosti, usilující o osobní svobodu a integritu moderního člověka (Dvě studia Masarykovy)
DÍLA:
- Básník Josef Palivec, Osobnost, tvorba a boj (Osobnost je mu nejvyšší životní hodnotou, základní kategorií jeho koncepce kultury a literatury, druhou významnou kategorií pak tvořivost jako schopnost a vůle člověka tvořit a mít vztah k výsledku tvorby),
- Boje a směry socialistické kultury, Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích, Knížka o Babičce
Jindřich Chalupecký (1910-1990)
= výtvarný a literární kritik, umělecký teoretik, teoretik skupiny 42
– psal do časopisu Samostatnost, Lumír
– po okupaci v srpnu 1968 byl postupně ze všech funkcí odvolán a měl opět zakázáno psát
– aktivně podporoval mezinárodní kulturní styky
– opírá se o hluboké znalosti filozofické, historické i o širší souvislosti kulturní a vědní è vedl dlouhé diskuse s umělci, básníky a spisovateli
– sám se domníval, že smyslem práce kritika umění není zařazovat přítomnost do dějin, ale nalézat slova pro to, co nejasně táhne na mysli umělcům, a tím přispívat k vytváření duchovního prostředí pro ně samotné, i pro ty, kteří se s jejich prací setkávají
– Chalupecký byl náročný sám k sobě a svou tvrdošíjností a nekompromisními
DÍLA:
- Poezie a politika, sborník Praha 1984, František Janoušek, Umění dnes
Jiří Opelík (*1930)
= literární kritik, historik, editor, učitel
– své tituly získal za práci na tématech: Románové dílo Václava Řezáče a monografii Josefa Čapka
– psal předmluvy a doslovy pro mnohá díla
– studoval autory jako Olbracht, Kainar, Skácel, Kundera, Vaculík, Čapek
– oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality
– za normalizaci se vzdal povolání literární kritik a věnoval se literární historii
– podílel se na dílech: Lexikon české literatury (zaměřen na Čapka)
DÍLA:
- Milované řemeslo, Nenáviděné řemeslo (o kritice)
- psal skripta pro studenty
- kolektivní díla: Slovník českého románu, Český Parnas
Milan Suchomel (*1928)
= literární kritik, historik, pedagog, profesor a editor
– členem Literárněvědné společnosti Československé akademie věd
– spolupracoval s časopisy Host do domu, Literární noviny a psal studie o Čapkovi
– styl je kritický, přihlíží k historii, analýze – nemá ale vyhranění sty kritiky
– k jeho hlavním badatelským zájmům patřila česká literatura 20. století, kterou sledoval na pozadí zahraniční tvorby a v souvislosti s tím jako součást kulturních dějin
– často využíval poznatky z filozofie a psychologie
– celý jeho život i pedagogické působení jsou spjaty s Brnem a FF MU
DÍLA:
- Literatura z času krize, Příběhy lásky v české literatuře od počátků k dnešku
Zdeněk Kožmín (1925-2007)
= literární vědec, kritik, recenzent
– nejsilnějšími ranými vlivy byli v období studií na pražské FF jeho učitelé J. Mukařovský aj. Patočka
– pojetí díla jako specifické formy sdělování určitých životních pravd
– fenomenologie (uchopení díla jakožto ztvárnění určitého autorova postoje k realitě, s čímž se pojí také důraz na pečlivou analýzu prostoru a času při interpretaci konkrétních děl), hermeneutiky a v 90. letech rovněž dekonstrukce (dílo Smysl dekonstrukce)
– především otázka smyslu díla pro život individuálního čtenáře
– nejbližším literárněvědným kontextem byl český strukturalismus
– zaměřoval se na tvorbu Kundery, Holana, Skácela
– přispíval do časopisů Host do domu, Literárních novin, Červeného květu
DÍLA:
- Styl Vančurovy prózy, Umění stylu, Umění básně
- účastnil se kolektivní tvorby: Český Parnas, Kniha o Čapkovi
Miroslav Červenka (1932-2005)
= vědec, básník a literární kritik, jeden z nejznamenitějších představitelů tzv. druhé generace české strukturální školy
– časopisy: Květen, redaktorem dvouměsíčníku Česká literatura, Obsah
– v r. 1971 ho z Ústavu i z časopisu vyhodili komunisté è byl odstraněn z veřejného života: nikdo ho nesměl zaměstnat jako vědeckého pracovníka a jeho knihy i básnické sbírky zmizely z knihoven
– nějakou dobu překládal poezii a prózu a vydával je pod cizími jmény
– obsáhlé vědomosti z oblasti teorie literatury, teorie a historie verše, obecné lingvistiky, jeho umění analýzy veršových struktur a syntézy výsledků těchto analýz, schopnost rychlého zapamatování různojazyčných textů, nakonec i schopnost rychle reagovat a jeho nápaditost
– psal vlastní básně (Strojopisná trilogie)
– vycházel z koncepcí strukturalismu (ovlivněn Mukařovským)
DÍLA:
- Symboly, písně, mýty (o poezii na přelomu 19. a 20. století) Česká přízvučná metra, Z večerní školy versologie, Dějiny českého volného verše, Česká přízvučná metra
- komentoval díla Máchy, Tomana, Bezruče, Březiny
Milan Jankovič (1929-2019)
= literární teoretik, historik a editor, člen Ústavu pro českou literaturu AV ČR
– představitel českého strukturalismu
– interpret díla Jana Mukařovského nebo literární tvorby Jaroslava Haška, B. Hrabala, Václava Sládka
– ovlivněn Mukařovským, Krejčím
– zapojil se do diskusí o podobě a hlavních úkolech literární teorie
– zájem o sémantiku, analýzu a interpretaci literárních děl è uplatňuje nové postupy v ČR
– mnohostranné odborné zájmy, které zahrnují literární teorii, literární historii, estetiku, sémantiku, filozofii a ediční praxi
– zásadní vliv na Jankovičovu vědeckou práci a přístup k literatuře měl strukturalismus, zvláště pak dílo jeho učitele Jana Mukařovského
– zabýval se otázkami metodologie českého strukturalismu
– nejvíce se zajímal o otázku smyslu a významu literárních děl, o problematiku sémantického gesta, dění smyslu, záměrnosti a nezáměrnosti, tvaru a pohybu literárního díla
DÍLA:
- Nesamozřejmost smyslu, O motorickém dění v poezii, Dílo jako dění smyslu
- Ucelená díla: Cesty za smyslem literárního dílaI – II
Bohumil Doležal (*1940)
= literární kritik, politický komentátor, publicista, učitel, signatář Charty 77, politik, kritik především poezie, politický poradce Havla
– redaktor Československý spisovatel, psal do časopisu Tvář, Literární noviny, Host do domu
– za normalizace manuálně pracoval, propagoval svobodu slova
– 1979–1987 – zabýval se českou historií a českým politickým myšlením, autorsky a organizačně se podílel na přípravě samizdatových sborníků
– uspořádal úvahy Borovského, Palackého, Masaryka
– kritizoval Benešovy dekrety, politiku novodobou i starou
– zajímal se spíše o díla politiků – vydal knihu o Borovském
DÍLA:
- Netrpěná literatura (velká kritika poezii 60. let)
- Události (fejetony)